pátek 11. září 2020

Kazatelna u svatého Václava ve Vršovicích

Toto léto pro mne bylo doslova nabité fotkami díky hned třem fotografickým výstavám, které jsem letos pořádal (jedna na zámku v Dobřichovicích nadále běží). Když má ale člověk výstavy, věnuje se tou dobou spíš vybírání ze starších fotek a povídání o nich, než že by programově vytvářel fotky nové. Výjimkou, kdy jsem opravdu cíleně fotil nové věci, byla snad jen poslední návštěva mé staňkovské Kouzelné zahrady, která nakonec ještě stihla obohatit poslední dobřichovickou výstavní kolekci o dva nejnovější přírůstky. Jinak fotky vznikaly spíš spontánně než jako součást nějakého předem připraveného plánu, většinou na toulkách Prahou, která na krátkou prázdninovou dobu nasadila vůči návštěvníkům přechodně vlídnější tvář. Několik velmi různorodých ukázek jsem představil např. v článku Tři žánrové fotoextrémy z Prahy
 
Na vycházce po Vršovicích se skupinou nadšenců sdružených už řadu let pod značkou Pražské domy pak vzniklo např. několik fotek interiéru krásného moderního vršovického kostela svatého Václava od architekta Josefa Gočára (kdysi jsme si tu představovali jeho neobyčejné schodiště domu U Černé Matky Boží). Sice bych tyhle fotky časem rád zabudoval do speciálního podrobnějšího článku věnovaného tomuto pozoruhodnému chrámu, do kterého chci ještě doplnit několik exteriérových fotek, pokud mě k tomu vrtošivý koronavirus pustí. Dnes ale zkusím aspoň ukázat několik rozdílných úhlů pohledu na jeden konkrétní prvek interiéru - na zajímavou a moderně pojatou kazatelnu.
 
Fotíme-li nějakou konkrétní část vnitřního prostoru, vždycky samozřejmě záleží na tom, jaké na fotce zachytíme vztahy s  ostatními interiérovými prvky. Při návštěvě kostela svatého Václava jsem měl možnost během kunsthistorického výkladu procházet skoro celou hodinu chrámem a hledat velmi rozdílné záběry, tím spíš, že jsem měl k dispozici několik objektivů od slušně širokoúhlého (min. ohnisková vzdálenost 17 mm) až po 200 mm teleobjektiv (obě varianty se v dnešním článku uplatní). Zkusil jsem si proto na příkladu chrámového řečniště vyzkoušet různé podoby zobrazení a pro dnešní článek jsem vybral čtyři z mnoha vytvořených variant tak, aby se mezi sebou principiálně odlišovaly.

První snímek je pořízený z bezprostřední blízkosti a cílem v tomto případě bylo co nejvíc omezit kontext, pustit do záběru co nejméně výrazných linií chrámové lodě i dalších detailů. Na fotce není vidět složitá struktura stropu, bohatě zdobená okna ani oltář, a z detailů zde vystupuje jen malý kříž se svícnem, který jsem bral jako organickou součást kazatelny a ani jsem se nesnažil ho dostat mimo zorné pole, a jedno malé okénko ve stěně kostela. Popravdě - za normálních okolností bych tenhle obrázek nikomu neukazoval, ale když tu chci mít principiálně odlišné pohledy, budu to tu s ním muset nějak vydržet :-).


Na druhém snímku naopak přejdeme od detailu k celkovému záběru. Hned se dobře ukáže, že kazatelna je jen jedním - byť velmi výrazným a významným - z mnoha dílů architektonické skládačky. Dominantní jsou logicky jiné prvky - především centrálně umístěný oltářní kříž a pak obrazy na vysokých oknech (autorem je Josef Kaplický), přičemž v hlavní roli vystupuje na koni jedoucí svatý Václav, jemuž je chrám zasvěcen. V prostoru, kde jinak jasně převažují čisté rovné linie, jsou vlastně jen dva výrazné zakřivené tvary - právě kazatelna a pak polooválný presbytář s vitrážovými okny.

 

Z náležitého odstupu lze při záběru z boku kostela začlenit Krista na velkém kříži hlavního oltáře (autorem kříže je Čeněk Vosmík) opticky do prostoru kazatelny. Z porovnání s předchozím obrázkem je pak velmi dobře vidět, jak může úhel záběru klamat, ale v tom je výhoda a občas i zrádnost dlouhých ohnisek, že vzájemně přibližují jednotlivé prostorové vrstvy obrazu.

 
Když jsem říkal, že v kostele je většina linií nezakřivených, asi nejlíp je to vidět na čtvrtém obrázku. Vzájemně se protínající linie v různých pohledech tvoří řadu rozličných troj-, čtyř- a víceúhelníků a v takových záběrech pak odlišný okrouhlý tvar kazatelny tvoří zajímavý kontrast. Mimochodem, opět jsem dal na obrázku, kde jde především o plochy a linie, přednost černobílému podání, zatímco tam, kde jde víc o detaily nebo o celkový pohled, považuji za důležité uchovat architektem zamýšlenou barevnost. 

 

Kdo by chtěl vidět ještě jednu fotku z interiéru kostela svatého Václava ve Vršovicích, najde ji v červencovém článku Dvě bonusové tváře světla, jen v dotyčném záběru není dnes zkoumaná kazatelna. Ostatně - výsek této fotky je od okamžiku přestěhování mého blogu z platformy blog.cz i zde v obrazovém záhlaví.

