středa 28. října 2020

Modrooká řeka

Před více než dvěma týdny se kvůli zmatkovitě přijímaným protiepidemickým opatřením uzavřela vstupní brána na mou doposud nejrozsáhlejší výstavu Jedním obrazem, jednou větou (2018-2020), která pořád ještě visí a podle poslední dohody s pořadatelem bude viset až do konce roku (jsem asi jediný fotograf, jehož výstava se "pro velký úspěch" už podruhé prodlužuje, aniž by bylo možné ji v dalším nastaveném čase spatřit :-)) v prostorách zámku v Dobřichovicích. Touto dobou jsem měl původně v plánu finišovat a provázet po výstavě jednu milou návštěvu za druhou, protože kdoví, kdy se mi zase povede svoje fotky veřejně představit v tak krásném prostředí, zatím to ale vypadá, že si na to budu muset nechat zajít chuť. Pokud by byl někdo ze zdejších vážených čtenářů tak odvážný, že by si chtěl navzdory aktuální nepříznivé situaci fotky v příštích týdnech prohlédnout při čistě individuální návštěvě, jsem připravený mu takový adrenalinový zážitek zajistit (dezinfekce i dostatečný prostor pro bezpečný rozestup jsou zajištěny). Pro všechny ostatní mám připravený alespoň kompletní výstavní E-katalog, kde najdete všech 51 vystavených fotek s popiskami i doplněnými výstavními texty alespoň online, když už je nemůžete spatřit ve skutečné velikosti a se všemi detaily na vlastní oči.
 
I když zavření výstavy, do které člověk vložil docela dost energie, času, nadšení i vlastních peněz, není nijak pozitivní skutečností, naprosto chápu, že v čase, kdy spousta lidí má nemalé zdravotní problémy a umírají i ti, jejichž čas by se bez epidemie a toho blázince okolo nejspíš ještě nenaplnil, existují věci důležitější než pár prapodivných obrazů na stěně. Přesto si myslím, že tvůrčí kolotoč by se zastavit neměl, naopak - protože nikdo z nás netuší, kdy na něj v tomhle velkém rozpočitadle ukáže kostnatý prst, není důvod odkládat rozmyšlené záměry na později. A tak - věren oficiálnímu doporučení vyhnout se lidem a vyrazit do přírody - sbalil jsem si fotobatoh, do ruky vzal stativ a vyrazil jsem na své oblíbené místo u Berounky, asi půldruhého kilometru po proudu od dobřichovické lávky. Nevím, proč jsem si to místo tolik oblíbil, není na něm vůbec nic zvláštního, jen pár šutrů na dně řeky, které trochu čeří hladinu, ale kdysi před lety to byla láska na první pohled a z návratů na toto místo vzešla už řada naprosto různorodých fotek, z nichž hned tři jsou součástí mé aktuální výstavy a jedna už se dokonce podívala i na stránky prestižního mezinárodního fotomagazínu F-Stop Magazine. Ano, to zcela nenápadné místo jsem si zamiloval a - jak dobře vím ze zcela jiných životních a všestranně inspirujících zážitků - láska nepotřebuje žádné důvody.

Nejspíš už dávno víte, že - mám-li právě dostatek času - jsem velmi pomalým fotografem. Potřebuji se na vybraném místě rozkoukat, v klidu rozložit všechny propriety, postavit stativ, vybrat uspořádání fotopřístroje, správný objektiv a případně zvážit použití filtrů. Pak udělám pár zkoušek, abych viděl, jak je to s osvětlením, aby bylo možné určit správnou expozici. Nespoléhám se totiž moc na vestavěné automaty, vše nastavuji manuálně podle zkušeností, citu a momentální nálady. Ani dobré světlené podmínky nejsou ostatně automatické a občas je třeba obrnit se trpělivostí a počkat si na ně. Dá se tedy říct, že moje "lovecká výprava za fotkou" občas vydá na pěkně dlouhý a veskrze nudný výlet.

Asi půl hodiny mi zabral výběr finálního uspořádání záběru; vlny by měly mít pokud možno zajímavou kompozici. Pak jsem asi hodinu testoval optimální délku expozice. Nakonec jsem si po řadě zkoušek vybral čtyřminutovou expozici, která dávala pro mě nejzajímavější "snový" charakter řeky, přičemž zachovávala jemné vlásečnicové proudy na hladině. No a pak už jen zbývalo počkat si na co nejlepší podmínky: Odhadl jsem to tak, že bych potřeboval, aby asi tak minutu z těch celkových čtyř svítilo sluníčko (aby ve fotce bylo pěkné směrové světlo) a zbylé tři minuty bylo naopak pod mrakem (aby osvětlená část vln nebyla přepálená a hezky se vykreslilo to, co je ve stínu, včetně siluet stromů na břehu), to vše za dostatečně modrého nebe, aby se ta modrá barva přirozeně odrážela ve vodě. No a pak už zbývalo jen asi hodinku si počkat na ten správně velký mrak, přibližně minutu před tím, než překryl slunce, zmáčknout spoušt a modlit se, aby mrak nebyl moc rychlý a vydržel po tři zbývající minuty překvapivě silné říjnové slunce dostatečně clonit.

