pátek 26. března 2021

O příkoříčkách a prchlivosti

Lidé často žijí v bludu. Já kupříkladu mám mezi těmi, kteří mě sice znají, ale netráví se mnou celé dny, týdny a měsíce, pověst slušného, vyrovnaného a trpělivého člověka. Kdyby jen věděli, čeho by se ode mne také mohli nadít! Jsem totiž slušný, vyrovnaný a trpělivý velmi, velmi dlouho, ale jen po určitou mez. Kde se ta mez nachází, se přitom nedá předem odhadnout. Nemůžu říct, že by se mi náhle zatmělo před očima. Vidím v tu chvíli zcela jasně, rozumem vím, že ten krok který v příštích vteřinách udělám, způsobí nezanedbatelné škody, že si jím přidělám spoustu komplikací a některé dopady již nepůjdou vůbec napravit, ale nemohu s tím nic dělat. Neděje se mi to, když jde o něco důležitého, ale spouštěčem bývají výhradně opakované drobounké nezdary, škodolibůstky a příkoříčka, kterých je díky přemnoženým šotkům všeho druhu náš svět plný.
 
Vzpomínám si na překvapením vytřeštěné oči své bývalé manželky, když na mne podobná chvilka přišla asi půl roku po svatbě, na zahradě, kde jsem dlouho a marně opravoval svůj bicykl. Už si nevzpomínám, co se mi tehdy nedařilo, rozhodně to byla nějaká zanedbatelnost, snad šroubeček, který již podvacáté za sebou odolal mé snaze zašroubovat ho na rukou špatně dostupné místo a podvacáté vypadl do trávy. Ještě když se to stalo podevatenácté, jen jsem s úsměvem zakroutil hlavou nad svou nešikovností, podvacáté mělký pohár trpělivosti náhle přetekl. Pak jsem vstal, zdvihl jsem ze země nad hlavu neposlušné kolo, pomalu a (prý) důstojně jsem s kolem popošel pár kroků a vší silou jsem jím mrštil proti překvapené zdi našeho tehdejšího domu. Za pouhých deset vteřin po velkém třesku jsem - už opět zcela slušně, vyrovnaně a trpělivě - ohledával čerstvou mrtvolku kola a škody na fasádě domku. 

Ano, stačilo pouhých deset vteřin, možná míň, a v tu chvíli byl vypadlý a v trávě ztracený šroubeček tím nejmenším, čeho se kolu nedostávalo, protože rázem bylo zralé na generálku. "Porazil vás autobus?" ptal se starostlivě o pár dní později pán v opravně a já musel připustit, že něco podobného autobusu se s mým kolem skutečně střetlo, jen to mělo méně oken. Pan opravář byl diskrétní a dál se nevyptával.

Podobných pidiškodolibosti a milipříkoříček zažívám víc a vždy mi na chvíli sejmou masku gentlemana, jako když se nečekaně vytrhne gumička od respirátoru: Když si chci odeknout dveře, za kterými bydlím, a počtvrté za sebou mi upadne klíč a seskáká po schodech až do přízemí, přejde moje trpělivost s příkoříčky a šotky všeho druhu náhle doslova ve výkřik, při kterém - přesně v okamžiku, kdy moje postarší paní domácí vykoukne zvědavě na chodbu - vyřknu tak, abych byl zřetelně slyšet nejen v partéru, ale i na nejodlehlejším "bidýlku" vzdáleného balkónu, šťavnatě jadrné slovo, o kterém paní domácí doposud mínila, že ho vůbec nemám ve svém slovníku, natož abych ho byl schopen vykřičet do tváře světa v přítomnosti ušitých svědků. Ale uplyne sotva pár vteřin a já jsem opět ten veselý, bezproblémový a distinguovaný nájemník, který paní domácí s úsměvem pozdraví a od Mr. Hyda, který před chvilkou zařval do rezonující chodby to ošklivé slovo, se naprosto distancuje.  
 
