středa 16. února 2022

Mimořádné focení na Pražském hradě

Za posledních 10 let jsem navštívil areál Pražského hradu všehovšudy dvakrát, a to vždycky jen v okamžiku, kdy jsem tam chtěl vidět konkrétní výstavu, pořádanou v prostorách Hradu. Ani jednou jsem tam nešel jen tak na procházku, jak jsem byl zvyklý z dřívějška chodit naprosto běžně, jeden čas prakticky denně, ve dne či v noci. Možná právě proto, že si dobře pamatuji Pražský hrad jako vstřícnou, otevřenou a volně dýchající instituci, nedokážu překousnout, že se z Hradu stala pevnost, kam se návštěvník dostane jen v případě, že projde zevrubnou prohlídkou, vyndá z kapes veškeré kovové předměty a nechá nahlédnout do všech zavazadel. Řekl jsem si, že nemám zapotřebí procházet takovými procedurami a prostě jsem se rozhodl vnitřek areálu Hradu nenavštěvovat a symbol svého státu vždycky raději nějakým způsobem obejít. 

Před nedávnem mě ale z tohoto mého soukromého vzdoru vytrhla jedna kolegyně - fotografka, která se specializuje na focení Prahy a návštěvu Pražského hradu v jednom ze svých instagramových příspěvků vysloveně doporučila, protože je v této době - zejména večer a vpodvečer - pořád ještě jen minimálně zaplněný, což asi už dlouho nevydrží. A tak jsem si řekl, že hrdost je pěkná věc, ale zajímavé fotky z nedostupného místa tímto způsobem nevzniknou, takže hned první den své týdenní dovolené udělám jednu výjimečnou fotovýpravu na Hrad, spolknu své invektivy vůči bezpečnostní kontrole (ti kluci, kteří to všechno zařizují, stejně za nic nemůžou) a zkusím odtud pár fotek přinést. Jestli tedy chcete, můžete se připojit, projdeme si tenhle zapovězený prostor společně :-).

Ano, milé děti, byly doby, kdy touhle vstupní bránou bylo možné do hradu opravdu vstoupit. Dnes je tu "POUZE VÝSTUP". Věci se pořád mění. Ale v zapadajícím - byť třebas teprve únorovém - slunci se to snad dá těch pár let do příští změny vydržet.

 
Protože jsem chtěl fotit hlavně večerní fotky (vzal jsem si na to s sebou i speciální "městský noční filtr"), musel jsem napřed trochu počkat na tmu, což jsem využil k tomu, abych si celý Hrad zvědavě a pomaličku prošel až na druhý konec a trochu se s ním po tak dlouhé době odloučení opět seznámil. A protože po západu slunce světla a barev rychle ubývalo, udělal jsem si jeden černobílý vyhlídkový záběr kolem Daliborky k Letohrádku královny Anny, tzv. Belvederu.
 
 

Ke slavné Zlaté uličce přiléhá kavárna a já se přiznávám, že z této strany jsem doposud Zlatou uličku ještě neviděl. Lampy se právě rozsvítily, i když denního světla se zdálo být ještě dost, což ale platilo už jen pár posledních minut. 

 

Kavárna je dočasně uzavřena, místní děla dočasně nefunkční. Doufejme, že v sezóně se zprovozní ta správná část a někdo to nepoplete.



Následuje průhled od kavárny do hlavní části Zlaté uličky. Tam se přece jen ještě pár kolemjdoucích sem tam objevilo, však jde o velké turistické lákadlo, zvlášť teď, když k prohlídce nemusíte mít speciální vstupenku. Turnikety jsou zde sice přistavené, ale mimo provoz.

 
 
Nejznámější část Zlaté uličky v počínající modré hodince. Fotil jsem tu nějaké Italy, Španěly i Rusy; copak jde odmítnout, když kromě nás tu právě nikdo další nebyl? :-)

 
 
Jako jediný z "trpasličích" domečků bylo otevřené číslo 20. Nabízený sortiment mě sice moc neoslovil, ale vypadalo to na pohled moc přívětivě a nakouknutíhodně.  


Pražský hrad občas mámí lidské smysly: Např. ta bílá věž na následující fotce je oficiálně Černá věž, jeden z pozůstatků nejstaršího dochovaného kamenného hradního opevnění. Tudy se dá vyjít ven z areálu na Staré zámecké schody, ale my se tu otočíme a projdeme uličkou kolem Jiřského kláštera ke katedrále.

 
Teď už se stihlo setmět pořádně, takže některá odlehlejší zákoutí vypadala tak, jako byste překročili bludný kořen a propadli jste se o nějaký ten rok nazpět.
 

Vida, to jsem ani neplánoval, že budu moct fotit Svatovítskou katedrálu v modré hodince. Tím spíš, že si ještě možná pamatujete, že modrá hodinka je ještě podstatně vzácnější, než z jejího zažitého názvu plyne, což jsme si loni v létě prakticky vyzkoušeli v článku Jak dlouho trvá modrá hodinka? Ale jsem vždycky rád když se vydaří to, co jsem vůbec neplánoval. Z této strany celkem decentně nasvícená katedrála se, myslím, pěkně vyjímá proti tmavě modrému pozadí.

