pátek 5. března 2021

Dva tisíce článků - aneb Kam se hrabe dva tisíce slov!

Je pozoruhodnou výsadou slov, že dokážou svou nenápadnou silou burcovat davy i trhat kontinenty, anebo naopak jen tak téměř neslyšně a nevzrušivě plynout v povětří. Dokážou povzbudit, pohladit i zranit, dokážou uvést mnohé věci do pohybu a jiné naopak zastavit. Vždy záleží na tom, kdo je říká, v jakých souvislostech a s jakým úmyslem. Většinou nesejde na tom, kolik jich je, ale kolik dohromady váží. Tedy - až na výjimky. 
 
Kdysi před více než půlstoletím spojil Ludvík Vaculík dohromady do jednoho textu mnoho dlouho umlčovaných myšlenek a přetavil je v dva tisíce slov, která v tehdejším rozděleném světě zafungovala jako rozbuška. A mě dlouho víc fascinoval ne obsah a nesporný význam jejich spojení, ale právě jejich avizovaný počet. Dva tisíce? To jako přesně? Jak se s tím autor počítal? A pustil se do psaní už s tímhle úmyslem anebo to prostě jen tak mimoděk vyplynulo? Jak dlouho škrtal nebo nastavoval svůj text, aby mu to vyšlo a mohl z té skutečnosti udělat úderný nadpis společného manifestu, který pro řadu lidí znamenal naději, pro některé hrozbu a pro mnohé - včetně samotného autora - i těžkou budoucnost.
 
Nemám vůbec představu, kolik slov se za dlouhou dobu jeho fungování objevilo na mém blogu. V tom prvním článku před více než 12 lety jich bylo jen 307 a i to mi v důsledcích nikoli bezvýznamně pozměnilo život. Ty nejrozsáhlejší zdejší články mají kolem 4000 slov (čímž samozřejmě neříkám, že vydají za dva Vaculíky). První zdejší haiku, které bylo reflexí pro mě ještě mnohem podstatnější události než je vznik či zánik nějakého uhozeného blogu, mělo slov jen sedm a bohatě to stačilo na doživotní převrácení zdánlivě stabilního světa.
 
Úplně přesně ale vím, že spolu s tím dnešním už je ode dneška na tomto blogu publikováno dva tisíce článků. Jsou tu  desítky a stovky reportáží, fejetonů, povídek, fotografií, básniček, recenzí či glos. Netvrdím, že jsou to všechno články skvělé, ani to, že sestávají vždy jen z těch nejlepších vybraných slov. Za každý z těch dvou tisíc článků jsem ale jako autor odpovědný, ať už z nich byli moji čtenáři potěšeni nebo rozčileni. Jako optimista věřím, že těch prvních bylo víc, a neurazím se, když mi to nebudete vyvracet :-).

Když jsem měl v roce 2014 své první tisícové jubileum, oslavil jsem to textem Pohádka tisíce a jednoho článku a na četné komentáře, které mi přály, ať jednou úspěšně zkompletuji i druhou tisícovku, jsem odpovídal jednoznačně: Dvoutisící článek opravdu nehrozí! Ano, vůbec jsem si neuměl představit, že bych ještě další dlouhé roky aktivně pokračoval v psaní, spíš jsem si myslel, že už tou dobou budu jen odněkud z kavárny vzpomínat na svou bohatýrskou blogerskou minulost a maximálně se mi třeba semtam ozve někdo, kdo na některý z mých stárnoucích článků na webu náhodou narazil. Ale roky se naplnily a vše je jinak: Původní blog, na jehož technickou nesmrtelnost jsem ve svých tehdejších kavárenských plánech spoléhal, je dávno v prachu i se všemi dobovými komentáři, zatímco já nadále oxiduji pro změnu v sousední blogové ulici. Sice JINDE a JINDY, ale snad ne úplně JINAK. Pan Vaculík je už víc než pět let v Pánu a jeho Dva tisíce slov by bylo školním učivem, kdyby ovšem na učení ve všem tom současném naoko lítém boji s viry byl čas. A kavárny? Nu, jak to říct a nepozurážet...

