Pomůžete mi pojmenovat fotku?

Jsou okamžiky, kdy cíl focení je rychlý a jednoduchý: Potřebujete prostě pro nějaký konkrétní účel určitý počet fotek - ber kde ber. Stalo se mi to např. kdysi před mou výstavou v Galerii České spořitelny v pražské Rytířské ulici,, kdy mi poté, co jsem se s paní kurátorkou domluvil na instalaci, ještě na dané téma chybělo 6-8 slušných fotek, které jsem musel někde v dost krátké době sehnat. A sehnal, samozřejmě. Nejlepší motivací je, když vám prostě nic jiného nezbývá, protože nemáte prostor na nerozhodné přemítání, jestli už je výsledek dostatečně dobrý..

Ještě samozřejmě zdaleka nedosahuji úrovně jednoho japonského "punkového" fotografa, který kdysi přijel do Londýna nainstalovat a slavnostně zahájit svou velkou domluvenou výstavu v jakési renomované galerii, a když se jeho hostitelé a najatí instalátoři sháněli po fotkách, usmál se a vyrazil s foťákem do londýnských ulic :-). 

Minulý týden jsem potřeboval rychle před termínem odevzdání (dva dny před roční uzávěrkou, to je přece ještě dostatečná rezerva, ne?) zkompletovat pětiobrázkovou sérii fotek nedávno poprvé i zde na blogu představeného cyklu Neviditelné kompozice, Takže mi nezbylo nic jiného než vyrazit k Berounce, kde jednotlivé přírůstky do této série lovím, s průzračně jednoduchým úkolem: Bez fotky se milej zlatej nevracej!!! 

Celý ten den od samotného rána ovšem pršelo a bylo hnusně; vím (a sám to stále opakuji), pro infračervenou fotografii to není zásadní překážka, ale přece jen se mi nechtělo moknout v nepříjemně sychravém únorovém dni při několikaminutovém čekání na každý výsledek velmi dlouhé expozice. Pršet přestalo chvilku před čtvrtou hodinou odpoledne, což při únorových délkách dne a nejmíň dvaceti minutách nutných k tomu, abych se dostal na vyhlédnuté místo, dávalo čas právě tak na dva, možná tři pokusy. Taky máte rádi podobné "výzvy" tak jako já? :-)

Ale nemůžu si stěžovat; nikdo mi pistoli u spánku při mém konání nedržel, tuhle vestu jsem si na sebe ušil sám, tak teď by ode mne bylo nepatřičné skuhrat, že je mi těsná.

Dnes nebudu ukazovat celý postup přípravy výsledné fotografie, protože cílem je něco jiného: Protože ve fotosérii není třeba pojmenovávat každou fotku zvlášť, nemusel jsem si zatím lámat hlavu, jak výsledný obrázek nazvat. Ale protože tomu do budoucna stejně nejspíš neujdu, řekl jsem si, že bych poprvé zkusil vyzvat jako první vás, zdejší milé čtenářky a čtenáře, abyste pustili svou obrazotvornost ze řetězu a nějaký příhodný název pro fotku mi navrhli. Už se ostatně jednou stalo, že jsem dokonce změnil původně vymyšlený název fotografie podle dobrého nápadu jednoho ze zdejších dlouholetých čtenářů a ten název už je teď definitivní, fotka pod ním vystupuje na mém webu a já jsem s tím názvem velmi spokojený :-). 

Tak tedy schválně: Zkuste následující fotku pojmenovat a navrhněte mi svou nejlepší verzi názvu. Já slibuji, že si zatím nebudu dělat žádnou předběžnou představu, abych ke všem variantám přistupoval s myslí nezatíženou předsudky a vlastními nápady (své návrhy můžete psát přímo do komentáře nebo - pokud je nechcete uvést veřejně - mi je zaslat na mou e-mailovou adresu pvapenik@centrum.cz). Nebudu to celé brát jako soutěž, spíš jen jako inspirační zdroj. Samozřejmě, jsem zvědav, jestli se nějaký pokus z vaší strany vůbec objeví. Ale kdoví, třeba to nakonec klapne a já přijdu bezpracně k pěknému názvu :-).

Už se na vaše návrhy moc těším a jsem zvědavý, co jsem to ve vlnách tajícím šumavským sněhem poněkud vzduté Berounky vlastně vyfotil :-). 

Děkuji a přeji všem krásné a úspěšné dny.