Deset zásadních střetnutí s Jiřinou Bohdalovou

Jiřina Bohdalová, jedna z nesporných velkých českých hereckých osobností, právě oslavila - v pro mě neuvěřitelné kondici - 90. narozeniny. Řekl jsem si tedy, že je to dobrá příležitost sepsat si pár bodů, které pro mě osobně jsou určující v mém - v mnohém nejednoznačném - vztahu k této skvělé herečce. Začal jsem přemýšlet a ukázalo se, že těch bodů by bylo moc, možná dokonce taky devadesát, takže výsledný článek by byl zcela nečitelný. Stanovil jsem si tedy strop: Deset kousků a ani o jeden víc. Schválně, co mi vyjde...

1. Pohádky z mechu a kapradí

Večerníček s Křemílkem a Vochomůrkou, který Jiřina Bohdalová skvěle namluvila, vznikl v roce 1968, takže pohádky jsem "schytal" pěkně v televizní premiéře coby dvou až tříleté zvídavé robě. Pamětníci říkají, že jsem vždy při tklivé úvodní melodii večerníčku srdceryvně plakal, čemuž nemám důvod nevěřit, protože jde o melodii cituplnou a i v pokročilé dospělosti mi vhání slzy do očí kdeco, velmi často proti mé vůli. Ale pohádky to byly moc pěkné a dodneška si některé pamatuji skoro doslova, na čemž má Jiřina Bohdalová jistě nemalou zásluhu.

2. Dáma na kolejích

Tenhle "muzikál s feministickými rysy" z roku 1966, myslím, doplatil na svou velmi nadstandardní dobovou muzikálovou konkurenci, takže ho dodnes považuji za trochu nedoceněný. Jiřina Bohdalová si v něm s gustem "střihla" spoustu ženských typů od domácí puťky po femme fatale a "lvici salónů" a všechny byly v jejím podání uvěřitelné. A přestože určitě není klasickou zpěvačkou, přidala k tomu tentokrát i celkem náročné pěvecké party. 

3. Pěnička a Paraplíčko

Film ze série dodatečných filmových bonusů k seriálu Hříšní lidé města pražského a pozoruhodná role obyčejné lehké holky, která nemá právě štěstí na chlapy a prostor na ideály, ale v nejednoduchých situacích umí bojovat a jednat natolik pragmaticky, až se to nezainteresovaným může jevit jako "nehrdé". Kdo vytrvale hledá, určité paralely mezi osudem filmové postavy a její představitelky si možná najde.     

4. Dům na nebesích

Na tomhle představení jsem byl na Vinohradech ještě v době, kdy se na každé jen trochu slušnější divadlo stály fronty. A tahle fronta byla opravdu hodně dlouhá, protože šlo o zatraceně dobré divadlo a roli střiženou Jiřím Hubačem Jiřině Bohdalové přesně na tělo.

5. Televarieté

Když se dnes občas dívám na kousky téhle televizní estrády, nemívám z toho dobrý pocit, protože tehdejší podivný svět dokumentuje možná líp než cokoli jiného. Občas nesmírně vtipné a přesně vypointované scénky, občas nesnesitelná a dnes už - naštěstí - často nepochopitelná satira. Postupně se z Televarieté stal vlastně pořad Vladimíra Dvořáka a Jiřiny Bohdalové; těch pár čísel vložených mezi jejich výstupy diváci vždy nějak přežili. A lidé bažící v nenormální době po normální lidové zábavě se dalších výstupů "Bohdalky s Dvořákem" nemohli dočkat. Jo jo, taky jsem v té době celkem bažil po tom jejich "mírném pokroku v mezích zákona" a měl jsem radost z každého drobného jinotaje, který se do textu povedlo propašovat.

6. Světáci

Tohle neodolatelně vtipné a herecky silné filmové pošušňání mohu vidět dvakrát do týdne. A člověk se ani nemusí pohybovat řadu let v oblasti přírodních věd, aby si náležitě užil, jak "ta Kurí získala rádio - no v dočista kovovém stavu!" v podání neodolatelné profesorky chemie ("tady Božka pracuje s laky a acetonem, tak bude dělat profesorku chemie").

