Když jsem v sobotu večer vyrazil na setkání s kamarádem, právě vycházel nad kopci okolo Dobřichovic Měsíc. Ano, i kdyby to jazykově nebylo úplně košér, tentokrát by si stejně zasloužil velké eM. Pokusil se k nám totiž dostat tak blízko, jak to jen zákony pohybu nebeských těles umožňují, a narostl do pořádné velikosti. Byl krásný, nažloutlé barvy a fotil by se jedna radost, kdybych měl ovšem při ruce foťák. Vracet se? Už tak jsem měl zpoždění. A tak jsem se rozhodl, že si tuhle jedinečnou příležitost protentokrát nechám ujít. Jsem přece optimista a pořád ještě věřím, že se podobného úkazu ještě dožiju.
Vrátil jsem se domů kolem půlnoci a Měsíc zářil úžasným bílým světlem vysoko na obloze. Už nebyl zdaleka tak vhodný k focení jako před pár hodinami, ale já jsem si řekl, že to přece jen zkusím. Mám ještě schovaný jeden stařičký objektiv s max.ohniskem 300 mm, objektiv, kterým jsem už asi pět let nic nenafotil, a mám ho doma jen proto, že je prakticky neprodejný (patřil k těm méně kvalitním již ve chvíli koupě, natož teď) a taky se mi trošku zajídá jen tak vyhazovat věci, které ještě fungují, i když to už po nich nikdo nevyžaduje.
Ale Měsíc mě svou neobyčejnou září vybízel k fotografickému somnambulismu, a tak jsem vůbec poprvé nasadil z harampádí vyhrabaný penzionovaný objektiv na digitální foťák. Jen to spokojeně cvaklo: Zdá se, že si spolu hoši budou i přes velký věkový rozdíl rozumět. No a pak jsem už jen párkrát exponoval nebeské oko z otevřeného okna a i když jsem neočekával, že by některá z fotek mohla být použitelná, nakonec sem přece jednu dám, i když k dokonalosti má daleko. Beru ji jako malé poděkování starému objektivu, jako určitou formu benefice. Pokud to má být jeho derniéra, ať je to s parádou. Trošku jsem přistínil měsíční moře, aby snímek dostal surreálný kontrast a předkládám ho teď tady jako ukázku naší půlnoční improvizované spolupráce.
Samozřejmě, josefský maxiúplněk se stal často fotografovaným objektem a i na blozích už jsem viděl technicky výborné fotky, se kterými se já a můj fotografický důchodce nemůžeme měřit, ale stejně... Odolali byste?
Vypadá trošku jako svítící flekatý meloun. A melouny mám rád, takže se mi skoro sbíhají pavlovovské sliny. Ale trochu se bojím, aby taková půlnoční sklizeň neměla nějakou dohru. Vždyť si vezměte, jakou paseku nadělalo kdysi dávno jenom obyčejné utržené jablko.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.