pátek 9. října 2020

O uklízecí náladě

Nevím, jak je tomu u vás, ale mne popadá tzv. uklízecí nálada opravdu jen jednou za čas: Nemyslím teď ovšem takové to normální a přirozené uklízení, když nechcete hned na prahu svého obydlí obrátit v úprk vzácnou návštěvu nebo když jste zrovna v karanténě a stejně nemáte co dělat. Myslím tím případ, kdy vás prostě posedne neodbytné nutkání uklidit aspoň malý kousek nepořádku, který vás obklopuje, i když právě máte na práci spoustu jiných věcí a nikdo vaše snažení stejně nemá šanci ocenit.
 
Dnes ráno mě takový výjimečný okamžik zase po dlouhé době potkal. Připravil jsem si snídani a když jsem jako tradičně ani celkem ještě zachovalým zrakem nemohl najít žádnou čistou lžičku, v hlavě mi sepnul dlouho nepoužívaný kontakt a rozhodl jsem se umýt všechno nádobí, které na mne už delší dobu vyčítavě hledělo z vysokého umělého pahorku v kuchyňském dřezu a jeho okolí. Když nastane uklízecí nálada, nelze takovému puzení odolat, i když jsem chtěl původně roznést po schránkách dobřichovických sousedů letáčky s oznámením o prodloužení své fotografické výstavy; nebyly zadarmo a když je neroznesu, budou to peníze vyhozené z okna. Jenže není vyslovenou provokací roznášet letáčky na kulturní akci v době, kdy se pomazané epidemiologické hlavy rozhodly veškerou kulturu zcela zastavit? "Kdoví, co na těch jeho barevných papírcích ulpělo za mikroskopický sajrajt," řeknou si popuzeně sousedi a v lepším případě rituálně upálí v krbu letáček, v horším případě mne. Nervy obyvatelstva jsou usilovnou několikaměsíční masáží médií, neustále zdůrazňujících, že každý jsme nebezpečím pro každého, napjaty k prasknutí a krby jsou po dlouhém létě vyhladovělé jako medvědi po tuhé zimě.
 
Když bylo nádobí umyté, řekl jsem si, že by nebylo od věci dát do pořádku celý kuchyňský kout. Člověk s dobrým pozorovacím talentem by teď totiž byl nejspíš schopen z aktuálního stavu zrekonstruovat můj kompletní jídelníček několik týdnů nazpět. Vybral jsem si tedy jeden z mnoha čistících prostředků, jejichž nákupem pro mne většinou menší záchvaty uklízecí nálady končí, postříkal jsem nevábně vypadající povrchy odmašťovačem a nechal přesně podle návodu delší dobu působit. 

Svůj ne zcela kladný vztah k uklízení jsem dával najevo už od dětství; přece jen, chcete-li být v něčem opravdu dobří, je fajn, když se s příslušným talentem už narodíte. "Jo, je chytrej ale nepořádnej," shodovali se ve strohé charakteristice různí příbuzní a známí, pokud jim bylo umožněno spatřit výsledky mého každodenního snažení. Nevím proč, ale zatímco mně nedělalo žádný problém soustředit se na nějakou zajímavou činnost i uprostřed spousty předmětů, které se zmíněnou činností podle mínění ostatních bezprostředně nesouvisely, moji rodiče jako kdyby tuhle schopnost cíleného soustředění postrádali a vymlouvali se na to, že v té změti nejsou schopni najít ani svého syna, natožpak nějakou jeho zajímavou činnost.

Z kuchyňského koutu padl můj zrak na podlahu rozlehlého obývacího pokoje. Zasloužila by si přinejmenším vytřít. Výstavní letáčky - když spatřily v tu chvíli jiskry uklízecí vášně v mých očích - ztratily veškerou naději, že budou rozneseny. Stejně jsou teď k ničemu. "Ekonomiku neomezíme!" hlásají ředitelé epidemie v médiích, zapomínajíce, že i kultura je pro mnohé ekonomikou, nejspíš ale ne tolik pro jejich hlavní podporovatele. Letáčky se - jako na pustém ostrově - ocitly na stole odříznutém od svého okolí mokrou podlahou. Tak čisto už v mém obýváku nebylo dlouho. Kam až může moje dnešní uklízecí nálada vést, jsem si v tu chvíli netroufal ani pomyslet.

Řekl jsem si, že by nebylo špatné o tak vzácném a užitečném stavu napsat pro zdejší čtenáře inspirativní článek, a protože jsem stejně nemohl chodit bytem po mokré podlaze, usedl jsem "na chvilku" k počítači a spustil blog.
 
Již příliš dlouhou dobu působící odmašťovač v kuchyňském koutu pomalu vysychá. Ještě tolik by toho zbývalo uklidit, ale po dokončení článku kupodivu z uklízecí nálady nezbylo dočista nic. Jako němí svědci, že nešlo jen o pouhý ranní sen, zbyla jen hora umytého nádobí, relativně čistá podlaha a tento článek. Budu muset jako odpustek koupit aspoň novou lahvičku nějakého univerzálního čisticího přípravku.