Kdybych to vzal poctivě, ukázalo by se, že ta dvoutisícovka není ve skutečnosti tak kulatá, jak se zdá navenek být. Kromě dvou tisíc dochovaných článků by totiž bylo zdvořilé započítat i Nedělní miniglosy č.34, které mi před lety zkonfiskoval rozčilený admin, několik rozsáhlejších článků, které musely být původně vydány na pokračování a po přestěhování blogu jsem je po létech opět zkompletoval jako válkou rozdělené korejské rodiny, i článek, který vznikl speciálně pro starý blog na rozloučenou a v nově vzniklém domově by byl přespočetný. Kdybych spočítal i tyhle nesystémové drobnosti, článků by už celkem bylo 2007. Jen tak ze zvědavosti vkládám do Wordu dávný Vaculíkův manifest a zjišťuji, že má přesně 2007 slov. A pak má člověk věřit titulkům!  
 
Podobně jako od Einsteinových dob celý vesmír, i hraní se slovy je relativní: Někdy a na něco je i pouhých dva tisíce slov příliš, jindy a v jiných souvislostech ani dva tisíce článků nestačí, a nejspíš tedy ještě vzniknou některé další. Netušíme, co přijde a jakou roli má právě pro nás budoucnost přichystanou, zejména v době, kdy se může snadno stát, že ráno se probudíme do pěkného dne, v poledne nám začnou hořet tváře, večer nám s dýcháním pomůže přístroj a do druhého dne můžeme být takříkajíc na prkně. Proč? Nikdo neví, ale jistě ne nadarmo je spousta lidí přesvědčena, že právě mocné slovo kdysi stálo a dodnes stojí na počátku všeho, a předchází tak veškerým činům. 
"Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest," tak tuto myšlenku formuluje Evangelium podle Jana a já přemýšlím, jestli je to věc povzbudivá nebo naopak spíš známka marnosti. Protože slova mají všeliký účinek.
 
Zatímco začátek si bohužel nepamatujeme a ti, co si ho umějí představit nebo vypočítat, nejsou v názorech jednotní, všichni nakonec na vlastní kůži poznáme, jestli je nějaké podobné mocné slovo i na konci. Mnozí to bohužel poznávají právě teď.
 
Kéž by tam takové mocné závěrečné slovo bylo a kéž bychom byli schopni svým skromným dílem přispět k tomu, aby bylo dobré. 

Děkuji vám všem za to, že má pořád, věřím, ještě smysl tuhle podivnou káru táhnout dál, ať už jsou právě směrovky podél cest krásně osvětleny nebo utopeny v mlze. Ale jestli mi někdo popřeje dalších tisíc článků, fakt vyskočím a přátelsky ho plácnu! :-)

 
Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánkyPokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.

33 komentářů:

  1. Petře, gratulace k úctyhodnému počtu článků na blogu. 👍👍👍

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji. To se mi to píše pro takové čtenáře :-).

      Smazat
  2. Co tisíc! To už teď není žádná meta, když tu máš dva - pěkně rovnou další dva tisíce! :-D Ale ne, teď vážně: moc díky za tuhle krásně uhozenou káru :-) Myslím, že ani zdaleka nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že je díky ní náš život o něco bohatší a nejeden den znatelně veselejší :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ještě dva tisíce? To už bychom se dostali daleko za hranice mé představivosti a nejspíš i minimální trvanlivosti :-). Pokud je to jen maličko tak, jak říkáš, tak já tedy zkusím tu káru vzít ještě jednou na technickou :-).

