úterý 5. dubna 2022

Deset minut v kouzelné zahradě

Jak dobře víte, jsem založením vysloveně pomalý fotograf: Všechno si pečlivě připravit, najít si správné místo pro stativ, udělat si několik zkoušek z různých úhlů a vzdáleností a nejlépe i různými objektivy s různou kombinací filtrů, aby člověk viděl, co dělají světla a stíny a jak se k sobě mají případné barvy, pečlivě si v klidu ručně zaostřit (nebo rozostřit), jó to je moje! Takové focení, které je dobře připravené, zabere, řekněme, půl dne a výsledkem je jedna jediná fotka, se kterou jsem spokojený a za kterou si můžu stát, to je pro mě jako dělané (viz např. zdejší článek Modrooká řeka). Nikdy ze mě nebude nabušený fotoreportér, který drží spoušť tvale zmáčknutou a dokáže nastřílet tisíce fotek, aby pak vybral desítku nejlepších do výsledného prvotřídního seriálu. Rychlé focení prostě není nic pro mě. Snad jen... Snad jen když se nečekaně a jen na chviličku udělají neplánované ideální podmínky a každá minuta zdržení může přinést nenapravitelnou škodu.

Když jsem poslední březnový víkend jel za příbuznými do Staňkova, věděl jsem, že to bude jen na chvilku - v sobotu večer tam a v neděli odpoledne zase zpátky (od toho navíc ještě odečíst hodinu, která padla na přechod na letní čas) - a vůbec jsem nepočítal s tím, že bych mohl pořídit nějaké nové fotky do dlouhodobé kolekce Kouzelná zahrada, kterou právě ve staňkovské zahradě už od roku 2010 - pokud jsou slušné světelné podmínky - při svých zřídkavých návštěvách fotím. Foťák jsem měl s sebou spíš proto, že jsem ještě odpoledne byl na vycházce s Pražskými domy v horní části Václaváku, myslel jsem si, že do Staňkova dorazím až za tmy a na focení tentokrát vůbec nedojde. Nakonec se mi povedlo chytit dřívější vlak a když jsem večer vcházel brankou na zahradu, překvapeně jsem zjistil, že slunce je právě těsně nad západním obzorem a do konce krásného slunečného dne schází necelých 10 minut. Tak jsem se tentokrát přepnul do módu fotografa, který nemůže moc přemýšlet a koukat, co kde lítá, ale musí naopak prásknout do koní a využít tu malou chvilku příznivých podmínek nejlíp, jak to jde. Shodil jsem tedy batoh do trávy a popadl foťák. Příbuzní chvilku počkají, přivítat se přece můžeme, až sluníčko zapadne. 

Tenhle keřík se zelenobílými listy na skalce u zahradního jezírka jsem už v cyklu Kouzelná zahrada fotil mockrát (odtud je např. fotografie Malström z roku 2016), ale ještě nikdy neměl v zapadajícím slunci takovou naoranžovělou barvu jako tentokrát.

 
Jsemť botanickým neználkem, netroufám si nazývat vyfocené rostlinky jejich správnými systematickými názvy. Ani to vlastně není třeba: V Kouzelné zahradě přece vše poklepáním kouzelné hůlky mění tvar, barvy, skupenství i jména. Kupříkladu tenhle huňatý malý trsík ode mne na fotce dostal vzletný název "Průlet nad zasněženou tajgou". 

 
Stejný motiv jsem zkusil ještě trochu barevně obohatit (do záběru jsem přibral i kousek čerstvě zeleného okolí) a roztočit. Ale na velké experimentování není čas, tak co tam máme dál?

 
Ano, tak byl by tady třeba vřes se stovkami maličkých kvítečků. I tahle jinak nepříliš výrazná barva pořádně ožila a pookřála po měkce hřejivém doteku paprsků právě zapadajícího sluníčka.

 
Jehličnatý keř na skalce vypadá na první pohled jednolitě zeleně, ale teprve objektivní podání fotoaparátu nám ukáže, že reálně využitá barevná paleta je mnohem bohatší: Zelená místy světlá do žlutozelené, větvičky, které oko vnímá jako prvek bez přidané hodnoty, vnáší do trochu rozpohybovaného obrazu hnědou barvu, a ta jásavě rezavá uprostřed... No, k té se ještě vrátíme.  Jo, kdybyste chtěli vědět, co bylo zdrojem toho bílého obláčku v horní části obrazu, tak to jsme dva. Rychlé focení je prostě rychlé focení :-).

 
Další "listnáč" který nedokážu pojmenovat. Skoro to vypadá, jako kdyby na kusu staňkovské zahrady rostla hned na začátku jara i nefalšovaná tropická džungle. Zasvěcení samozřejmě vědí, že s džunglí je to podobné jako před chvílí s tajgou.