Jak už jsem se zmínil na začátku článku, zatím nejrozsáhlejší výstava mých fotografií s názvem Jedním obrazem, jednou větou pokračuje na zámku v Dobřichovicích až do konce září, takže máte jedinečnou příležitost vidět moje fotky naživo ve velkém formátu (některé kousky mají velikost až až 70x100 cm), což je přece jen o dost jiné pokoukání než na obrazovce počítače nebo displeji mobilního telefonu :-). Praktické podrobnosti a aktuální informace o výstavě průběžně udržuji na speciální informační stránce svého fotowebu.

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě glos politického a společenského dění, vycházejících pod názvem Nedělní miniglosy, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji a těším se zase brzy na shledanou.

 

 

23 komentářů:

  1. No ten záběr Krista s oltářem, při porovnání s ostatními snímky které obojí lokalizuji, působí skoro jako fotografický trik...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, že to tak může vypadat. Když jsem si všiml, že se dá do kazatelny socha opticky dostat, musel jsem to aspoň vyzkoušet :-).

      Vymazat
  2. Skládám hold stavitelům chrámů - hlavně kvůli práci se světlem a sliniemi.
    A ty´s to ve svých fotkách krásně vypíchl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Způsob práce se světlem speciálně u této stavby stojí za podrobnější prozkoumání. Zvlášť segmentový strop přináší neobyčejné množství světla, vitráže v čele zase vytvářejí růžový nádech.

      Vymazat
  3. Růžová je má oblíbená barva kazatelen.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U zdejšího interiéru i na závodě Giro d´Italia má růžová barva dobrý smysl :-)

      Vymazat
  4. Nádherná práce... díky za upozornění na krásnou stavbu, půjdu si ji prohlédnout na vlastní oči.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Původně jsem chtěl počkat až na kompletní článek, protože i další části interiéru stojí za představení, natožpak celková stavba zvenku. Ale nakonec mi to nedalo a vyklubal se z toho malý předběžný "fotoseminář" :-)

      Vymazat
    2. Za návštěvu kostel rozhodně stojí. Teď bude možná velmi zajímavé spojení se svatováclavskou slavností 28. září.

      Vymazat
  5. Hodně mi to moderní pojetí připomnělo kostely v Polsku, řekla bych, že dobrého čtvrtstoletí se tam snaží církev cílit na mladé (moc se jim to nedaří :)) a odráží se to v architektuře kostelů. Některé kousky jsou skutečné perly.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď si mne překvapila, Polsko je tak silně religiózní zem, až je to někdy na škodu, tedy pro její obyvatelky, ty hlavně, takže to že tam mládež nemá zájem o víru je překvapivé. Je fakt že cestou do Wroclavi jsme jeden takový supermoderní kostel v dálce viděli. V knize Zbigniewa Czendlika bylo zajímavé jak srovnával českou a polskou církev a jaké z těch dost markantních rozdílů mezi nimi vznikaly v jeho začátcích tady u nás až komické situace. I když je zajímavé, nebyl moc k církvi celkově laskavý.

      Vymazat
    2. Poláci jsou na církev naštvaní čím dál více, obzvláště skandály se sexuálním zneužíváním jsou tam dost citelně vnímány jako problém, který se snaží církev kamuflovat, málokdy se stane, že to někdo řeší. A tohle štve nejen mladé, ale i ty starší věřící, kteří se pak od víry odvrací. Církev je tam spjatá hlavně s konzervativní stranou Právo a spravedlnost, to oni jsou primárně zodpovědní za situaci kolem potratů, kdysi jsem o nich psala i článek, bylo to v rozrušení, ale asi bych na něm ani po letech nezměnila ani slovo.

      Vymazat
    3. Tak, ona to sice je v našich podmínkách velká moderna, ale fakticky slaví tenhle kostel už 90. narozeniny.

      Vymazat
  6. Vzhledem k tomu, že jsem Václav(a) všechny kostely zasvěcené mému patronovi se mi líbí. I kdyby byly zbořené! :-D Ale vážně, v modernistickém kostele jsem zatím nebyla, nejblíž moderní stavbě jsem byla v Litomyšli, ale jen zvenku, kostel byl zavřený. Takže za mě dobrý!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem tomuhle vršovickému zákoutí přišel na chuť, když jsem měl na dohled odtud před pár lety výstavu :-).

      Vymazat
  7. Nádherná souhra okolností: právě v tomhle kostele jsem kdysi dávno hrála na vernisáži fotografií svému dobrému příteli, tehdy tamějšímu jáhnu :-) Fotí, pravda, úplně jinak, ale co do povahy jste mi vždycky přišli docela podobní :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když se na architektonicky krásném duchovním místě ještě pořádají výstavy fotografií a zní krásná hudba, vlastně už nic dalšího nechybí :-).

      Vymazat
  8. Tahle kazatelna to u mě tentokrát projela na celé čáře. Nějak mi tam prostě nesedí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tom případě můžu doporučit krásnou gotickou kamennou kazatelnu u svatého Štěpána na Novém Městě, u té tě jednoduché čisté linie nebudou rušit :-).

      Vymazat
  9. Opravdu zajímavé. Různé pohledy. Pro mě zamyšlení, jak se dají věci vyfotit podle toho, co chceš vyjádřit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rád si zkouším různé varianty a přemýšlím o nich. Napsat o tom článek na blog je pak dobrá příležitost si utřídit vlastní myšlenky :-).

      Vymazat
  10. Moc pěkné, vzpomínám si, žes poblíž měl jednu z výstav a kostel byl orientační bod, dovnitř jsem ale nešel.
    Kvůli Gočárovi už delší dobu zvažuji cestu do Hradce králové, kde jsem nikdy nebyl, ale letos to asi ještě nebude.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyrazit po Gočárových stopách do Hradce určitě stojí za to, mají tam toho spoustu.

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.