7. Videostop

Kdysi už jsem o svém osobním zážitku z natáčení generálky prvního živého vysílání později proslulé televizní soutěže Videostop psal v článku V televizním Videostopu. Tehdy jsem měl možnost potkat se při přípravách i při vlastním natáčení ve studiu s paní Bohdalovou osobně a lehce to můj původně obdivný vztah k ní poznamenalo. Třeba jsem měl jen smůlu na její aktuální nenáladu, jsme jenom lidi, ale přesto mě tehdy potěšilo, když mi počítač přilosoval do soutěžní dvojice Petra Nárožného a ne paní Jiřinu, to vše přiznávám i při velké úctě, kterou k ní až doposud jako k herečce chovám.

8. Ucho

O filmu jsem kdysi na blogu podrobně psal ve speciálním filmovém článku. V Americe by se za něco takového, jako byla Bohdalové role "soudružky manželky" zablyštěl oscar, o tom jsem naprosto přesvědčen. Herecký výkon světový, leč poměry zbabraně socialisticky české, takže film nemohlo dvacet let vidět ani české - natožpak světové publikum. Fascinující, svíravě dusné, ale lidsky naprosto uvěřitelné, a přitom i historicky věrné dílo: ostatně hlavně proto různé vysoce postavené potrefené husy vytáčelo k nepříčetnosti.

9. Fany

Další výtečný herecký výkon, i když úplně jiného zrna než právě v Uchu. Jen si u tohoto filmu uvědomuji, že boží stvoření "Fanynka" je - sice perfektně zvládnutá, ale přece jen herecká role, na rozdíl od Ucha, kde mám pocit, že jde o tu nejreálnější skutečnost a herci nehrají, ale prostě žijí. Každopádně zasloužené ocenění v podobě Českého lva za ženský herecký výkon.

10. 84 let herečkou

Když si Jiřina Bohdalová jako šestileté dítko zahrála ve filmu Pižla a Žižla (mělo jít o "grotesku s českou Shirley"), nejspíš nikdo nečekal, že by tím mohla odstartovat tak dlouhá a úspěšná herecká kariéra na jejíž předlouhou a pevnou nit se dodnes navlékají další a další korálky. Ani jsem raději nepočítal všechny filmové role prozatím vymezené letopočty 1937 - 2021, je jich opravdu moc. A když k tomu přidáme i televizi a divadlo, můžeme jen s obdivem zírat na tu obrovskou porci radosti a různorodých emocí, které  za tu dobu svému publiku rozdala. Jak říkával Ivan Vyskočil, je to prostě "hérečka" a té se nedá zazlívat, když vás občas něčím vytočí. A je snad možné dodat, že je to taky - ať chce nebo nechce (osobně bych spíš řekl, že chce :-)) pořádná celebrita. No, říkám si, že kdyby byly všechny celebrity celebritami tak zaslouženě jako Jiřina Bohdalová, bylo by to sice fajn, ale bulvár by brzy zkrachoval, protože by neměl o kom psát. 

Bohužel, nejsa prezidentem, nemám s Jiřinou Bohdalovou žádnou společnou fotografii (její početná "prezidentská fotosérie" budila kdysi veselí na internetu, ale řekl bych, že častěji se prezidenti chlubili "Bohdalkou" než ona prezidenty). Proto se rozhlédnu po internetu a nějaké ilustrační foto zkusím najít. Věřím, že mi tuhle drobnou krádež promine jak paní Bohdalová sama, tak i fotograf, jehož jméno bohužel zdrojová webová stránka www.nafilmy.com neuvádí, takže ani já nemám takové výčitky za toto ryze nekomerční blogové využití.  

Ano, Jiřina Bohdalová alias Anča Paraplíčko. A jako obyčejně v centru pozornosti :-).

Fotografie z webové stránky www.nafilmy.com/jirina-bohdalova/galerie/mv6177, autor neuveden.

Když si po sobě všechny ty body čtu, napadá mě "z voleje" řada dalších: Angažmá u Jana Wericha, Návštěva staré dámy (i když v roli jedné z nejbohatších lidí na světě, dokonce i zde zemitý lidový základ osobnosti překrývá záblesky povinné noblesy) nebo třeba nápaditý odkaz v Havlově Audienci („Bohdalku do pivovaru přitáhnu, hned jí zavolám, jsme přátelé.“) či schopnost se otevřeně vypořádat s nucenými kontakty s komunistickou státní bezpečností (kéž by něco takového uměl třeba nejmenovaný český premiér!). 

Nezbývá než popřát Jiřině Bohdalové dobré zdraví a co nejvíc dobré nálady, aby tu prozatímní unikátní šňůru 84 hereckých let ještě náležitě natáhla.

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných nedělních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.