 
Barevné vyznění následujícího obrázku pro mě bylo úplným zjevením, protože ve skutečnosti šlo o jakousi placku z nezajímavých uschlých listů, které ale v zapadajícím slunci dostaly neobyčejný načervenalý šmrnc.

 
U pátého obrázku jsem vás s vysvětlením zdroje té divné rezaté barvy odkázal na později. Původně jsem chtěl fotit jen zelený povrch okrasného jehličnatého keře, ale ukázalo se, že barevně mnohem napínavější je do záběru přibrat i jinak celkem nevzhlednou zaschlou část uvnitř keříku. I ta ošklivá tmavě hnědá barva, která na živém keři nevypadá zrovna pěkně, se v měkkém světle zapadajícího slunce rozsvítí a působí příjemným dojmem. Vteřinu po západu slunce by ovšem na obrázku bylo jen příslovečných "pět černochů v tunelu".

 
Osobně považuji následující fotku (se stejným námětem jako u té předchozí) za nejzajímavější výsledek tohoto focení a dovolil jsem si tenhle obrázek (spolu ještě s jedním dalším) přidat na svůj fotoweb do trvalé galerie Kouzelná zahrada, kde se snažím ukazovat to nejlepší, co zatím v tomto cyklu za 12 let vzniklo. Název dostala fotka vlastně přesně podle skutečnosti: "Hluboko pod úhledným povrchem". Jo, hluboko pod úhledným povrchem, tam se občas dějou věci, o tom mi vyprávějte!

 
Zatímco skalka byla tentokrát zdrojem velmi zajímavých barev, stromy zatím nenabízejí nic zvláštního, tak jsem svou oblíbenou tradiční modelku - starou třešeň u dědečkovy dílny - využil jen k malé černobílé skice. Čas stromů přijde později.

 
Sluníčko už bylo zpola za obzorem, když jsem ještě stihl dojít k plácku plnému modrých ladoněk poblíž skleníku. Za třicet vteřin slunce zhaslo a zahrada se pohroužila do stejnorodého stínu, který nemá smysl fotit. Lidské oko sice dokáže podstatnou část těchto světelných rozdílů diplomaticky eliminovat, takže na první pohled se nezdá, že by se toho západem slunce tolik změnilo, ale objektiv fotoaparátu je v tomto případě opravdu objektivním arbitrem a rozdíl, který zobrazovací technika dokáže odhalit, je obrovský.

 
Necelá desetiminutovka určená k "focení bez velkého přemýšlení" právě uplynula a já můžu foťák sbalit a jít si užít odložené přivítání s rodinou. Tentokrát to tedy byl pěkný kvapík. Cyklus Kouzelná zahrada, který je odedávna založený na různém hýbání foťákem během expozice, získal rychle a neplánovaně pár nových přírůstků; nic na první pohled světoborného, ale jeden kousek je, myslím celkem slušný a další dva, možná dokonce tři, se taky dají využít. Vlastně až nedávno jsem zjistil, že se téhle technice říká odborně ICM - Intentional Camera Movement, tedy záměrný pohyb fotoaparátu, že se tomu věnují stovky fotospecialistů po celém světě a existují dokonce specializované kluby, soutěže a fotomagazíny. A taky jsem si potvrdil, že bych rozhodně nechtěl fotit pořád právě jen takhle; docela mi stačí, když tuhle techniku používám soustavně jen na omezené ploše staňkovské kouzelné zahrady, a jako slepička - gurmánka - si ve zvláštních případech výjimečně uzobnu i jinde :-).

Kdyby měl vlak tentokrát deset minut zpoždění, žádná z dnešních fotek by nevznikla a vy byste si tu dnes četli něco úplně jiného než další kapitolku z Kouzelné zahrady. Mám rád tvůrčí potenciál náhody, který se tentokrát, myslím, docela uplatnil a moc se mě neptal na názor. Ale mezi námi, sem tam si vyzkoušet takovou zběsilou desetiminutovku taky není špatné. Aspoň si příště vychutnám, jak báječné je mít zase na focení čas :-).

26 komentářů:

  1. No teď mi nspada, zim focenim pohyblivym fotosparatem jako by se zachytilo na fotku neco s te casove dimenze, jako kdybychom do ni navte fotce nahlíželi presvten pohyb
    . V kazdem pripade fotky vyhlizeji "dynamicky"a rozevláté...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud to tak vypadá, jsem moc rád. Rád zkouším, jak se různé varianty pohybu projeví na výsledném obrazu, někdy je to docela alchymie, ale hlavně je to zábava :-).

      Vymazat
  2. Tak to jsou barvičky!!! Tolik imaginace, velice inspirativní ☀️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Občas se barvám musí trochu popustit uzda. Pak zase třeba přijde černobílé období :-).

