pátek 1. června 2012

O fyzice a lidské přitažlivosti

Kdybychom ve všem dali jen na fyziku, museli bychom se při zkoumání přitažlivosti mezi lidmi zřejmě smířit se strohým faktem, že přitažlivost mezi tělesy roste s hmotností obou těles a naopak klesá se čtvercem vzdálenosti (podle některých méně mravných fyziků dokonce s kosočtvercem) mezi nimi. No a samozřejmě do toho správný fyzik vrazí ještě jakousi konstantu, podobně jako Magdalena Dobromila vejce, aby to celé správně vyšlo a chutnalo. Okem fyziky se tedy zdá být potěšující, když jsem v poslední době přibral pár nadbytečných kil; matematicky se dá totiž snadno prokázat, že moje přitažlivost vůči všem ostatním lidem tím vzrostla. Nemůžu si ale pomoci, zdá se mi že v tomto případě teoretické předpoklady nevyvolaly náležitou odezvu ve skutečnosti. A k čemu pak je fyzikální teorie, když důsledně odporuje každodenní praktické zkušenosti? S každým kilem navíc by se podle učebnic měla logicky fronta nápadnic okouzlených mou rostoucí přitažlivostí a podupávajících pod mým balkónem prodlužovat a zkracování fronty by měli podle principů relativity zachytit výhradně pozorovatelé projíždějící kolem příměstským vlakem rychlostí blízkou rychlosti světla. Ale ve skutečnosti tomu tak není, možná proto, že balkóny bývají tradičně konstruovány spíše na parametry útlých Julií, zatímco mně by účast ve slavné balkónové scéně mohl překazit místní statik.
 
Vím, možná ten nesoulad mezi reálným životem a školskou fyzikou tkví v tom, že je pro zjednodušení třeba skutečná tělesa abstrahovat do podoby hmotných bodů, což - podívám-li se na některé obzvlášť přitažlivé objekty kolem sebe - by byla prostě velká škoda. S hmotným bodem není zdaleka taková zábava, nepoznáte, jestli mu to právě sluší, jestli se na vás usmívá nebo mračí, ani jestli se k vám z náhlého popudu neotočil zády, takže vlastně to jediné, co s ním můžete dělat, je vážit si ho. No a praktická zkušenost mě dále vede k závěru, že ani "vyčichávání" přitažlivosti se zmíněným čtvercem vzdálenosti není nejspíš úplně košer, protože skutečná životní přitažlivost se mi zdá být na vzdálenosti obou "těles" hodně nezávislá, pokud není rostoucí vzdáleností dokonce ve specifických případech podpořena.

Často slýchám, jak se přitahují protiklady. Nevím, nevím… Že by se i z této strany snažila probourat do našeho zorného pole fyzika - tentokrát z elektromagnetické strany? Bude fungovat, že plusy se prostě bryskně spárují s mínusy, a budou tak spolu, dokud je nerozdělí smrt nebo kolaps vnějšího magnetického pole, zatímco dva dobromyslné a do sebe navzájem zahleděné plusy budou kolem sebe tančit - provždy jen na dálku - rituální tance, úchvatné sice a plné vnitřního napětí, ale bez možnosti přiblížit se jeden druhému a překonat bariéru závistivě škodolibých a mrkvičku výsměšně strouhajících odpudivých sil? Když jsme ale směle odvrhli zákonitosti gravitace, měli bychom být v přístupu konzistentní a odvrhnout i magnetismus, i když připouštím, že minimálně pořádný náboj ke skutečné přitažlivosti patří.

Omezíme-li se na přitažlivost fyzickou (nikoli tedy fyzikální), divoké protiklady mohou nejspíš - aspoň po nějakou dobu - k přitahování postačovat. Pokud jde ale o přitažlivost celkovou, jíž je podle mne ta fyzická jen - důležitou sice, ale nikoli postačující součástí - domnívám se, že aby se vůbec mohl začít uplatňovat příznivý vliv protikladů, musí existovat aspoň v některých podstatných věcech soulad. Teprve na tom základě se mohou začít přitahovat nesmělkyně s extroverty, pesimistky s nesnesitelnými optimisty, detailistky s nadhledáři, slušňáci s divoškami, upjaté hospodyňky s nepořádníky, snílci s praktičkami, sparťani se slávistkami, operní pěvkyně s hudebními hlušci či workoholičky s kavárenskými a kakaárenskými povaleči.

Když se na to celé dívám kritickým okem, přemýšlím, proč chytré a bezesporu povětšinou platné fyzikální poučky v případě mezilidské přitažlivosti selhávají. Snad proto, že fyzika umí pracovat pouze s objektivními a měřitelnými faktory, na které by byla škoda se při studiu přitažlivosti omezovat. Jak si ale dokáže fyzika poradit s krásou, když krása je soustředěna hlavně do oka, které se dívá, a dokáže jako nádherné vyhodnotit i ty, kteří se sami na sebe dívají do zrcadla s permanentním pocitem nespokojenosti občas přecházejícím v zoufalství? Jak si poradí s "hloubkou" člověka, pokud ji v tomto případě není žádoucí definovat (fyzikálně přijatelně) třeba jako délku meče, který člověk může spolknout bez perforace žaludeční stěny? Jak si fyzika poradí s jiskřením, které sice nemá původ v elektrických jevech, ale přesto z něho umí tak báječně brnět celé tělo? A přitom soulad ve vnímání krásy, podobný vztah k lidské hloubce či povrchnosti a vzájemné jiskření, které nejde vypnout (a i kdyby šlo, byli bychom blázni, kdybychom hledali vypínač), tvoří nejspíš křehkou podstatu lidské přitažlivosti. Obávám se, že na tohle všechno fyzika v podobě obyčejného silozpytu jednoduše nestačí.

Chudák fyzika, ta dnes dopadla! A to k ní mám přitom na rozdíl od mnoha jiných lidí dost kladný vztah a troufal bych si dokonce říct (bez fyzikálních důkazů ovšem), že je pro mne v mnoha ohledech přitažlivá. Tak aby neřekla, že jsem na ni dnes byl až příliš krutý, dám jí ještě šanci. Co kdyby se přitažlivost mezi lidmi dala kvantitativně vyjádřit jako síla, kterou bych musel vyvinout, abych takovou přitažlivost beze zbytku zrušil? Třeba v některých případech postačí jen zlehýnka ťuknout a přitažlivost splaskne jako mýdlová bublina. No a jindy s ní naopak zacházíme necitlivě, podobni revizorům jakosti ji všelijak testujeme, co nejvíc namáháme v tahu, tlaku či krutu, leptáme ji kyselinami a pouštíme na ni jedovatého hada času, a ona všemu odolává, hrdinně vzoruje i nám samotným, kašlajíc na naše přání i jakési obskurní přírodní zákonitosti, a nesvedeme s ní nic ani párem newtonovských volů.

Inu, vypadá to, že definovat přitažlivost se mi dnes už nepodaří a plané teoretizování k cíli nepovede. Ještěže tak! Nezdá se vám, že kdyby fungování přitažlivosti mezi lidmi nějaký budoucí laureát Nobelovy ceny doopravdy odhalil, definoval, vtělil by ho do univerzálního vzorce, podle něhož by všichni studenti v rámci povinných znalostí a dovedností dokázali spočítat zadaný příklad, že by to jí samé na přitažlivosti hodně ubralo? :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.