 

Dostáváme se na třetí hradní nádvoří, kde je sice nejkrásnější výhled na katedrálu, ale není tu možné zařídit rozumný odstup, takže kácení linií při focení směrem vzhůru je velmi výrazné. Fotku sem dávám jen jako ilustraci, že stačilo jen pár minut a pár desítek metrů a modrá hodinka je pro tento večer definitivně passé.

 

 
Mě na třetím nádvoří víc zaujala krásná gotická socha svatého Jiří zabíjejícího draka. Stěna katedrály na pozadí byla osvětlená tak, že jsem si řekl, že zajímavá by v tomto případě mohla být i pouhá černá silueta.
 
 
Žulový mrákotínský obelisk architekta Josipa Plečnika vrhal tak pěkný stín, roztínající třetí nádvoří vedví, že si tahle fotka vysloveně řekla o jednoduché černobílé provedení.
 

 

Po dvouhodinovém pobytu na Hradě jsem měl konečně možnost projít hlavní hradní branou aspoň v obráceném směru a ocitl jsem se mimo areál. Měl jsem ale ještě vymyšlenou jednu fotku, kterou jsem chtěl pořídit v blízkosti Hradu, konkrétně v zatáčce Nerudovy ulice. Když jsem tu totiž fotil za novoročního večera (jak na Nový rok, tak po celý rok, že?), všiml jsem si na fotkách, jak jsou tu zajímavě uspořádané pouliční lampy. Vymyslel jsem si proto, že by šlo udělat ten záběr teleobjektivem, takže by se všechny ty lampy zdály být pohromadě; kdyby se pak podařilo dostat do záběru ještě nějaký kolem procházející pár, bylo by to skvělé. Párů kolem sice chodilo dost, ale kromě nich i další lidé, které už jsem v záběru mít nechtěl, tak jsem si stejně musel chvilku počkat na tu správnou konstelaci. Řada rozsvícených oken v levém horním rohu byla pak už jen náhodnou odměnou za trpělivost :-).

 
 
Tak co, jak se vám naše dnešní mimořádná hradní procházka líbila? Mně bylo každopádně velkým potěšením vás na ní doprovázet. A co vy? Chodíte i vy občas na Hrad i skrze bezpečnostní rám? A jestli ano, co se vám fotí v tom dost sevřeném prostoru bez možnosti většího odstupu nejlépe?

 

 

 

30 komentářů:

  1. Pekne fotky..Parkrat jsme tak byli, naposled prošli Katedrálu s zašli na vinobraní na vystoupení...Pak jsem byl ještě v létě v přístupném Horním jelením příkopu...Pred lety jsem byl i v zahradách nepřístupných, otevíraných o vinobraní s nevim, jak se mi ten rok povedlo dostat se tam bez fronty .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já byl na impresionistické výstavě v Jízdárně a na mincovní výstavě k výročí české koruny, v obou případech mi nezbylo nic jiného než se doprošovat o vstup do areálu, což snáším opravdu jen těžko.

      Vymazat
  2. Moc hezké fotky. Pražský hrad jsem bohužel nenavštívila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Tak až se jednou na Hrad vypravíš, pozor na kovové předměty v kapse :-).

      Vymazat
  3. Pěkně z tepla domova a bez front, za mě byla tahle procházka Pražským hradem ideální :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) Teplo mého domova vyprchalo asi v polovině procházky, pak už pokračoval chlad studeného únorového večera, takže jsem roztál zas až doma :-).

      Vymazat
  4. K něčemu ty "letištní rámy" jsou přece jen dobré :).
    Fotky jsou parádní, z těch bys mohl sestavit kalendář 2023.

    Plečnikovy stopy na Hradě jsou také zajímavé, i když jeho určitě největším pražským dílem je kostel na nám. Jiřího z Poděbrad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plečnik udělal na Hradě spoustu úžasné práce, ale určitě souhlasím, že kostel Nejsvětějšího srdce Páně je naprosto mimořádný.

      Vymazat
  5. Obcas ano. Nejkouzelnejsi to bylo uprostred koronavirove sezony, kdyz bylo vymeteno od turistu. Jeste me napada, ze by se ti mozna hezky fotilo v katedrale sv. Vita, ty vitraze propousti nadherne svetlo a obrazy. Ale zvlast tam je vysledny dojem casto pokazen davy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvnitř v katedrále jsem nebyl už mnoho let; vlastně ani nevím, jaká pravidla jsou nastavena pro fotografování v interiérech, v katedrále speciálně. I na to své exteriérové focení jsem si nakonec netroufnul vzít stativ, aby mě hradní stráž kvůli podivnému předmětu preventivně nezastřelila :-).