Když se mi při čtení co chvíli otočí zpět několik listů kvůli nepoddajnému knižnímu hřbetu, mnohokrát to snesu bez zaremcání. Když se to ale stane po mnohokráté prvé, kniha znenadání odletí jako náhle procitnuvší pták dveřmi do obývacího pokoje, kde rozbije skleněnou vázu po babičce a vylije její obsah na originální certifikát z tréninku pokročilého sebeovládání. Když mě samoobslužná pokladna v supermarketu podesáté za sebou kovovým hlasem vypeskuje, že jsem zakoupeného uzenáče položil na špatné místo "taškové zóny", i když už jsem vyzkoušel všechny možné alternativy včetně balancování na hlavě, vykřičím svůj náhlý vztek na nespolupracující techniku přímo do tváře nevinné slečny prodavačky, která mi přispěchala na pomoc, což jediné vzpurný přístroj zachránilo od toho, abych mu uzenáčem rozmašíroval blikající obrazovku a kdyby ještě trochu ryby zbylo, umlátil bych i reproduktor. 

Stačí pár vteřin a dost: Po náhlém zahřmění rychlý návrat k pokorným a trpělivým kořenům. Jak já bych jen dokázal být klidný, kdyby mě ta ustavičná okolní příkoříčka občas nevytáčela do běla a já nebyl donucen běsy prchlivosti odhodit na moment masku slušňáka. Stačí dlouze mrknout a snad si ani toho, co se v těch pár vteřinách odehrálo, nevšimnete. Jen vám bude podezřelé, kde se kolem tak náhle vzala všechna ta spoušť a proč ji tak slušný člověk jako já s poněkud provinilým výrazem začíná uklízet.

Omlouvám se prodavačce za svou ostře formulovanou a hlasitou glosu a vysvětluji, že můj komentář nepatřil jí, ale sveřepému stroji, který najednou jen vlídně pomrkává a v záchvatu náhlé úslužnosti děkuje už popáté za nákup, jako by to nebyl právě on, kdo tohle konkrétní příkoříčko a následné zahřmění způsobil.

Až obchod večer zhasne a všichni odejdou, udělá dosud tichá samoobslužná kasa č.3 na svou sousedku, která mě dnes tolik vytočila, obdivný kukuč, jak ten střet se mnou báječně zvládla. "To víš, naštval mě, dacan," odpoví hrdinka. "Ale znáš mě: Na stroj jsem možná trochu prudší, ale nikdy se nevydržím zlobit dloUHO."
 
Kruci, jak o těch svých drobných a bezvýznamných příkoříčkách píšu, už poněkolikáté jsem omylem stisknul CapsLock, takže mi to začalo znenadání psát velká písmena. Nu, člověka něco takového maličko pozlobí, ale určitě to není nic, co by mĚLO... Ještěže jsem tak vyrovnaný a trpělivý, kdovíco by to asi udělalo s jiNÝMI?! A - snad se mi to jenom zdálo, ale jako kdyby se můj notebook, který mne zná tak dobře jako málokdo jiný, ode mne o malý kousek oDTÁHNUL!!!


Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánkyPokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.

45 komentářů:

  1. Já v náhlých návalech zuřivosti, ku kterým mne občas dožene můj komp, házím myší.
    Ale eufemisticky pak říkám, že jsem učil myš létat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pozor, aby sis omylem nevycvičil netopýra :-).

      Vymazat
    2. Ano! A netopýr si pak odskočí na farmářské trhy - a něco z toho bude! ;-)

      Vymazat
    3. Nepleť si netopýra s kaloněm jedlým (Pteropus vampyrus)😎

      Vymazat
    4. Milý Tlusťjochu,
      já bych si to nepletla, kdyby se ve článcích nemluvilo stále o netopýrech, namísto o letounech (kaloň spolu s vrápencem)! Máš úplnou pravdu, předsedo. :-)

      Vymazat
  2. Tak to bylo vážně krásné uPUŠtění páry! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, století páry, vždyť jsem to říkal :-).

      Vymazat
  3. No, známe to všichni.. Jak se říká, stokrát nic umorilo osla..

    OdpovědětVymazat
  4. Tohle je naprosto perfektní článek! Mnohokrát jsem se smála nahlas a mnohokrát jsem si málem ukývala hlavu. Celá naše rodina je plná velmi horkých hlav a já také nesu hrdou pochodeň cholerictví :-) A samoobslužné pokladny, ty mi ani nepřipomínej. I když na hlavě jsem to, pravda, ještě balancovat nezkoušela :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď mě napadá, že mi možná paní prodavačka nepřispěchala na pomoc, jen chtěla vidět zblízka toho člověka s rybou na hlavě :-).

