Josef Illík - fotograf a kameraman

Možná bych podle toho, čím se Josef Illík víc proslavil, měl napsat do nadpisu spíš "kameraman a fotograf", ale já nadpis dnešního článku vztahuji k sobě a pro mne Illíkovo jméno dlouho představovalo právě jen fotografa. Znal jsem to jméno jen matně v souvislosti s několika černobílými snímky Prahy, které jsem kdysi viděl v nějakém časopisu a které mě zaujaly neobyčejnou atmosférou, ale nijak podrobněji jsem jeho dílo nestudoval, ostatně jako se ukázalo, ono to vlastně ani moc nešlo. Až loni o Vánocích jsem dostal pod stromeček moc pěkný dárek, knihu fotografií Josef Illík: Praha 1945-1958. Začal jsem listovat a užasl jsem nad tou neobyčejnou zachycenou krásou, která všechna vznikla ve velmi nejednoduchém období orámovaném koncem děsivého válečného konfliktu a bruselským kulturním táním". Na fotkách jsou překrásná pražská zákoutí z doby, kdy Praha nebyla plná turistů, ale patřila převážně svým vlastním obyvatelům. A hlavně je na těch fotkách zachycený neuvěřitelný dobový duch města, pro mě svou obyčejností, přirozeností a estetikou třeba mnohem zajímavější než na vyhlášených fotografiích Plickových.

Když jsem se s notným zpožděním začal o fotografu Josefu Illíkovi (vystudoval fotografii na Státní grafické škole u Ladislava Sutnara, Jaromír Funkeho a Josefa Ehma) něco bližšího dozvídat, užasl jsem podruhé: Illík totiž vlastně právě od roku 1958 přestával postupně fotit, protože nastartoval svou kariéru kameramana u filmu. Svou poslední fotku udělal v roce 1966 (tedy 40 let před svou smrtí) a od té doby už neudělal opravdu ani jediný snímek - dokonce ani rodinný. Prostě období focení pro něj definitivně skončilo a nastal čas se věnovat jiným věcem. Po smrti jeho manželky Jarmily v roce 2016 se v Illíkově pozůstalosti našlo asi 4000 černobílých snímků na negativech, které ovšem jejich autor vždy jen vyvolal, ale nedělal z nich žádné papírové zvětšeniny, takže většinu svých snímků nejenže nikdy nikomu neukázal, ale nikdy je neviděl ani on sám. Výběr z těchto fotografií obsahuje právě moc pěkně udělaná knížka, kterou jsem loni dostal.

Začal jsem se o Josefa Illíka jako fotografa blíže zajímat a užasl jsem potřetí: On totiž jako kameraman dělal některé z nejúžasnějších filmů československé historie: Ucho, Kladivo na čarodějnice, Kočár do Vídně, Noc nevěsty, Už zase skáču přes kaluže, dokonce slavné Tři oříšky pro Popelku (kruci, vy jste to věděli? Já ne a to se o filmy docela zajímám! Bylo to pro mě zjevně jen přehlédnutelné jméno v titulcích, které jsem si nedokázal dát do širších souvislostí) a mnohé další známé filmy. Není divu, že už na fotky v té době nezbýval čas ani energie.

No a naposledy jsem užasl právě předevčírem: Pár dní poté, co jsem si minulý týden dal loni darovanou novou knížku Illíkových fotek stranou, abych si ji konečně pořádně pročetl a prohlédl, zjistil jsem u své oblíbené dobřichovické knihobudky, že si tam někdo odložil starou fotografickou knihu Josefa Illíka Praha zasněná, jedinou publikaci, kterou za svůj život vydal (vyšla v nakladatelství Orbis v roce 1959). Knížka má věnování "...za dobrou práci soudruhu Fidlerovi", takže já zpětně soudruhu Fidlerovi moc děkuji, že před více než 60 lety dobře pracoval, díky čemuž mám teď ve své knihovně krásnou Illíkovu fotografickou knížku.

No řekněte, nejsou to všechno věci k žasnutí - každá sama o sobě a o to víc všechny dohromady? :-)

 

Báječný loňský vánoční dárek - kniha Josef Illík - Praha 1945-1958 

(fotka na obálce knihy je ze starého Žižkova z roku 1956)

Fotografie z dávné doby (rok 1958), kdy po Karlově mostě jezdila auta i normálně a ne jen, když si firma zaplatí úřední vyklizení mostu pro reklamní účely.

 

 

 

Další překvapivý knihobudkový objev: knížka Praha zasněná z roku 1959 ...

 

 

 

... i se svým krasopisně vyvedeným a dvakrát orazítkovaným věnováním: jednou od ROH - Svazu zaměstnanců ve strojírenství a podruhé od Československých závodů naftových motorů. Dobře pracovat se prostě vyplatí.

 

 

 

 

Život na Vltavě při malostranském břehu (1958)

 

 

 

Zasněžené Václavské náměstí (1957)

 

 

 

Nový Svět na Hradčanech (1957)

 

 

 

Schody z Karlova mostu na Kampu (1958)

 

 

 

Večer na Kampě 

Pozn.: Fotografie Josef Illíka jsem částečně přefotil z obou zmíněných knížek, tedy:

1. z knihy Josef Illík - Praha 1945-1958, vydalo nakladatelství Argo 2018, z této knihy, resp z textu Lukáše Kuty v této knize, jsem čerpal i některé informace, které jsem v tomto článku uvedl.

2. z knihy Josef Illík - Praha zasněná, vydalo nakladatelství Orbis 1959, Edice Pragensia

Několik zde pro ilustraci uvedených fotografií jsem získal i na internetu - buď na stránkách některého z antikvariátů nebo na Pinterestu.