středa 2. června 2021

Jak dlouho trvá modrá hodinka?

Párkrát už jsem tady na blogu fotky pořízené během tzv. modré hodinky představoval a i tento víkend jsem vyrazil do Prahy až na večer (jen "nalehko" bez stativu), abych mohl využít neobyčejného spojení modré oblohy a zlatých světel velkoměsta, protože právě ve městě se dají o modré hodince pořídit asi nejzajímavější obrázky.  Modrá hodinka je totiž - aspoň pro sovy mého typu, které by ani nenapadlo využít analogické světelné podmínky ráno před slunce východem - takové to období, když den už skončil, ale ještě nestihla nastat úplná tma. Máte-li vše dobře domluveno s Elektrickými rozvodnými závody případně s kolemjdoucími lampáři, v přibližně tutéž dobu se rozsvěcejí pouliční lampy a vy máte asi tak půl hodiny (ta "hodinka" je v názvu spíš z marketingových důvodů, ve skutečnosti to bývá o dost kratší čas), na focení. Rozhodně se tedy vyplatí vyhlédnout si vhodné motivy pro fotky předem, protože čas je limitován, na sebesrdceryvnější žádosti o prodloužení není brán zřetel a i tak pomalým fotografům, jako jsem já, musí focení docela odsejpat. Já si tentokrát předem vyhlédl hlavně staroměstské předmostí Karlova mostu, které - jsou-li slušné podmínky - může nabídnout zajímavý kontrast zlatě osvětlených budov a sytě modré oblohy. Procházku po Praze jsem pak časově přizpůsobil tak, abych na Karlův most přicházel těsně před tím, než se na něm rozsvítí světla pouličních lamp, tzn. v tomto období kolem deváté.

Samozřejmě, modrá hodinka je tu hlavně proto, abychom při focení využili zajímavého barevného "souzvuku", ale tentokrát jsem si řekl, že pro srovnání vyzkouším udělat i pár obrázků černobílých, což mi připadá správně ujetě protismyslné; moc černobílých fotek z modré hodinky jsem ještě neviděl, a pokud viděl, tak nepoznal, protože modrá hodinka, není-li modrá, se nerozezná zrovna snadno :-). Následující fotka ukazuje, že jsem navíc vyzkoušel techniku používanou spíše ve streetu, tedy fotku od země s objektivem namířeným do prostoru šikmo vzhůru. Na snímku je dobře vidět, odkud přichází světlo (je to jeho zbytek po západu slunce) a já měl ještě tak 20 minut času, než modrá hodinka nabídne optimální podmínky.
 

 
Schválně, změříme si, jak dlouho taková klasická modrá hodinka trvá: Je právě 21:11 hod., lampy se před chvilkou rozsvítily a nebe začíná pomalu rozkvétat kýženou modrou barvou. Zatím to ještě není nic moc, barvy jsou bledé, jako by je rozmíchal nějaký malířský kandrdas, kterému ještě chybí zkušenost, že pro vytvoření správně hutné barvy je zapotřebí trpělivosti. Mimochodem, kdesi jsem si přečetl poučku, že při podobnému druhu focení se fotograf má vystříhat záběrů na kterých by byla příliš blízko rozsvícená lampa. Nu, osobně pro takové "stříhání" nevidím jediný důvod, naopak, rád do popředí obrazu umisťuji právě rozsvícenou lampu a nezdá se mi, že by to obrázku nějak ubližovalo.
 
 
Barvy ještě nejsou úplně takové, jaké si je představuji, tak znovu na chvíli přepneme do černobílé. Z obrazu lépe vystoupí šňůry světel a kolemjdoucí přestanou provokovat svými zářivě růžovými bundami. Je sice konec května, ale skutečnost, zachumlaná do teplého oblečení, má do vlahé noci dost daleko. U Vltavy studeně fičí.

 
Ani jsme moc nepopošli a přesto je rázem o 10 minut později. Efektivně hospodařit s časem se mi moc nedaří, ale ty nejlepší světelné podmínky teprve začínají. Vypadá to, že modrá hodinka bude ještě o dost kratší než původně odhadnutá půlhodina. Je 21:21 a modrá barva začíná být přibližně taková, jakou si ji představuji. Pro srovnání doplňuji i černobílou analogii, která umí trochu potlačit takové módní výstřelky, jakým je třeba pouliční kytarista ve žluté reflexní vestě, který se na barevné fotce dělané za šera vyjímá obzvlášť dobře :-).

 

 
Při focení za modré hodinky je dobré dívat se "po toku světla" (tedy směrem do větší tmy), protože v obráceném směru efekt modré oblohy nastává o dost později a není ani tak výrazný. Aspoň vám ukážu ten nejklasičtější (a taky nejzprofanovanější) záběr Pražského hradu, který by "v potemnělém protisvětle" vypadal celkem usedle, kdyby ho památkoví stylisté nenalíčili tak trochu jako barevného papouška. Obloha a světla podhradí si ještě přisadily. 
 
