pátek 12. března 2021

O citoslovcích a jarním čidydýmu

Pozn.: Jsou okamžiky, kdy místo toho, aby náměty pro blogové články došly a inspirační sklad se vyprázdnil, podněty se naopak nashromáždí v dlouhé frontě, pokud tedy dodržují vládou přikázané rozestupy. Přemýšlel jsem, mám-li se přidat k tisícům lidí celkem zbytečně tepajících aktuální covidovou situaci (na to však, obávám se, bude ještě dost času), mám připomenout Jana Vodňanského, který si to bohužel právě namířil za svým dlouholetým souputníkem Petrem Skoumalem, nebo mám při příležitosti 10. výročí zavzpomínat na svůj pocitově asi nejdelší den v životě, protože strach a obavy z toho, co nemůžete mít ani maličko pod kontrolou, většinou ošklivě zpomalují jinak celkem setrvalé proudění času. Nakonec jsem si řekl, že při přetlaku "těžkých" témat by bylo naopak vhodné zařadit téma odlehčené, třeba nějaký nový příspěvek do rubriky Jazykové hrádky. Přitom aby člověk našel zajímavé jazykové téma, není nutné se vždy ponořit do zaprášených češtinářských foliantů, ale stačí si jen brzo ráno otevřít okno do rozezpívané zahrady. 
--------------------------
 
Co pamatuji, vždycky jsem měl celkem kladný vztah k citoslovcím. Už jako malý kluk jsem při návštěvách staré tety obdivoval u varvažovského rybníčku stojící starý hotel ŽBLUŇK, protože mi ten název připadal neodolatelně veselý. Když jsem o něco později začal hltat časopisové komiksy, doprovodné zvukomalebné shluky písmen jako GROOOGGGH, HEEHH nebo RROARRRR!!!! mi byly často sympatičtější než vlastní děj příběhu. Pak jsem ve škole v hodinách češtiny pochopil, že "citoslovec" není povolání (něco jako bohoslovec) a i když nepřející češtináři řadili citoslovce urputně mezi slova neohebná, nikdy jsem to tak úplně nevstřebal (což je ostatně vidět i z nadpisu dnešního článku) a má náklonnost k odstrkovanému slovnímu druhu ještě vzrostla, když jsem zjistil, že v citoslovcích se téměř nedá udělat hrubka, což se třeba o shodě podmětu s přísudkem říct nedá. Dodnes se občas těším tím, jak citoslovce dobývají sotva narozené hitparády nejoblíbenějších slovíček žvatlajících mrňousků, kteří z domova umějí báječně a s nadšením odpovídat, že kozička dělá MEEÉÉÉÉ, kravička BÚÚÚ a oslík ÍÁ. A protože občas mívám poněkud poťouchlou náladu, párkrát jsem se nadšených batolat při té příležitosti zkusil zeptat, jak dělá bobr, což většinou obratem přivodilo nějakou horkou chvilku nevinným rodičům.
 
Právě teď v předjaří máme úžasnou možnost rozšířit si v oblasti citoslovcí výrazně svou slovní zásobu. Stačí si ráno otevřít okno a zaposlouchat se do štěbetání a křiku nejrůznějších ptačích druhů. Když se totiž pokusíte podle vydávaných zvuků příslušného zpěváčka identifikovat, zjistíte, že fonetické zápisy ptačích hlasů jsou svébytným jazykovým královstvím, takovým, že vedle něho i nabušené komiksy o Barbaru Conanovi či Barbarelle můžou jen blednout závistí. 
 
Dozvíte se například, že pěnice vábí tvrdým mlaskavým „tek-tek“, drozdovo cvrlikání je možné zapsat jako "tri-tri-tri týdu-týdu-týdu-týdu huidyb-huidyb" a zvonka poznáte podle charakteristického "crrr ťo-ťo-ťo". Připomíná vám to spíš než citoslovce prezenční listinu stranické schůze v továrně na jihu Číny? A co teprve sedmihláskovo typické "čidydým-čidydým" a "hej-de-der huj dadé-dadé hit-hit-hit", ke kterému přidáme střízlíkovo "cerr-cerr" (doufejme, že střízlíci nemají problém se sykavkami), stehlíci přispěchají se svým "štyglic-štyglitit" a budníčci to završí svým nezaměnitelným "cilp-calp". 
 
