čtvrtek 13. května 2021

O hrdosti a nakupování

"Lidé jsou ovce," pomyslel jsem si, když jsem míjel dvojitou frontu lidí směřující k jakémusi obchodu s oblečením. "Samozřejmě, ti druzí," dodal jsem jen pro uklidnění svého vnitřního hlasu, který se chystal zabečet cosi na protest proti tak hrubému zobecnění.

My, kteří máme svou hrdost, přece nevezmeme čerstvě otevřené obchody útokem jen proto, že se to po skoro půl roce konečně zase v omezené míře smí, když stát na to dal po dlouhém rozmýšlení svůj roztřesený palec. 

Pomyslel jsem na své džíny, které drží pohromadě jen silou své zbytkové vůle za občasné dopomoci jehly a mého oblíbeného neandrtálského stehu, a pohlédl na špičky svých bot, které v náhle nastalém jaru vykvetly barvou dříve skrývaných ponožek. Taky bych si potřeboval pár věcí celkem urgentně dokoupit, ale mám přece svou hrdost

Ještě před pár dny byl vestibul nádraží touto dobou skoro prázdný, ale těch, kteří touží nechat se popovézt do optimističtější budoucnosti vlakem, je den ode dne víc. Fronta u obchodu s oblečením o krok postoupila, protože ze dveří vyšel další zákazník se dvěma velkými taškami a možná i s blaženým úsměvem v zahalené tváři, jako kdyby se uvnitř jako reklama na rozvolnění rozdávalo zapovězené kuřivo či dokonce šňupivo. A v tu chvíli mi z boku nečekaně vstoupilo do nejkratší cesty k nástupišti místní knihkupectví, které - byl jsem si skoro jistý - stálo původně mnohem víc vpravo. Už měsíce chodím kolem něho ráno i večer bez možnosti vejít dovnitř, dotknout se hebkých knižních hřbetů a zašustit si papírem hustě popsaných stránek. Má hrdost se v proudu vzduchu vonícího po knihách rozplynula jako zbytky sněhu v jarním fénu.

Na rozdíl od prodejny s módou, nacpané přesně v mezích zákona, nás mezi policemi s knížkami bloumalo jen pár, většinou nejspíš bez konkrétního cíle. Jestli mám doma něčeho dostatek, ba přebytek, jsou to knihy, a ostatní návštěvníci, zdálo se mi, na tom byli podobně. Ale magnetismu otevřených dveří nešlo odolat pouhou hrdostí.

"Bylo to dlouhé, že?" s pochopením prohodil prodavač, když se můj čerstvý knižní nákup pokoušel nacpat u pokladny do tašky. To tedy bylo! 
"V sobotu budeme mít konečně Štědrý večer," dodal jsem na vysvětlenou a nezdálo se, že by ho termín mých Vánoc nějak zvlášť překvapil. Lepší květnové než žádné.

Knížky, které obratem nerozdá Ježíšek, si nechám pro sebe, abych měl co číst ve frontách na nové džíny a boty, až mě má hrdost konečně přejde nebo neandrtálský steh definitivně povolí.

Snad to stihnu, než roztřesený vládní palec ukáže zase jednou směrem k zemi.

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných nedělních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánkyPokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.

26 komentářů:

  1. Výhoda maloměsta, obchod i prodavače mít jen pro sebe😊, bohužel tu nemáme knihkupectví☹️, tak tiše závidím. Já si nesla domů tepláky...
    Přeji hezké knižní zážitky!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tepláky jsou taky dobré a brzy i na ně u mne dojde :-).

      Vymazat
  2. Každému, co jeho jest :-) Tvou preferenci naprosto chápu; ještěže jsem mohla během uplynulých měsíců frčet na výdejních okénkách univerzitní knihovny. Protože to by nespravil ani celá řada neandrtálských stehů :-)
    Tak šťastné a veselé! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když byly abstinenční příznaky nejsilnější, zašel jsem do zdejší nádražní knihobudky, na kterou se žádná speciální omezení kupodivu nevztahovala. Dokonce ani nebyla za zákazovou páskou jako knihy v obchodních centrech :-).

      Vymazat
  3. CityElefant, to je přece vláček, který skýtá pohodlí i účelnost!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tímhle vláčkem jsem jako cestující spokojený :-).

      Vymazat
  4. Chystám se navštívit prodejnu CD, abych si koupil nové 2CD mého nejoblíbenějšího umělce, a doufám, že fronty mezitím pominuly, anebo je tam volněji jako v knihkupectvích.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono se to vyblázní. Jen mi prostě tyhle vlny nejsou úplně vlastní :-).