Samozřejmě, těch způsobů, jak se dá vyfotit stejné místo, je nekonečně mnoho. Někomu k tomu stačí pár setin vteřiny a jedno zmáčknutí spouště, já ale tak nadaný fotograf nejsem, tak si pěkné fotky musím "odpracovat" a vyčekat. Tentokrát je tedy konečným výsledkem tříhodinového focení spousta dílčích skic, ale jediná finální fotka, které říkám "Modrooká řeka". Sice jsem ve skutečnosti už asi napořád propadl jiné barvě očí, ale u řek, myslím, je to s barvou očí trochu jinak než u žen :-). 
 
 
Každopádně, nestává se mi zase tak často, abych byl s výsledkem focení tak spokojený jako tentokrát. Buď je ta fotka opravdu celkem slušná anebo propadám pod vlivem viru v atmosféře všeobecného šílení nežádoucí sebesmířlivosti :-). Tak jako tak mi bylo jasné, že i kdybych pobyt na břehu řeky dále prodlužoval, nic lepšího už by to tentokrát nepřineslo, tím spíš, že obloha se začala vyjasňovat (ten "můj" mrak byl toho dne posledním větším kusem oblačnosti), takže reflexe vodní hladiny už byly v až příliš slunečném odpoledni přehnaně kontrastní.
 
Ať už je vaší oblíbenou barvou očí kterákoli, přeji vám, ať na vás oči všech barev pomrkávají výhradně vlídně, ať už jde o ženy, muže či o řeky :-). Ať se vám daří, jste živi a zdrávi a máte stále dost chuti a sil do tvoření všeho druhu, kterou ani sebenepříznivější zprávy o vývoji okolní situace nedokážou umenšit!

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě týdeníku Nedělní miniglosy, reflektujícího už víc než 11 let svérázným způsobem politické a společenské dění, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se zase brzy na shledanou.

39 komentářů:

  1. Pěkná fotka. Zdá se, že jsi dobrý mrakozpytec.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dokonce jsem svůj mrak povzbuzoval nahlas, aby pokračoval v kýženém směru! :-) Jestli mě při tom někdo pozoroval z nedaleké cyklostezky, musí se domnívat, že předběžné příznaky koronavirózy u ztráty chutě a čichu rozhodně nekončí.

      Vymazat
  2. Dlouhá expozice je téměř alchymisticke umění.. Na jedné straně téměř nevadí, když před objektivem něco rychle přeleti či přejde, na druhé straně je jako kazby alchymisticky pokus závislá jak na přízni planet, Slunce a Měsíce ve správné konstelace, tak na samotném alchymistovi...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takováhle alchymie mě jako emeritního chemika dost baví. Někdy je až zarážející, jaké rozdíly ve výsledky mohou být vyvolány úplnými maličkostmi.

      Vymazat
  3. Nádherná fotka! Myslím, že jsi s ní spokojený naprosto oprávněně - a mezi mými oblíbenými přibyla nová modrooká tvář :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na spokojenost nejsem moc zvyklý, zatím se mi to stalo snad jenom dvakrát, tak mě to trochu znervóznilo. Ale jsem moc rád, že se ti fotka taky líbí :-).

      Vymazat
  4. Ta fotka je fakt nádherná. Na první kouknutí i na druhé... Ale to čekání na ten správný mrak :-) Jinak máš pravdu, že láska nepotřebuje důvody a že tvořit bychom měli nadále .-) (mrkám na tebe)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aspoň jsem měl při tom čekání čas si všechno dobře spočítat. Při tak dlouhé expozici se každou další chybou focení dost protahuje :-).

      Vymazat
  5. Ten lom světla na řece je úchvatný. Miluji fotit vodu, osamělé stromy a ponurá místa. Ale fotograf nejsem. Jak jsi dokázal pohledy do koruny stromů (z katalogu) je mi záhadou. 🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klíčem je pohyb objektivu během expozice a dobré osvětlení zapadajícím sluncem :-).