I se svou nemalou fantazií můžu jen závidět lidem, kteří sdílejí nadšení pro ptačí hlasy, pokud jsou schopni v pěnkavím volání odhalit "dešťový hlas" charakteristický citoslovcem "prš-prš", koňadrám dokážou jednoznačně přiřadit řetězec "ci-bé ci-bé kli-klu kli-klu" a rehkům "sí-fre-fre-fre-fre". To já umím svým necvičeným uchem skutečně rozeznat jen kukačku, křepelčí klasické "pět peněz pět peněz" (klasičtí ornitologové povýšeně pohrdající moderními trendy monetární ekonomie ovšem tvrdošíjně trvají na svém "pikwiwik-pikwiwik", jakžtakž dešifruji otřepané hrdliččí hu-húúú-hu" a za obzvlášť příhodné zvukové konstelace snad překousnu i brhlíkovo výsostné "ťůit tyjů"
 
Až jednou zas nastane příhodná doba pro cestování, sbalím fotoaparát, magnetofon a Česko-ptačí slovník a vyrazím za těmi křehkými švitořílky někam na venkov, abych si jejich cituplných hlasitých citoslovcí náležitě užil. Možná si připravím i nějaký procítěný úvodní citoslovečný proslov, aby mě snad ptáčci po vybalení stativu nepodezřívali, že se chystám provozovat čižbu. A budu-li na výletě bydlet v podobném zařízení, jako býval hotel Žbluňk, mohl bych snad svůj zájem po večerech rozšířit i na obojživelníky, když už ryby jsou bohužel v tomhle ohledu, zdá se, neperspektivní. I když... 
 
Ptáci prominou, radši už nebudu dál pokoušet své vyhledávací štěstí, abych se nakonec ještě nedozvěděl, že kapra od orla skalního snadno rozeznáme podle jeho lehce pukavého "pok-pok"...

Doufaje, že třeba konečně najdu odpověď na svou dávnou a tolikrát již nezodpovězenou otázku, říkám si, že od kaprů k bobrům by už po vodě nemuselo být daleko :-).
 
----------------------------
Poděkování: Děkuji všem asi dvaceti nadšeným ornitologům a milovníkům ptactva, na jejichž volně přístupných webových stránkách jsem čerpal náměty pro tento článek.

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánkyPokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.

44 komentářů:

  1. Milý Petře,
    tak už vím, proč se stehlík (der Stieglitz) takhle jmenuje! Jenomže hlas budníčka menšího (der Zilpzalp) jsem sháněla po léta (vidět ho moc není, ale slyšet o to víc) – a jeho melodii by se už docela dala zapsat do not, ale cilp calp mi to tedy nepřipomíná ANI TROCHU! To samé pěnkava, koňadra nebo rehek, ty znám podle hlasu taky dost dobře. Tahle citoslovce naprosto neodpovídají (nebo je porucha na mém hudebním přijímači). :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Možná to zvukově úplně nesedí, ale jako citoslovce se mi to stejně moc líbí. Zrovna nedávno jsem slyšel jakési ptáky na stromě u Berounky a vůbec jsem si neuměl představit, jak by se jejich povykování dalo zapsat do slov. Ale ornitologové to dozajista umějí :-).

      Smazat
  2. Jednou v čekárně u doktora byla maminka s dítem a aby ho zabavily, tázala se ho klasicky:
    "Jak dělá kozička?"
    "Jak dělá kravička?"
    ...
    A náhle čekárna zpozorněla, neb došlo na:
    "Jak dělá myšička?"
    Dítko mlčelo a maminka udělala:
    "Fuc, fuc!"

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Konečně to vím, díky! Bobr jako hlodavec od toho jistě nebude daleko :-).

      Smazat
  3. Ornitologie je jedna z oblastí, o kterých nevím naprosto nic, zato vím moc dobře, že onomatopoie je značně libovolná a kulturně závislá věc, která často se skutečnými zvuky nemá mnoho co dočinění. Moje nadšení, když jsem některé z popsaných popěvků poznala, proto bylo proto hned na třetí! :-)
    PS: Stranická schůze mě naprosto odrovnala.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky mám radost, když v té záplavě divných slov něco rozeznám, ale moc toho, bohužel, nebylo. Na druhou stranu, kdybychom všechno trefili, nebyl by z toho tenhle článek :-).

      Smazat
  4. Jak známo, anglického psa bezpečné rozezná e od českého tím, že český stéká haf haf, kdežto anglicky vau vau...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vau vau je to podle wikipedie maďarsky, zatímco angličtina hlásí woof woof nebo arf arf, zřejmě podle velikosti psa :-).

      Smazat
    2. Wau-wau je také německy haf-haf. Každopádně mi nikdy nepřišlo, že by na mě nějaký hafan štěkal haf-haf. :-)

      Smazat
    3. To je dobře, že je to v němčině wau-wau. Vau-vau by mohlo mít nepříjemné konotace :-).

      Smazat
    4. Русская собака делает хаф-хаф

      Smazat
  5. A ovšem už v dětství jsem odhalil, že Hrdlička nedělá cukru, ale jak se mi zdálo kukruku. Kukruku. To je ovšem Hrdlička zahradní. Hrdlička chovná v kleci h skutečně pouzivscdvouslsbicne kukru kukru... Ale i to dost subjektivní dojem..

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Za co nejčastější používání "cukru-cukru" lobovaly za první republiky československé svazy cukrovarnické :-).

      Smazat
    2. A bankéři nedají dopustit na křepelku, i když při současné inflaci není "pět peněz" žádný velký byznys...

      Smazat
    3. Nu, pět peněz na slušný úrok...