      Vymazat
  3. No, vida, popřel jsi sám sebe a jaké vznikly artefakty! super. Konečně jeden chlap, který svoji opěvovanou pomalost vyměnil úmyslně za pořádný švunk a zadařilo se. Pětře, za mne palec nahoru. Jiřina z N.
    Ta Tajga pěkná!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Je to pro mě docela pozitivní informace, že se ještě pořád dokážu rozhýbat, když z toho kouká zajímavý výsledek :-).

      Vymazat
  4. Tohle všechno vzniklo během deseti minut? Páni! To bych si nepomyslela, že je vůbec možné. Navíc je to opravdu krása. Tajga, vřes, uschlá placka a fotka s bílým obláčkem (možná nějaký hmyz?) se mi moc líbí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Schválně jsem se díval na kartu, kolik fotek jsem za tu dobu cvaknul: Celkem jich bylo 78, takže něco přes 7 vteřin na jednu fotku, navíc s přesuny po zahradě. Na mě docela kalup :-).

      Vymazat
  5. Doufám, že už jseš členem nějakého klubu! Měl bys rozhodně co nabídnout. Ty frfňáš že podle tvého gusta jsou jen tři, mě a myslím že nebudu sama, se líbí naprosto všechny!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, však víš, jak to mám s různými kluby :-). Ale našel jsem si pár fotografů, kteří fotí převážně právě tímto způsobem, a dosáhli v tom neobyčejné zručnosti, což společně s notnou dávkou imaginace může dávat skvělé výsledky. Takhle jsem např. - vlastně díky tamější soutěži - objevil paní Roxanne Bouché Overton (https://roxanneoverton.com/) z oblasti San Francisco Bay, což je - jak se ukázalo - hodně respektovaná a dalo by se říct i vlivná osoba v ICM komunitě.

      Vymazat
    2. Dívala jsem se na odkaz, to jsou opravdu úžasné věci, to jsou malby fotoaparátem, to nevypadá vůbec jak fotky. A co mě nadchlo, tak to jsou všechny fotky s Golden Gate Bridge. Tak tohle bych se ráda naučila pořádně.

      Vymazat
    3. Říkal jsem si, že by se ti to mohlo líbit. Ona používá speciální techniku, která krásně zvýrazňuje svislé linie, takže plachetnice i mosty s výraznými pilíři vycházejí opravdu moc pěkně.

      Vymazat
  6. Toto už je umění a na to já nemám. Já jsem spíše na reportážní fotografie i když ve Photoshopu nebo Zoneru lze vytvořit neskutečná díla také pomocí různých funkcí, pluginů a presetů. Přeji Ti krásné jarní dny a dobré světlo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Beru to tak, že jsem fotograf a ne grafik, takže se snažím dostat vše podstatné přímo do zdrojového obrázku a nespoléhat až na postprodukční kouzla. Photoshop si sice platím, ale využil jsem ho za poslední dva roky rok asi u tří nebo čtyř fotek, většinou když jsem potřeboval udělat nějakou pokročilejší retuš, na kterou nestačí můj oblíbený obyčejný Lightroom :-). No a tím, že Photoshop téměř nepoužívám, tak ho logicky neumím dobře ovládat, což zase zpětně omezuje chuť ho používat. Jednoduchý uzavřený cyklus :-).

      Vymazat
  7. Jako z dávné historie, když vznikal vesmír.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jen potvrzuje hypotézu, která byla ještě před nedávnem většinou kosmologů považována za poněkud výstřední - totiž že v okamžiku vzniku vesmíru již existoval vřes :-).

      Vymazat
    2. To určitě byli kosmologové-pivaři, neb, cituji:
      Užití vřesu v pivu bylo pečlivě kontrolováno. Nať vřesu musela být očištěna od zbytku rostliny, protože houby rostoucí na kořenech mohly být halucinogenní nebo toxické.

      Vymazat
    3. Polovina kosmologů šla po nati a polovina po houbičkách :-).

      Vymazat
  8. Mně se líbí ta první, uschlé listy a džungle. Taky jsem vyrazila fotit před západem slunce. Dopadlo to tak, že jsem nakonec smazala všechny fotky. Všechno rozmazané, ale ne tak umělecky, jako máš ty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ona v tuhle dobu může být někdy potíž ve fungování expoziční automatiky, ale nevím s jakým režimem pracuješ, jestli v plně automatickém, s preferencí clony, s preferencí času nebo v plně manuálním. Každopádně je to dobré kompenzovat výší ISO, aby se moc neprodloužil expoziční čas.

      Vymazat
  9. No pěkně! Já tyhle fotky "na útěku" mažu a jakou jsem už mohla mít rozvětvenou galerii abstraktů. :-D Jsi zdrojem inspirace, za což děkuji. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však správně: Jára Cimrman inspirující :-).

      Vymazat
  10. Ach, ten vres! To je jako fotka mezigalakticke mlhoviny!

    OdpovědětVymazat
  11. Ty "víry" mně připomínají některé obrazy Williama Turnera (časem je na blog zařadím a snad to bude i vidět:)).

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.