 
Je 21:28 a barva oblohy už je právě taková, jakou si ji přeju mít. Docházím ke Staroměstské mostecké věži a snažím se průčelí kostela Nejsvětějšího Salvátora (děkuji za upozornění, že nejde o zasvěcení běžnému světci, Marie Veroniko :-)) nějak vecpat do prostoru vymezeného lomeným obloukem gotické brány. dá se to, ale je to o fous.

 
Je o minutu déle a já nasazuji širokoúhlejší objektiv, aby se mi do záběru vešla - kromě naznačeného oblouku brány - co největší část k mostu přiléhajícího Křižovnického náměstí s dominantní budovou klášterního kostela svatého Františka z Assisi (též sv. Františka Serafínského). Příjemné barevné ladění dvojice komplementárních barev oranžová - modrá ovšem narušuje ostře zelený panáček na místním přechodu pro chodce. Zkusil jsem i červeného, ale bylo to nejmíň stejně do očí bijící (jak můžete vidět na předchozí fotce) a retušovat skutečnost se mi nechtělo, tak optimističtější zelená nakonec vyhrála.

 
N hemžení pod sebou, které s postupně se zlepšující epidemickou situací opět začíná mluvit různorodými světovými jazyky, dohlíží osobně místní novogotický Otec vlasti. Dovolil jsem si jeho monumentální sochu využít k částečnému zakrytí barevně neladícího semaforu, což se celkem povedlo, ale červená barva pro změnu vyhřezla ve spojení s projíždějícími auty. Přece jen, při téhle hladině osvětlení (už je 21:34) bylo zapotřebí použít o něco delší expoziční čas a co nejlépe se zapřít, aby se obraz moc neroztřásl (na kvalitní větší formát fotky by to nejspíš nestačilo, ale pro blog je to ještě únosné).

 
Císař a král Karel IV. ještě jednou z podhledu a nad ním o minutu temnější obloha. Rád bych nechal po jeho levé straně o něco víc prostoru, ale bohužel, do obrazu by tak začalo zasahovat prudké světlo osvětlující ze střechy Staroměstskou mosteckou věž. Už takhle je v drobném odlesku na modré obloze vidět, i když se to dá v dänikenovské argumentační nouzi svést třeba na UFO.

 
Uplynulo dalších 5 minut, modré nebe opět o něco ztmavlo a já se přesunul z předmostí kousek po Královské cestě až na křižovatku Karlovy ulice s ulicí Liliovou, odkud je moc pěkný výhled na krásný dům U zlaté studně.
 

Hned na další křižovatce Královské cesty - tentokrát s Husovou ulicí - se stačí podívat vpravo na proti temně modrému nebi se rýsující siluetu kostela sv. Jiljí. Modrá hodinka pomalu končí a kdyby bylo lépe vidět na kostelní hodiny, viděli byste, že je právě 21:44. 

 
Když jsem za další 3 minuty došel až na Staroměstské náměstí, modrá barva se z oblohy - tím spíš v konkurenci světel nově zprovozněných restauračních zahrádek - už skoro úplně vytratila. Když tedy zpětně změřím čas, který jsme na focení v podmínkách "modré hodinky" měli, řekl bych, že včetně "světle modré části" se jednalo cca o 30 minut, pokud bych se chtěl zaměřit jen na svou oblíbenou tmavě modrou barvu, vyšlo by mi cca 18 až 20 minut.
 

Až vás tedy někdo bude chtít nachytat otázkou, jak dlouho trvá fotografická modrá hodinka, nedejte se a chtějte po něm upřesňující zadání. Záleží totiž na tom, v jakém koutě světa se právě nacházíte, jaké je roční období, jaká je aktuální oblačnost i jaká modrá barva je právě vašemu oku libá. My jsme při procházce po Starém městě pražském každopádně experimentálně zjistili, že v naší zeměpisné šířce, v rozvitém jaru, při téměř vymetené obloze a máme-li nejraději tmavší modré tóny, můžeme počítat na focení maximálně s 20 minutami. Modrá hodinka tedy trvá ještě o dost kratší dobu než hodinka vyučovací a případné učitele mezi zdejšími čtenáři musím varovat, že přetahovat se v tomto případě nedá, a to nejen proto, že na konci této hodinky nezvoní. 

No a co vy? Máte nějaké vlastní zkušenosti s focením v podobných světlených podmínkách. Nebo si říkáte, že by to nebylo marné někdy vyzkoušet?

 
Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánkyPokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.
 

24 komentářů:

  1. Aj aj, sovo... Z té ranní chvilky správného světla znám maximálně ciferník mých hodinek, který mi říká, že můžu ještě sladce spát. Jsem ráda, že nejsem sama.
    Když se já vykulím ven, jako třeba dneska, je obloha taky modrá, ale odstín je úplně jiný. Řvavý a skoro agresivní, zvlášť v kombinaci z olistěným javerem, o který se opírá ranní slunko. A můj telefon prostě není schopný tuhle barevnou kombinaci zachytit a, ruku na srdce, ač bych byla bývala toužila po pořádné fotografické výbavě, neměla bych dost trpělivost, řemeslné zručnosti a navíc by mi asi chybělo to správné oko...
    A tak se budu i nadále ochotně kochat u Tebe. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to já budu spokojený, že je tu něco ke kochání, děkuji :-). Ono to přes den svítí opravdu hodně a barvy se často daří ukrotit obtížněji, než když se smrákne.

