Článek, který vlastně vůbec není o hadech

Jsem dalek toho nadávat na současnost a nostalgicky vzdychat při vzpomínce, kterak to kdysi bylo vše ještě normální; z pohledu dřívějška žádná současnost normální není a je to úplně normální, protože jde o princip, na kterém je založen vývoj. Občas mě samozřejmě současnost štve a občas mi připadne úsměvná. Jako když se např. začtu do diskuse k některému zcela nenápadnému příspěvku na facebooku. Už jsem pochopil, že prostor sociálních sítí je především rejdištěm těch, kteří sice o věci samé nic nevědí, natožpak o její podstatě, ale o to silnější je jejich nutkání se nějak projevit, protože jinak by to nebyla ta pravá svoboda a demokracie. Čím více o daném tématu sám vím, tím otevřenější údivem bývají moje ústa při čtení, protože 95 % připojených komentářů bývá z pohledu faktů úplně mimo (to si užívám třeba pokud jde o numismatiku, o jejíž některých oblastech určitou povědomost mám a nad "dobrými radami", kterými se to v komentářích jen hemží, mi zůstává rozum stát).

Nedávno jsem na facebooku zaregistroval fotku hada, kterého kdosi vyfotil na své zahradě a obrázek zveřejnil, protože se chtěl dozvědět, cože se mu to potuluje po jeho pozemku a jestli to náhodou není nebezpečné. Položil tedy jednoduchou otázku, jestli by mu některý hadů znalý čtenář neporadil. Následoval stručný komentář jakéhosi herpetologa, který věcně odpověděl, že jde o užovku hladkou, a z osvětových důvodů doplnil i několik stručných informací, jak se k takovému závěru dá jednoduše dobrat. Potud vše v pohodě, jedna otázka, jedna fotka, jeden fundovaný komentář, dalo by se tedy očekávat, že se za tímto mediálně obtížně využitelným příspěvkem brzy zavře voda sociálních sítí, maximálně si pár lidí vezme ponaučení, jak se dá tahle užovka rozeznat od zmije, což může být pro případné setkání s tímto tvorem v přírodě celkem užitečná informace. Jaké bylo moje překvapení, když jsem tentýž příspěvek uviděl o pár dní později: Stejná fotka, stejný dotaz, stejná první (a správná) odpověď. Navrch však k tomu přibylo několik set nových komentářů. Nuže, neodolal jsem a nakoukl do diskuse a za chvíli jsem nevěděl, jestli mám propadat záchvatům smíchu nebo beznaděje.

Jako první následovalo zpochybnění připojeného odborného stanoviska. Nešlo ovšem o profesionální spor dvou herpetologických škol, příspěvek byl uvozen slovy "tedy, o hadech skoro nic nevím, ale slyšel jsem, že...". Herpetolog, který podal první vysvětlení, ještě tuhle námitku "vybral" a vlídně a věcně odpověděl a vše znovu vysvětlil. V tu chvíli přibyl v diskusi postesk, že dnes už je u nás hadů málo, zato za komunistů byl hadů dostatek, ostatně jako všeho opravdu důležitého, což vedlo k obsáhlé diskusi, co všechno za komunistů bylo/nebylo, na co se stály/nestály fronty a kdo má jak dobrou/špatnou paměť. Diskuse pokračovala obrázkem z jakési AI aplikace na určování hadů z fotky s kapitálkami vyvedeným shrnutím, které svou definitivou nepřipouštělo další diskusi: "MNĚ TO UKÁZALO ZMIJI!!" Další stovka komentářů se věnovala vyjasňování názorů na otázku, jaký had je náš pan prezident a jaké jsou naše různé političky (dosaď konkrétní jméno podle vlastního politického či estetického vkusu) zmije, i když právě neslynou nepřerušovanou klikatou čárou.

Několik pobočných diskusí začalo řešit, že se u nás v posledních letech nově objevují úplně cizí hadi, kteří tu nikdy nebyli a že je jich tolik, že to není samo sebou a někdo je musí cíleně vysazovat a množit, aby našim hodným tradičním národním hadům co nejvíc uškodil. Přibyla reklama, že na Aukru někdo prodává starého Rubikova hada, a první názory, že kdo nerozezná zmiji od užovky, je úplný idiot, který by svou neznalostí neměl zdržovat soudné a inteligentní čtenáře, kteří mají práci s řešením mnoha podstatnějších otázek budoucnosti lidstva. Herpetolog se ještě pokusil vysvětlit, že za určitých okolností rozlišení nemusí být tak jednoznačné, ale sklidil jen výsměch. objevil se první recept na hadí filety, které svým obsahem zdravě nenasycených kyselin mají tak příznivý vliv na naše mozkové buňky, že z toho naši předci udělali pohádkový vliv na schopnost rozumět řeči zvířat. A hadího masa je prý dost, protože Ukrajinci k nám vozí zmutované hady od Černobylu. Jedna filmová fanynka se svěřila, že jejím nejoblíbenějším hercem je Kryštof Hádek, a nějakou dobu se řešilo, jestli není Matěj hezčí. Profi herpetolog definitivně rezignoval na svou snahu zapalovat pochodeň poznání a v komentářích už se neukázal.

Kdosi přidal hodnotnou informaci, že na výletě jednou viděl přejetého slepýše, načež si všichni začali vzpomínat na to, jak oni sami na svých četných výletech viděli tuny přejetých slepýšů, a nejmíň polovinu z nich přidali na obrázku, ačkoli slepýše všichni znali a se zmijí si ho nikdo nepletl, nejspíš proto, že zmije na rozdíl od slepýše není ve vyjmenovaných slovech, byť tuto nepodstatnou skutečnost někteří povýtce vlastenečtí diskutující ignorovali. Herpetolog se k diskusi o slepýšovi nepřidal a nebylo jasné, jestli kvůli tomu, že byl uražený, oběšený nebo proto, že slepýš není had ale jen nepovedená ještěrka, takže nic pro herpetology. Čerstvě se pak rozjelo vlákno rozebírající tajemný život anakondy, kterou však jakýsi vtipálek přejmenoval na anokundu, což dosud celkem neutrální debatu o hadech v citlivé předvolební době poněkud vyhrotilo a za potlesku obchodního ředitele facebooku z původně nenápadného tématu udělalo nejkomentovanější příspěvek měsíce.

Nevím, nevím, jestli se potenciál příspěvku hnízdem anakond vyčerpal nebo budou přibývat další stovky a tisíce komentářů a sdílení. Já si každopádně - až budu potřebovat bližší identifikaci něčeho, co mi běhá nebo se plazí po zahradě, radši vezmu zavděk předpotopním sice, ale jinak celkem nekonfliktním atlasem. 

Ale řekněte sami, nebude to nuda?