Budu-li mít někdy syna, dám mu jméno Dněprostroj! Tuhle větu mám ve své paměti spojenou s Vladimírem Majakovským, i když to nejspíš napsal někdo jiný (internetový pramen odkazuje na Konstantina Biebla a už mnohokrát se potvrdilo, že internetové prameny mají o dost lepší paměť než já). Ať to ale napsal jeden nebo druhý, vykazoval v tu chvíli ukázkové příznaky akutní blbosti, protože podle jedné docela šikovné definice je blb tím, kdo aktivně škodí nebo je připraven škodit ostatním, aniž by z toho měl sám jakýkoli užitek. V zájmu poetické avantgardy a extatického pohnutí mysli byl autor oněch slov ochoten obětovat svého syna na oltář ideje, která se navíc ve dlouhodobých výsledcích ukázala jako pochybná. Jak by se s tím takový syn vyrovnával a jestli by z toho měl doživotní trauma nebo by ho to naopak zdravě zocelilo, to naštěstí nevíme, protože nakonec žádného Dněprostroje (jak se mu říká asi domácky? Dněpíku?) slovutní básníci neměli nebo se k němu alespoň nehlásili. Mimochodem - jakási traumata nakonec dostihla shodou okolností oba autory, jelikož oba nakonec sešli z životní cesty z vlastní vůle. Já osobně jsem rodičům vděčný, že mne Dněprostrojem neučinili, i když by se to jistě na vizitkách pěkně vyjímalo a pamatovalo by si mne nejspíš víc lidí, než je tomu dnes.
Vždy jsem přemýšlel, co vede rodiče, že dávají svým dětem výjimečná jména, zřejmě mají pocit, že právě v jejich dětech dřímá hned od narození něco výjimečného anebo je třeba v nich něco výjimečného vypěstovat. A tak se z novorozeného Vopičky místo plebejského Pepíka nebo Franty stane patricijský Andromachos nebo kosmopolitní Kevin. Bude z něho tím pádem i jiný Vopička? Osobně myslím, že ano a starořímské "Nomen Omen" mne v tom utvrzuje. Ale o lidských jménech a jejich podivnostech jsem mluvit nechtěl. Chci je využít jen jako "oslí můstek" k tématu, které mne poslední dobou zajímá čím dál tím víc - jako lysohlávky po dešti totiž rostou stavby s malebnými světovými názvy.
Staví se u vás někde obchoďák nebo turistická ubytovna? Pak vězte, že budete s velkou pravděpodobností rovněž patřit "do série". Přestává totiž postačovat již tak dost cizácké označení obchodů jako shopů a marketů a ubytoven jako hotelů nebo hostelů. Označení něčeho tak neinvenčně jako "Centrum" se už dávno přežilo a mladí profesionální stylisté a módní policisté veškerého druhu by jistě protočili své otrávené zraky vzhůru - směrem ke svým modrozeleným vlasům. Dnes frčí nová světovost! A v každém městě vzniká nějaká ta Plaza nebo Palace nebo Meadows, Resort nebo dokonce Courtyard. To by samo o sobě nebylo nic podezřelého, jenže pak - abychom hnáni špatným svědomím bojovali za uchování zbytků tzv.pravých českých tradic - zkombinujeme typicky český název se světovým dovětkem a vzniknou vznešené chuchvalce typu Kotěhůlky Plaza nebo Zlámaná Lhota Meadows. Teprve pak je invenční válka dobojována a vznikne můj oblíbený Andromachos Vopička, kterému - ač mu to bývá ze srdce protivné - nezbývá, než se tvářit, že není jen tak obyčejný Pepík.
A zákazníci? Ti se přizpůsobí. Tak jako začali chodit do svých "žlutých labutí" což považuji u vietnamských obchodů za vtipné decentně nekorektní označení, budou nakonec chodit "na plac" a do "medousů" a "kártyjátrů". A postupně nám to naše novodobé globální názvosloví zahne zpátky směrem k obyčejné češtině, zjistíme, že Andromachos je domácky Anďa a s Anďou Vopičkou se dají prožít úplně normální situace a srandy jako by to byl třeba Pepík.
A já jen čekám, kdy nějaký z nových píárarchitektů dneška zavětří mediální příležitost a pojmenuje svého syna Dněprostroj. Pro slavné křtiny se už nějaký ten vhodný medous najde!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.