Tři stovky barevných letáčků na mne od stolu vyzývavě pomrkávají novou nadějí.

 
Pozn.: Protože od pondělka mají být kvůli koronaviru opět zavřené všechny kulturní podniky a akce, nevím, jestli se to bezprostředně nedotkne i mé výstavy, přestože ta se nachází ve volně přístupném prostoru výstavního zámeckého sálu, kde se návštěvníci po většinu času nemají od koho nakazit. Já budu každopádně celý víkend připravený doprovodit případné zájemce o možná poslední komentované prohlídky (jedna pevná bude v neděli 11.10. od 14:30, jinak podle předchozí domluvy). Slibuji, že během prohlídky nebudu zpívat, protože se konečně potvrdilo mé dávné podezření, že zpěv v mém podání může být za určitých okolností smrtící.

35 komentářů:

  1. Moje vrozená kocůrióza mi zabraňuje zabývati se takovými tématy jako je "úklid".
    Já maximálně třídím či oprašuji své sbírky.
    Ale možná nám ten úklid bude jedním důstojníkem nařízen. A bude důkladný včetně sava a jiných prostředků desinfekčních (kromě bělidel - dosud nebyl zaveden eufemismus pro tento výraz)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I oprašování sbírek má svůj účel! :)

      Vymazat
    2. Jaké sbírky? Poděl se, Tlusťjochu! :-)

      Vymazat
    3. Jo belidlo a cernidlo... Tato slova jsou teď tabu... Snad rozšířit význam slova odbavovac a bude to v suchu

      Vymazat
    4. Staré bělidlo má výjimku, protože Babička patří do ohrožené skupiny.

      Vymazat
  2. No, mou drahou polovičku takové uklízecí mánie nepotkávají, nebo jsem to zatím ještě nezažila, ale bylo by to fajn, pozorovat aspoň jednou chlapa, jak pořádně kmitá v domácnosti :D To s těmi letáčky mě pobavilo, tedy ta představa, jak tě nějaký rozzuřený soused cpe do krbu :D :D Doufám že se pandemie na našem území trochu uklidní, a zase se všechno vrátí alespoň lehce do normálu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No moment - to, že uklízím, ještě neznamená, že u toho kmitám. Uklízet se musí s rozvahou, aby se u toho zase zbytečně nezvířil prach :-).

      Vymazat
  3. Také si myslím, že s uklízením se to nemusí přehánět. Mě vždy irituje, když se můj oblíbený hrnek po vypití libovolného nápoje a opláchnutí ztratí z dohledu a pak ho nacházím v myčce. Pokud už neběží, vylovím ho a znovu opláchnu k dalšímu použití.

    A tvůrčí nepořádek také neškodí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oázou tvůrčího nepořádku je můj pracovní stůl. Toho se ovšem moje uklízecí nálady týkají jen zcela výjimečně :-).

      Vymazat
  4. To je úžasně milý článek.
    A máme to všichni stejně, jsou sice typy, které pucují nonstop. Ale to je diagnóza.
    Já tedy musím pravidelně, ale. Na takové skříně musím mít náladu, na okna se musím dobře vyspat, na mnoho činností mám pnutí až po řádném impulzu.
    To pak vyleštím i všechny tři kocůry.
    Existují dvě činnosti, po kterých mám velice blažený pocit - umytá koupelna a posekaná zahrada. To je takový úklidový orgasmus.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skříně a okna? Na ty by, jsem si jistý, nedošlo, ani kdybych tenhle článek nenapsal. Preferoval bych suchou japonskou zenovou zahradu, tu stačí přehrábnout :-).

      Vymazat
  5. Tvůj článek ve mně vyvolal vzpomínku na hodně dávnou dobu. V době studií jsem domů jezdívala po dvou týdnech, stejně tak i moje sestra. Maminka v té době byla delší dobu v nemocnici a můj naprosto nepraktický táta hospodařil doma sám.
    Když jsme přijely, už na nás čekal. V ruce měl balíček karet a prohlásil: "Holky, pojďte si zahrát karty". Bylo mi to divné, karty rozdal, pak se zvedl, otevřel dveře u kuchyně a pronesl: "Kdo prohraje, bude uklízet".
    Tehdy mu došly nejen lžičky, ale úplně vše. Kupoval si konzervy nějakého masa a k tomu v polotovarech knedlík. A když mu došly hrnce na ohřívání, na plynovém sporáku si krmi ohříval rovnou v té konzervě. Tehdy jsme si fakt mákly a já ještě ten večer šla poprosit sousedku, aby na našeho tátu dohlédla. Naštěstí maminku ve čtvrtek propustili a otec nestačil znovu zaneřádit kuchyň. Jen jsem si říkala, že kdyby jí propustili o týden dříve, asi by se dobrovolně do toho špitálu vrátila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Umím si to dobře představit, i když myslím, že takové úrovně přece jen ještě nedosahuji. Ale kdoví; když budu pořádně trénovat... :-).