      Vymazat
  5. Samoobslužné pokladny jsou opravdu k vytočení normálně, natož když ti nechtějí nacvaknout jednu věc víckrát. Já sama, byť si z technikou docela rozumím, mám problém s nimi komunikovat. Já narozdíl od tebe vybuchuji už po druhém nezdaru a naschválu....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufal jsem, že se můj život bez praktické zkušenosti se samoobslužnou pokladnou obejde, ale mýlil jsem se.

      Vymazat
  6. Já jsem si kdysi málem rozmlátila notebook, když se na něm stále dělaly jakési automatické aktualizace a počítač prostě hodinu nic nedělal. Začala jsem mlátit vzteky do klávesnice, počítač se posléze rozjel, a naštěstí mé řádění přečkal bez úhony :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Počítač je taky skvělým zdrojem podobných situací. A automatické aktualizace, přicházející v tu nejnevhodnější chvíli, obzvlášť :-).

      Vymazat
  7. Milý Petře,
    vypadá to, že jsi normální! Hned jsi u mě díky své "nedokonalosti" stoupl v ceně. ;-) :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Petře, jsem na tom podobně. Dlouho vydržím a pak to ve mně zabublá a stávám se sopkou.
    Loni jsme s mužem oslavili 45. výročí svatby, rok předtím už jsme spolu žili.
    Byla to v začátcích, chystali jsme se na Zemplínskou šíravu na dovolenou. Abych byla za dámu, vybrala jsem si den náhradního volna a pustila se do šití. Dalo mi to spoustu práce, vytvořila jsem model, ze kterého jsem byla nadšená. Muž přišel z práce, já se do šatů oblékla a čekala pochvalný komentář. A ten nepřišel. Zeptala jsem se, zda se mu šaty líbí. Odpovědí bylo jen pokrčení ramen. Cítila jsem ten přetlak lávy v sobě a když po delším naléhání ten můj flegmatik jen ucedil: "No, šaty", sopka bouchla. Vrazila jsem si ruce do výstřihu, šaty jsem roztrhla po celé délce a vyhodila je z okna. Stála jsem tam ve spodním prádle a bylo mi v ten moment dobře. Přetlak zmizel.
    Po půl hodině přišla manželova maminka s tím, že máme nějaký hadr na šeříku. Začala jsem se smát a vylíčila jí, co jsem udělala. Měla pochopení a řekla: "Co chceš od chlapa."
    Šeřík byl stromkový, musela jsem si vzít štafle. Sešité šaty jsem pak nosila v létě na zahradu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to musel být dobrý výstup. "Hadr na šeříku" zní zvokomalebně, jako název nějaké rockové opery :-).

      Vymazat
    2. Alenko, jedna z nejlepších historek, jakou jsem kdy na blogu četla. Jiřina z N.
      Já jsem jen jednou v životě flákla talířem se zbytky omáčky o zem, prosekla jsme lino a ještě se omáčka rozstříkla po kuchyni a manžel? koukal, pak odešel a já zaklekla a likvidovala škody.

      Vymazat
  9. To znám také moc dobře, nejhorší je, že takové upuštění páry sice na malý moment uleví přetlaku, ale většinou se přitom nadělá takový nepořádek (a někdy i škody), že je další půl hodiny co dělat. Mnohokrát jsem takto měla chuť umlátit svůj mobil, který si žije vlastním životem a celkově s technikou jakéhokoli druhu nejsem naladěná na stejná vlně. A ona to cítí. ;)
    Krásné čtení. Když gentleman snímá masku tímto způsobem, je to velmi sympatické. A vtipné. Scénu s uzenáčem balancovaným na hlavě jsem přímo viděla a hlasitě jsem se smála. Díky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mobilem jsem taky párkrát mrštil a nic se mu nestalo - a pak jsem ho jednou upustil omylem z necelého metru a bylo po něm :-).

      Vymazat
  10. To mi ani nepripominej. Kolik mysi uz jsem rozsekala a potom se spatnym svedomim prelepovala izolepou. Mam bohuzel jen tu smulu, ze moje vybuchy vzteku maji vzdycky nejakeho nechteneho svedka, ktery prijde vzdycky ve chvili, kdy se chovam jako maniak. Samoobsluzne kasy jsou kapitolka sama pro sebe, zvlast kdyz nakupuji s detmi. Pokazde si vyberou pecivo, co v tom debilnim systemu proste neni k nalezeni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já naštěstí myš nepoužívám, protože jinak bych už měl dávno naspořeno na myší kožíšek.