      Smazat
  3. Petře, blahopřeji k obdivuhodné metě, vzpomínám si, žes kdysi 2000 článků vylučoval.
    Na tom všem je obdivuhodné nejen to pro většinu z nás nedosažitelné astronomické číslo, ale také kvalita textů a úžasná pravidelnost - nejčastěji v rytmu neděle-úterý-pátek-neděle - a tak po celý rok, bez náznaku krize. To snad nezvládají ani profesionální novináři, tedy s výjimkou Ondřeje Neffa a jeho úvodníků na Neviditelném psu, ale ty jsou velmi často jen primitivním odvarem denního zpravodajství a nemají hlubší přesah.
    V tom ti v blogovém světě konkuruje jen TlusŤjoch.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Miloši. Ony za ten rytmus samozřejmě můžou hlavně miniglosy: Kdyby mezi nimi byl vždy jen jeden článek, byly by nemístně dominantní, tak se musím ohánět, abych někde sehnal články dva :-). Už jsem si mnohokrát říkal, že by bylo z pohledu fungování blogu vhodné přejít na miniglosy jednou za dva týdny, ale jako "plán B" to mám v záloze už asi pět let a kde nic tu nic :-).

      Smazat
  4. Jo jo a až bude článek číslo 10000, to bude teprve sláva... Jinak po pravdě řečeno název Dva tisíce slov mi také leželo v hlavě, co to má vlastně přesně znamenat... Ale zřejmě určitá tajuplnost napisu bylav dobrém úmyslu součástí "marketingové strategie" autora...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Marketingově to bylo uchopené skvěle. Zajímalo by mě, jestli to byl Vaculíkův nápad nebo přispěli ostatní spiklenci :-).

      Smazat
  5. Znám je Jan, co získal přídomek "zlatoústý", neb podmanivě kázal.
    Proč se tedy však říká "mlčeti zlato"?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mlčet se dá úspěšně i se zlatými ústy.

      Smazat
    2. Je dobré mít někoho, s kým se dá hezky mlčet. Jiřina z N.

      Smazat
  6. Nebuďte troškař a vzhůru k výšinám, co takhle slovně zdolat K2?! Ráda se přidám 😊

    OdpovědětSmazat
  7. Vidíš? Nikdy neříkej nikdy. Gratuluju k úctyhodnému počtu článků.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji a budu se těšit na další tvé návštěvy :-).

      Smazat
  8. Milý Čerfíku, mám zvyk, že napíšu komentář a až potom čtu ty nade mnou, abych neopakovala napsané:
    Takže - přeji ti mnohé další čtivé a obsažné příspěvky a ať ti blog vzkvétá i nadále.
    Není důležité, jak tlusté a mnohoslovné to je, ale jak osloví lidi a jestli má co říct. I kdyby článek měl jen jednoho čtenáře, kterému něco sdělí, kterému otevře oči nebo rozsvítí den, stojí za to. U tebe se mi líbí všudypřítomný humor. A díky Blondýně/Simoně za to, že jsem tvůj blog objevila.
    Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mě taky těší, že nám to Simona zprostředkovala a budu se těšit na začátek té třetí tisícovky :-).

      Smazat
    2. V jiných Marnostech dle Dyka se praví o přípravě na smrt koronou lakonicky:
      A nebe bude zlé a vzdálené.
      A nebe bude legendárně hluché.
      Zeptáš se noci. A ta řekne: Ne.
      A potom umřem’. Je to jednoduché. —

      Smazat
    3. Není vůbec marné si tyhle Marnosti občas připomenout ;-).

      Smazat
  9. Velikou gratulaci posílám a přeji další tisícovku! :D
    Proč rozčilený admin zkonfiskoval Nedělní miniglosy č. 34?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pláááác! :-) Moc děkuju.
      Jediná moje tehdejší pravidelná komentátorka (pak se brzy rozhádala i se mnou a uraženě z mého blogu odešla) měla tehdy zrovna nějaký vyhrocený spor s adminem Standou, tak moje Nedělní miniglosy využila k tomu, aby v komentářích napsala docela natvrdo, co si o něm myslí. No a znala jsi Standu: on to špatně snášel, měl dokonce nastavené sledování klíčových slov "Standa" a "Rulc", tak ty komentáře našel a místo toho, aby na ně odpověděl nebo je smazal, zlikvidoval rovnou celý článek a jako zbabělý uličník se k tomu ani neuměl přiznat (což pro něj bylo typické a v budoucnu se to ještě několikrát opakovalo), přestože to bylo jasné - jako jediný k tomu měl prostředky i důvod. Měl jsem ale zálohu, takže se nakonec aspoň dvě miniglosy z úředně zabaveného vydání objevily v prvním jubilejním výběru (NMg č.100). Legrace je, že článek nezmizel hned, ale až za několik týdnů, takže jsem na to přišel celkem náhodou, protože mi nesouhlasil počet článků v rubrice s aktuálním číslem vydání :-).