      Vymazat
  2. Já než se rozkoukám, tak je z modré hodinky hodinky černá😎

    OdpovědětVymazat
  3. Ráda fotím v létě při západu slunce stínohry, je to “ hoňka”! Nesmím se moc loudat😊.
    Ovšem hluboce se kloním mistrovi “modré hodinky” snímky jsou opravdu podmanivé!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kolem západu slunce je to ještě větší kalup, to uznávám. Tam se osvětlení mění každých 10 vteřin :-).

      Vymazat
  4. Nějak jsem si u těch fotek vzpomněl na jednoho spolužáka kterého vyhodili z výtvarné výchovy na LŠU ..že střední spolužák, ale chodil na základní, když nakreslil v noci tmu černou místo modré s hádal se s učitelem..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak je vidět, modrá a černá tvoří v noci koalici :-).

      Vymazat
  5. Obvykle čtyřicet minut. Zamlouvá se mi Staropramenův stan!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě nedávno bylo v těchhle místech úplně pusto.

      Vymazat
  6. Odpovědi
    1. Být oděná světlem je lepší, než mít k zahalení jen vějíř Boženy Němcové :-).

      Vymazat
  7. To je tedy skutečně dost marketingové zaokrouhlení, jestliže se dvaceti minutám říká hodinka :-) Ten barevný kontrast se mi moc líbí, a kdybys nezmínil ten semafor, nejspíš bych si ho vůbec nevšimla - a to by byla skoro škoda, protože světelně sice poněkud vyčnívá, ale zase tomu celému dodává na živosti, což se mi po všech těch lockdownech zdá velmi osvěžující :-)
    PS: Rádo se stalo :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono se nikdy předem úplně nepozná, jaký bude účinek takového barevného vykolejení, tak jsem nakonec vyzkoušel (a tentokrát dokonce i zveřejnil) všechny varianty :-).

      Vymazat
  8. Víš že jsem ti už několikrát říkala, že bych si tohle večerní focení a procházení ráda v Praze střihla, ale tím, že už nemám v Praze bivak tak je to trochu složitější. Fotky parádní, ale musím říct, že ty čb jsou tentokrát pro mne top.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chtěl jsem to maličko osvěžit i něčím jiným než tou poněkud jednobrdnou modrou :-). No, měl jsem to tentokrát o fous: Poslední vlak do Dobřichovic jsem stihnul asi o půl minuty :-).

      Vymazat
  9. Modrá hodinka trvá v reálném čase přesně tak dlouho, jako kdysi u mých ex kolegů hodinka pracovní 😀.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, někteří to tak mají. Ale jak vědí relativisti, právě těmhle lidem čas utíká mnohem pomaleji, takže se to nakonec s běžným časem srovná :-).

      Vymazat
  10. Těžký život fotografa - z hodinky je dvacetiminutovka, do záběru se motají nedisciplovaní turisté a ještě ve svítivých bundách, panáčcci na přechodu nemají příjemně oranžovou a to ufo... Divím se, že jsi vykouzlil tak pěkné fotografie. A stejně se mi nejvíc líbí ty černobílé :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Copak nedisciplinovaní turisté! Předevčírem jsem poslouchal vyprávění vynikajícího fotografa divoké přírody Petra Bambouska, jak si udělal jasnou představu, jak by měla vypadat jedna z jeho fotek z kostarické džungle, ale dlouho na jeho záměru dostatečně nespolupracovali pralesní mravenci :-).

      Vymazat
  11. U moře mají modrý skoro celý den :).
    Pod třetí černobílou fotkou to trochu vypadá na fialovou "hodinku".
    Ale ta sytá modř mě dost překvapuje, vůbec si nevybavuji, že bych takovou scenérii viděl, asi jsem nikdy nebyl ve městě v těch správných 20 minutách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono se dá čistě technicky uvažovat i o pomyslném prodloužení modré hodinky o chvíli před rozsvícením lamp. Osvětlení vyšších pater oblohy sluncem, které už z našeho pohledu dávno zapadlo za horizont, už v té době samozřejmě funguje, ale bez rozsvícených pouličních světel to prostě není ono.

      Vymazat
  12. Nádherná procházka, skutečně nádherná, vyčerpal jsi z modré dvacetiminutovky maximum. V tomto krásném večerním světle bych také ráda něco vyfotila, ale jako skřivan jsem aktivnější spíš ráno. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráno to funguje analogicky před rozbřeskem. Ale praktické rady dát nemohu, protože tato doba je pro mne nedosažitelná :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.