      Vymazat
  11. Ano, některé drobnůstky mohou být obrovské.
    (Skvěle napsáno!!!)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Čerstvá zkušenost se samoobslužnou pokladnou vyvolala (a částečně osvětlila) i duchy minulosti :-).

      Vymazat
  12. Asi je potřeba nechat někdy Hydea provětrat. Je to lepší, než kdyby někoho po nocích škrtil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Normálně se Mr.Hyde provětrává v době, kdy spím. Ale teď, co je zákaz nočního vycházení... :-).

      Vymazat
  13. Stokrát nic umořilo (i) vola, ne tak slušňáka :).

    Kdybys nepsal texty přímo na web (pro mě zcela nepředstavitelné něco napsat přímo v hotovém tvaru), ale předpřipravil je ve Wordu, tak tam je funkce, která vybranou část textu překonvertuje na malá písmena.
    Nedávno jsem si koupil nový notebook, protože starý mě dost často překvapoval zprávou, že "program přestal komunikovat" (nebo tak něco) a vše od posledního uložení bylo ztraceno. Tehdy jsem byl také blízko tomu s ním praštit o zeď, naštěstí jsem se ovládl a mohl z něj vše užitečné přenést.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, teď píšu přímo v administraci, ale určitě nepíšu rovnou "v hotovém tvaru", před publikací text dlouho přepisuji a ladím. A doufám, že si ho přitom svou vlastní neopatrností nesmažu :-). Notebook patří k tomu nejohroženějšímu, co mám doma, protože občas vytváří dobré předpoklady pro podobné zkraty. Zatím kupodivu přežil :-).

      Vymazat
  14. K samoobslužným kasám nechodím, nevěřím jim už z principu :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měl jsem stejnou zásadu, aspoň do té doby, kdy obchod, kam občas cestou z práce chodím, nabízel alternativu. Teď už jsou bohužel okamžiky, kdy tam normální kasy vůbec nefungují :-(.

      Vymazat
  15. Předpokládám, že pokud by se sešlo konsilium různých odborníků včetně docenta Chocholouška, dostalo by se ti obrovské podpory. Každý papiňák vypustí, každý :)
    Tento článek zaboduje, jsi v něm takový, no takový sympatický / my, kteří boucháme pětkrát až desetkrát denně máme pochopení /

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Legrace je, že už v okamžiku, kdy podobnou věc páchám, dobře vím, že nejenže to k ničemu nebude, ale následky mi navíc nějak zkomplikují život, ale co bych neudělal pro dobrou funkčnost papiňáku :-).

      Vymazat
  16. Petře, děkuji ti za báječný článek, který mě po ránu vykouzlil úsměv na tváři. Nejen proto, jak skvěle je napsaný, ale také proto, že mám podobný problém. Jsem povaha mírná a klidná, ale když onen pověstný pohár přeteče, stává se ze mě na pár vteřin bestie :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem rád, že v tomto údělu nejsem sám a že mám tak skvělou společnost :-).

      Vymazat
  17. I já děkuji za skvělý počin písmenkový.... ano klidu je dost a dost... ale odcaď - pocaď... nic se nesmí přehánět... ani pocit klidu a trpělivost... každému ten pohár jednou přeteče.. a pak .. děj se vůle Boží.. a že se děje :-D.

    s příjemným pozdravením... pher

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takhle mě dokážou vytočit výhradně prkotiny, když jde o cokoli důležitějšího, moje trpělivost je skoro bezmezná :-).

      Vymazat
  18. Snad to noťas ve zdraví přežil. Takové chvilkou záchvaty vzteku má občas asi každý. Ale vyhodit kolo proti zdi...to ale musel být vztek 😆

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zatím pořád slouží. Minulý mobil jsem sice rozsekal o dlažbu, ale to bylo nešikovností a nikoli vztekem :-).

      Vymazat
  19. Podobně prchlivá je naše maceška. Všechny mé kamarádky jsou přesvědčené, že je to nejhodnější macecha pod sluncem (a ona je, to ne že ne), ale když bouchne, tak to je síla srovnatelná minimálně s výbuchem papiňáku.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.