      Smazat
    2. Děkuji za vysvětlení, skutečně zajímavá historie zmizelých miniglos!
      To s tím vyhledávačem slov Standa a Rulc mě tenkrát překvapilo, chtěla jsem někde přidat komentář s těmito jmény, asi v nějaké rozjitřené "Standovské" době :D, a pořád mi to hlásilo, že komentář nejde přidat. To byl neskutečnej člověk, ten Standa :D.

      Smazat
  10. Gratuluju! Nejde o kvantitu, ale kvalitu a ta je stálá a na vysoké úrovni. Stejně jako tvé fotky. Jen tak dál!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Vendy, kvalitu se snažím držet, ale někdy je to boj :-).

      Smazat
  11. Jako člověk, který se snaží o psaní svých textů, obdivuji tvou pravidelnost, houževnatost a neustálý gejzír nápadů, inspirací.
    Poskládat slova do vět, aby měli patu, hlavu a dávaly smysl, není jednoduché a v tvém případě skláním před kvalitou.
    Jen tak dál, milý autore.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hrubá chyba ... měly patu.
      Jo a taky psát krásnou češtinou, to jsem zapomněla :)

      Smazat
    2. Ono to s tím gejzírem není zas tak horké (je to zjevně studený gejzír :-)). Už kolikrát mě napadlo něco dodatečného do už napsaného článku a musel jsem si říct: Hele šetři, budeš něco potřebovat i za tejden! :-) Tedy, "tejden" - tomu říkám krásná čeština! :-)

      Smazat
    3. Gratuluji a fikaně přeji "mnoho dalších dobrých miniglos", abys babičku Kitty nezrušil svým plácnutím. Ráda sem chodím kvůli svižným glosám, krásné češtině a taky dlouhým článkům. Tak raději přeji příjemné glosové tvoření - příležitostí je teď nepříjemně hodně. Tak na shledanou u vstupu do tří tisíc miniglos :-))

      Smazat
    4. Moc děkuji a budu se těšit. Do tří tisíc - to máme ještě spoustu času :-).

      Smazat
  12. Obdivuji a gratuluji. Sympatické kulaté čísílko.
    Moc pěkně se to zase četlo, obzvlášť závěr jsem si vychutnala, krásně vyjádřeno. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Tady na blogspotu se celkové číslo víc připomíná než kdysi na blog.cz, tam jsem to musel hlídat sám :-)

      Smazat
  13. Páni, to už jich je opravdu tolik? A pak, že supermanové ve skutečnosti neexistují!
    Ačkoli máš můj hluboký obdiv, obávám se, že ve srovnání s ostatními, kteří ti tu už přáli, nebudu zrovna nejoriginálnější. Ale možná ta otřepaná slova jako: kvalita, úžasné, radost, pochvala jen umocní skutečnost, že jsou to slova pravdivá. Protože času je u mě málo - to víš, už si na to taky otřepaně stěžuji, až z toho unavuji sama sebe - , ale i přesto, že je pro mě čas velmi a už ho nemohu tolik utrácet za blogování, k tobě se pokaždé ráda vracím. Mám pokaždé pocit, že jestli jsem během dne nějak zhloupla, tady vždycky načerpám inteligenci :-)
    Jinak je mi moc sympatické, že jsi zjišťoval, jak to s těmi 2000 slovy opravdu bylo. A těch 7 slov navíc, to je fakt podraz! Ale vsadím se, že ty ten na nás chystáš brzy taky :-D
    Takže gratuluji!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za velmi krásně otřepaná slova, jen musím podotknout, že na supermana se příliš pomalu přemisťuji :-). Stačí počkat do rána, protože to je prý moudřejší večera. Ale určitě bych tím tvoje milé návštěvy nechtěl zaplašit :-).

      Smazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.