      Vymazat
  6. Podařilo se ti málem mě rozbrečet. Tohle procházení po stejných místech jsem odmalička milovala. Byli jsme na Hradě každý víkend, ať už s rodiči nebo prarodiči. Zlatá ulička mě nesmírně lákala svou tajemností a milovala jsem zdejší děla ale zároveň se jich i bála. Nikoho z těch kteří mi byli tak moc blízcí už nemám, komerce kulturních památek se nafoukla jak obrovská bublina, a ono přisvojení si Hradu tím, co se tam dnes pohybuje a rozhoduje o něm, je jen taková bolavá tečka na závěr. Ale fotky jsou nádherné....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si zase vzpomínám na své četné noční cesty z Břevnova přes Pražský hrad dolů na Malostranskou. Areál Hradu byl tehdy normální součástí města a ne rezervací pro chráněnou zvěř.

      Vymazat
  7. Praha, kráska za každého světla!
    Krásné a mystické portréty krásných zákoutí Prahy👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Nakonec jsem rád, že jsem své zásady porušil. Však se říká "třikrát a dost" :-).

      Vymazat
  8. Děkuji moc za exkluzívní procházku okolím pražského hradu. Povedlo se ti zachytit nádhernou světelnou atmosféru. Taky si myslím, že většina fotek by se dobře vyjímala v kalendáři na rok 2023 ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Popravdě, nejsem zrovna moc kalendářový typ, i když vím, že spousta fotografů to právě tak dělá. Ještě to zvážím :-).

      Vymazat
  9. Mrtvá krása. To není kritika vašich fotek, ale konstatování jevu, který trvá už několik let. Když teď o posledních svátcích hrála hradní hudba vánoční melodie z "prezidentského balkonu", na nádvoří přihlížela asi stovka lidí, včetně hradní stráže a vojáků. Když o stejných svátcích z balkonu Nové radnice v Havlíčkově Brodě hráli vánoční melodie místní "trubači", poslouchala asi tisícovka lidí, ne-li víc. Vyšly fotografie, v prvním případě to šlo spočítat, ve druhém odhadnout. I to je současný Pražská hrad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdysi jsem pro gymnázium, na kterém jsem učil, sehnal pro studenty i kantory krásnou a nesmírně obsažnou asi dvacetidílnou anglickou encyklopedii (to ovšem ještě neexistoval Google :-)) a měl jsem představu, že bude na přístupném místě, třeba ve sborovně, a kdykoli komukoli k dispozici. Tehdejší ředitelka ji ovšem zamkla u sebe v ředitelně do skříně, aby ji někdo neukradl; vždyť ona přece každému zájemci o nahlédnutí skříňku ráda odemkne. Schválně, kolik myslíte, že takových zájemců bylo? Hmm, vlastně ani nevím, proč mě zrovna tohle nepřípadné srovnání napadlo :-).

      Vymazat
    2. Že by ta encyklopedie byla též "mrtvá krása"? Zamčená v jámě lvové u ředitelky...

      Tyhle tvoje fotky mají své kouzlo. Díky za půvabnou procházku kouskem večerní Prahy. :-)

      Byla jsem v areálu hradu s rodinou v roce 2015, při jedné z návštěv mojí rodné země. Ovšem za bílého dne, ne v podvečer. Nevzpomínám si, že by po nás chtěli nějaké šacování. Pamatuju si, že na nádvoří bylo lidí jako máku. A dlouhatánská lajna na prohlídku sv. Víta. Fotili jsme jen zvenčí. Měla jsem ale smůlu. Po návratu do Ontaria se mi při převodu fotek z karty do počítače "podařilo" většinu pražských fotek smazat. :-(

      Vymazat
    3. Ale to je mrzuté; každé fotky, která se fotografovi svévolně zaběhne, je škoda. Ale třeba je to jen malá nápověda, že příště se povedou fotky ještě lépe :-).

      Vymazat
  10. Byla jsem tam naposledy se čtyřmi poměrně malými dětmi a i je kontrolovali, což by nevadilo, ale už jsem tam od té doby nešla.Kdyby to tam někdo chtěl vyhodit do povětří, asi by si cestu našel.Stejně, jako pověsit trenky na střechu.
    Líbí se mi převelice snímky Nerudovka a sv.Jiří, zabíjející draka, ještě, že mu na to svítí lampa, aby ho nebodl vedle.
    Petře, ty dovedeš zaujmout. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tentokrát jsem aspoň nestál dlouhou frontu jako kdysi, když jsem šel na výstavu impresionismu do Jízdárny. Uvidíme. Snad se v budoucnu změní přístup a Hrad bude opět součástí města.

      Vymazat
  11. Odpovědi
    1. Mně se líbily ty polostínové pruhy na okraji stínu :-).

      Vymazat
  12. Krásné fotky, nejvíc se mi líbí kavárnička ve Zlaté uličce s děly a pak Katedrála v modré hodince. ..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S modrou hodinkou to pěkně klaplo. Kdyby byla kavárna otevřená, dal bych si svařák :-).

      Vymazat
  13. To je taková nádhera! Jsem okouzlená. Velmi povedená procházka. Díky, že jsem si ji mohla projít s tebou. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo, děkuji za příjemnou společnost :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.