      Smazat
  6. Tak tuto rubriku mám nejraději :-) A citoslovce také.
    Loni měla dcera bezvadný úkol do češtiny - dopsat do textu v každé větě citoslovce, aby povídání z lesa dávalo smysl. Neskutečně jsme se u toho nasmály.

    PS: Taky sice nevím, jak dělá bobr. Ale bobra mám velice silně spojeného právě s Janem Voďňanským, kdy aspoň teda v té básničce "Když jde malý bobr spát" dělá glo, glo, glo... :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc rád, že písničku "Když jde malý bobr spát" zmiňuješ, protože tu zdejší zmínku o bobrech jsem bral právě jako nenápadné připomenutí Jana Vodňanského a čekal jsem, jestli tu souvislost někdo okomentuje (když jsem to do článku zkoušel nějak zapasovat, vždycky to bylo jako pěst na oko). Takže moc děkuju :-).

      Smazat
  7. Kdo umí ptačí nářečí, nedostane se lidem do řečí. Ať žijí citoslovce😊

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já bych takový jednoduchý česko-ptačí slovníček uvítal, abych kvůli porozumění ptačím nářečím nemusel jíst pohádkového hada :-).

      Smazat
  8. Až se probudí moji kapři po zimě, zeptám se, možná mi za drobnou úplatu ve formě prvního krmení, sdělí, jak to ve skutečnosti chodí .. a nebo plave ?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak výsledek toho experimentu mě bude moc zajímat :-).

      Smazat
  9. Ještě by mě zajímalo, zda různé druhy ptactva si rozumí navzájem, anebo potřebují pračího tlumočníka.

    Kdybys ale napsal o Janu Vodňanském, přestože se bohužel osudově potkal s covidem, který nám už opravdu leze krkem, vůbec bych se nezlobil. Měl jsem ho, stejně jako Petra Skoumala, velmi rád.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že na Jana Vodňanského ještě na tomto blogu dojde, ale s nějakým odstupem.

      Já jsem každopádně pro tlumočníky, vždyť si vezmi, jak by to vypadalo krásně v praxi, kdyby na větvi vždycky seděli tři ptáci: dva, co si povídají a tlumočník! :-)

      Smazat
  10. Ono cicibé, cicibé sýkorek je opravdu velmi dobře znatelné, a mě ho už kdysi dávno učila moje babička. Takže když teď z jara sedím na terase a poslouchám jak se ptáci rozezpívávají, to sýkorčí cicibé poznám okamžitě..... ;-) ono je fakt že ty ptačí citoslovce jsou prostě mezi citoslovci takovou prazvláštní skupinou.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No jo, sýkorky... Já bych si u citoslovce "ci-ci-bé" vsadil spíš na (ci)cibetku :-).

      Smazat
    2. No, když zrovna vyrábí cicibetkovou kávu! ;-)

      Smazat
    3. Přeložím, co znamená "vyrábět" pro neznalé: Když cibetka kadí! :-D

      Smazat
    4. Jo, jo... nejlepší káva káva na světě (prý) opravdu vzniká tímto velmi eklhaftovým způsobem...:D

      Smazat
    5. Oni prý nějaké enzymy při průchodu trávicím taktem zrno správně "naučnou"

      Smazat
    6. Já bych cibetkovou kávu neocenil, protože kafe jsem neměl už víc než 3 roky a předtím jsem míval tak 2-3 ročně max.

      Smazat
    7. Hele, a nedělá náhodou hrdlička cukrú, cukrú.... je snad sova aby houkala? ;-)

      Smazat
  11. Jejej, dnes tu fičí. Brrrrr!

    OdpovědětSmazat
  12. Existují i citoslovcové vtipy - jako např.:
    Letí dva balónky na pouští a jeden najednou povídá:
    "Bacha kaktussssssssssssssssss"
    A druhý odvětí:
    "Kecáššššššššššššššššš"

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vyprávěl jsem vtip svému tenisáku a nerozuměl mu :-).

      Smazat
  13. Můj kamarád učil svého synovce, že hroch dělá "hro, hro", žirafa "žir, žir" a pijavice "pij, pij"!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Může to být i nebezpečné: Třeba když jedu na koni a říkám si, jak dělá hyena...

      Smazat
    2. Ale dá se to napravit tím, že si budeš říkat, jak dělá prase.

      Smazat
    3. No jo, ale kdo si na to má v té rychlosti vzpomenout.

      Smazat
  14. Opeření zpěváci těší celou ulici!

    OdpovědětSmazat
  15. Děkuji ti za cenné informace, teď už budu vědět, co za uřvaného ptačího prevíta mě ráno ani večer nenechá spát :D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je dobré vědět, čemu má člověk poděkovat :-).

      Smazat
  16. Jsem ohromená, jak se dá zapsat ptačí zpěv, doposud jsem taky rozeznala jen tu kukačku a pak datla, jak ťuká zobákem. :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přemýšlím, jak správně zapsat toho datla. Nebo strakapouda :-).

      Smazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.