      Vymazat
  6. Kdyby byla v hnědé, myslel bych si, že jsme v jedné z etap výroby čokolády.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měl jsem jako obyčejně i infračervenou skicu, která by mohla vést k čokoládové barvě, ale tentokrát jsem dal přednost viditelnému světlu. Vlastně je to moje úplně první fotka dělaná s pomocí extrémně silného neutrálního filtru, se kterou jsem spokojený; už jsem si myslel, že to byly vyhozené peníze :-). Všechno má prostě svůj čas.

      Vymazat
  7. Petře, ta fotka je úžasná.👍💕 Vnímám ten klid toku Berounky, kdy je čas k zamyšlení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, času k zamyšlení jsem měl při čekání na mrak docela dost :-).

      Vymazat
  8. Krásná fotka, dokážeš obyčejné věci zachytit neobyčejně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, jsem rád, že se ti fotka líbí, taková odezva vždycky potěší. :-)

      Vymazat
  9. Fotografie je nádherná, a protože má stejnou barvu očí, jako já, o to větší má ta modroočka moje sympatie :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tu modrou barvu tentokrát nešlo pominout a jen tak schroustat s ostatními :-).

      Vymazat
  10. Ano, jsem ta, která měla spojené září s výstavou, s Berounkou a s moderovanou prohlídkou.
    Že jsem tak dlouho díky stavebním úpravám vyčkávala, až není kam jet.
    Já se nebojím, že bych něco chytla, ale bojím se předat autorovi dáreček, který mám neustále kolem sebe a ve velkém.
    S fotografií můžeš být spokojený, já modrou nemusím, ale tahle, ta mne nesmírně baví.
    Přeji zdraví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už se těším, jak si ji udělám ve velkém formátu :-).

      Já jsem na jednu stranu spokojený s tím, co se všechno povedlo; myslím, že fotografů, kteří si letos v tom bláznivém covidovém roce udělali tři výstavy i s plnohodnotnými vernisážemi, zase asi není moc. Ale na druhou stranu mě štve každý den, kdy fotky visí v sále beze smyslu. No, do konce roku je ještě nějaký čas, tak uvidíme...

      Vymazat
  11. Chtěly jsme s kamarádkou na tvoji výstavu zajet a ten mrňavý zmetek nám to zhatil.
    Jiřina z N.
    fotka báječná, jak jinak

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O to větší mám na mrňavého zmetka pifku! :-)

      Vymazat
  12. Ta fotka je vážně nádherná! Obdivuji tu Tvou trpělivost při nastavování foťáku..., ale fakt se to očividně vyplácí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Tenhle typ fotek trpělivost potřebuje. Když si budu chtít foťákem pro změnu zase trochu "zastřílet", vyrazím do ulic, tedy - až to půjde. Když to nepůjde, budu pokračovat v jarních koronavirových kolážích, téma se vždycky nějaké najde :-).

      Vymazat
  13. Krásná fotka, heboučká jako modrý samet a povídání o jejím vzniku se taky moc pěkně četlo. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, pěkně modře sametovou jsem si ji přál :-).

      Vymazat
  14. Fotka je skvělá, líbí se mi její atmosféra, to, jak zachycuje jakousi hebkou tekutost...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, chtěl jsem, aby tam byly takové ty říční vlásečnice a to se celkem pocedlo.

      Vymazat
  15. Zrádné vody, tam bych nechtěl žuchnout!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdysi mi tam kousek od toho místa žuchnul objektiv, se kterým jsem teď fotil :-).

      Vymazat
  16. Vydržela ti ta výstava alespoň déle než Cimrmanovi české moře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mě nikdo úředně nerozehnal. Jenom zamkl :-).

      Vymazat
  17. Jsi fotograf čaroděj. Umíš vyčarovat nádherné fotky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, takhle si čaruju moc rád, protože vím, že to žádné opravdové čáry nejsou :-).

      Vymazat
  18. Moc pěkné, Petře, ta modrá jí sluší :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, o to jsem velmi stál, aby bylo vidět, jaká je Berounka parádnice :-).

      Vymazat
  19. Chtěla jsem se rozplývat nad skvostným dílem, četla jsem reakce, jestli se to líbí každému jako mně. Najednou jsem se musela rozesmát. Miloš, zřejmě již natěšený na vánoční dobroty, viděl v tom krásném vlnění vody výrobu čokolády. Tedy v jedné fázi a jiném odstínu. Aspoň je vidět, co vše mohou ty umělecké fotografie v lidech vyvolat. Především kladné pocity- rozněžnění...♥Díky.

    OdpovědětVymazat
  20. Jen na okraj, podělila jsem se o tento váš článek i s fotkou na fcb- nevadí, že?

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.