      Vymazat
  5. O Velvary, kde jsou mé tolary?...Říká si teď kdekdo...

    OdpovědětVymazat
  6. Já si nejdřív v odborném knihkupectví koupil publikaci "Theorie hromadné obsluhy (front)".
    A zavzpomínal na socialisté fronty na toaletní papír.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzpomínám si na jeden vtip z období konce socialismu: "Vy čekáte na toaletní papír? To už jste nejspíš sehnal něco k jídlu, že?"

      Vymazat
    2. ACH ANO! Z TÉ VYPLÝVAJÍ NEREGULOVANÉ KYVY.

      Vymazat
  7. Předpokládám správně, že neandrtálský šev se provádí mamutí, v horším případě aspoň vlčí šlachou?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mamutí šlachy se bohužel v obchodních centrech ocitly za páskou :-).

      Vymazat
  8. Neandrtálskému stehu zdar! :-)

    S knížkami to mám podobné, jen už pár let jest stanoven pevný závazek další nepořizovat a řešit to knihovnou... Ne úplně se to daří, ale snaha je :-)

    Nicméně, hrdost (no, spíš nechuť) budu muset překonat taky, neb mladší ratolest ještě stihla krapet porůst a nástup do školy má za pár...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Knížky a nedostatečný prostor na ně je odvěké téma.

      Dlouho jsem hledal vhodnou zkratku, jak popsat výsledek své jemné práce s jehlou a nití :-).

      Vymazat
  9. Taky nepatřím k těm, kteří se hned první den vrhali bezhlavě ve sprint, kdy možná byl i překonán rekord Useina Bolta na sto metrů, k regálům aby ukojili svůj dlouhodobý absťák. Ne že bych to nepotřebovala jak já tak muž, ale ještě si chvíli počkám. Taky potřebuju džíny, muž taktéž plus hromadu ponožek a trenýrek. Jen doufám, že to stihneme, obávám se že ten palec dolů by mohl po těch sprintech přijít docela brzy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že tak konec května by ještě mohl vyjít :-).

      Vymazat
  10. U nás je rozhodnuto: přítel už autem nemůže jezdit, takže využiju milého autobusu a zajedu si do města i do knihovny. Ale hlavně pro spodní prádlo, kdy dlouho ani Vietnamci neměli otevřené kvelby. Bez dozoru si budu bloumat, vybírat a snad kupovat. Očkovaná už jsem, tak se vrhnu do víru nakuKování přes výklady a až potom zajdu. Snad to nějaký den vydrží a budu mít doplněný šatník - už si připadám jako bezdomovkyně. Ale nejhlavnější jsou nové POHODLNÉ boty, to bude výhra z loterie ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To víš, přes veškeré internetové vymoženosti nové doby není nad to zkusit botku nazout :-).

      Vymazat
  11. Petře, já jsem se pobaveně dívala na obrázky na webu a nechápala ty fronty před obchody. A díky krásnému počasí jsem odolala, nikam nešla a trávila dny prací na zahradě. Až ve středu jsme vyrazili s mužem na průzkum trhu, protože koberec v obýváku jsme chtěli měnit už v minulém roce. A když jsme byli na cestách, zašli jsme do hypermarketu, kam chodíme na nákup a já neodolala. Ač je rozhodně nepotřebuju, na první pohled mně zaujaly červené botičky, zlevněné o 1000,- Kč. No, nekup to. 🤣😂
    P.S. Knihy jsem si objednala týden předtím a nechala poslat do zásilkovny. Nevěřila jsem, že otevřou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však si člověk taky musí občas udělat trochu té červené radosti :-).

      Vymazat
  12. Ja jsem se za ten rok v nakupnim ohledu fakt preklopila plne do onlinu, vcetne obuti. Jesteze mame ty deti s nevyzytatelnou nohou, takze nebudu plne odtrzena od normalniho sveta tam venku. Socialni zavrat me jima uz jen z pohledu na ty fronty.

    OdpovědětVymazat
  13. I když jsem to prožila a stále žiju, pořád ještě mně ta covidová opatření a celkově doba připadá jako něco vymyšleného, něco, o čem čtu v knížce.
    Volání knih naprosto chápu. S botama jsme na tom byli podobně celá rodina a lecos dalšího chybělo. Z celého srdce doufám, že v takové míře se to už nebude opakovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám v totéž, byť se obávám, že ještě nejsme na konci.

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.