      Vymazat
  6. Milý Petře,
    článek skvěle pohladil po duši. Díky! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo. Část letáčků jsem nakonec odnesl do výstavního sálu k rozebrání. On je ale asi stejně nebude mít kdo rozebírat...

      Vymazat
  7. Jo uklízení to je vždycky vopruz... Někdy ale přitom člověk najde ztracené perly..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nějak mě to uklízení nepřešlo a během odpoledne a večera jsem vytřídil a roztrhal asi tři kila starých papírových fotek. No a pár perel jsem taky našel.

      Vymazat
  8. No, taky mívám většinou zajímavější věci na práci, než úklid :-)
    A fakt je, že v práci funguji formou organizovaných hromad a vše je ok k dohledání, pokud nezačnu uklízet :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Organizovaná hromada je krásné pojmenování. Zavedu :-).

      Vymazat
  9. Duchaplný uklízeč, to je jak kniha od Diderota.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V přírodě všechny děje směřují do neuspořádanějšího stavu. A kdo jsme my, abychom se protivili zákonům přírody? :-)

      Vymazat
  10. Jsem žena, ale mám to stejně jako ty. Kdyby mi sestra z Moravy stále nepřivážela opotřebované, ale funkční pánvičky, hrnce a nože, tak snad bych ani neměla v čem vařit. A dnes jsem se chystala na umytí nových oken vejminku. Jenže hospodář rozhodl, že se bude řezat dřevo. Ráda jsem opustila mytí oken, s tím dřevem mi přece jen pomůže.
    Já úklid nepřeháním a nemám ráda "šikmé slunce", kdy je najednou vidět skvrny a nečistotu a musí se hned očistit. Když to neudělám HNED, je zle; úklidu se plochy dočkají zase až v příštím šikmých paprscích slunka ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vida, vítej! Zrovna při zmíněném úklidu jsem si na tebe vzpomněl, protože jsem přendal pár zbylých zapomenutých brambor na čestné místo do tvého košíčku :-)

      Vymazat
  11. Jakožto od ženy se ode mne očekává, že budu uklízet neustále a byt udržovat v dokonalé čistotě. Do tohoto larvárního stádia jsem bohužel ještě nedozrála, takže mě podobné uklízecí nálady chytají jen jednou za čas - povětšinou ve zkouškovém, což zaručuje, že aspoň dvakrát ročně se na ten úklid přeci jen vrhnu. Co však nastane po mém nástupu do práce, to fakt netuším.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se ještě dnes od ženy opravdu očekává? Vypadá to, že jak žiju sám, mám o běžném chodu světa vně svého obydlí poněkud idealizované představy :-).

      Vymazat
  12. Uklízecí záchvaty mívám zcela výjimečně, většinou jsou cílené a z donucení. Úklid beru jako nutné zlo, naštěstí se o něj doma dělíme spravedlivě rovným dílem, takže se to dá zvládnout :).
    Paní učitelka Jutta vždycky říkala mému manželovi, že jednou ztratí i hlavu. Matýsek to má, bohužel, po něm. Někdy mám opravdu problém ho v tom bordelu najít :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U mne v domácnosti se taky o úklid dělíme rovným dílem :-).

      Vymazat
  13. Miluju pořádek. pravda ale je, že když mám v pracovně rozdělanou práci, rozhodně neztrácím čas úklidem, na ten je čas až potom. Koneckonců stačí, když je uklizen zbytek domu.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejde-li to jinak, tedy se v nouzi vyrovnám i s pořádkem :-).

      Vymazat
  14. Musím se přiznat, že v tomhle souzním s tvými rodiči. Když mám kolem sebe nepořádek, jsem schopná v zásadě jakékoli činnosti jen s velkým přemáháním. Harmonické (a tedy i uklizené) prostředí potřebuju jak na práci, tak na zábavu, ba i na docela obyčejné pokojné přebývání. Zkrátka nikoli chaos, ale kosmos :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když to musí být, zvládnu s lehkým povzdechem i kosmos :-).

      Vymazat
  15. Švagrová vždycky tvrdila, že inteligent zvládá chaos, podle tohoto klíče bych byla ochotná věřit, že patří mezi ty génie s IQ vysoko nad průměrem. :D Uklízecí záchvaty mívám často, po sledování seriálu Pan Monk se mi to ještě zhoršilo, přiznávám otevřeně že občas mankovatím. Bohužel se většinou vyřádím v práci tedy na cizím a doma to už jen tak ošolíchám, aby se neřeklo, což je taky vidět. :)

    OdpovědětVymazat
  16. Vzpomněla jsem si na hlášku svých synů, hlavně toho staršího. On má v tom bordelu pořádek....

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.