středa 14. září 2022

Rozhovor se stínovým andělem

Až na výjimečné situace, kdy z nějakého důvodu hrozí, že při večerní cestě z práce budu bloumat zajímavými pražskými zákoutími, s sebou do práce fotoaparát stále ještě nenosím. Dost na tom, že s sebou nosím notebook, někdy rovnou dva) osobní a pracovní) a v nedávné době párkrát dokonce tři (pracovní, nový osobní a starý osobní, to když jsem se snažil po kolapsu pevného disku zachránit ze starého počítače co nejvíce dat). K čemu bych takový foťák asi využil? Po ránu ještě moje oči nebývají natolik rozevřené a citlivé, abych si kolem sebe cíleně vyhledával scény k vyfocení. Někdy se ale tyhle scény jaksi přimotají do cesty a vetřou do pozornosti samy, aniž bychom pro to sebeméně hnuli prstem. V takových vzácných případech by se, uznávám, foťák hodil.

Asi před měsícem, ještě v rozpuku horkých prázdnin, jsem ráno přijel vlakem na pražské Hlavní nádraží, odkud pak metrem pokračuji běžně do práce. Všiml jsem si, že jsou ranním slunečním světlem krásně zalitá nástupiště a jak jsem šel podchodem k hlavní hale, odkud jezdí metro, u jednoho z výstupů na nástupiště jsem spatřil moc pěkný stínový výjev v nadživotní velikosti: Nějaký mladý pár si nahoře nad schody krátil čekání na vídeňský rychlík povídáním prokládaným polibky. Vlastně jsem tuhle stínohru viděl napřed v situaci, kdy obě postavy byly blíž k sobě, dokonce natolik blízko, jak to jen bylo možné, což jednak zajímavě vypadalo a jednak to nebylo nic proti ochraně osobních dat, protože postavy ve své stínové projekci zpravidla nejsou rozpoznatelné. 

Opět mi tedy po dlouhé době nezbylo nic jiného než vyndat z kapsy mobilní telefon, se kterým jednak fotím nerad a jednak s ním - aspoň pokud jde o focení - neumím vůbec zacházet. Ani naprosto základní věci, které na svém foťáku dělám úplně automaticky, na mobilu neumím nastavit; netuším, jak to udělat, abych správně zaostřil (nebo rozmazal), nevím, jak přidat či ubrat jas, jak se dá řídit expoziční čas. Protože mobilem programově nefotím, nikdy jsem takové znalosti, které má jinak úplně každý běžný uživatel mobilního telefonu, nepotřeboval. A protože i za normálních okolností jsem velmi pomalý fotograf, tím spíš jsem pomalý, když nevím, jak se přístroj ovládá. Nástupištní polibky (a že jich bylo!) mi tedy jako "pohotovému reportérovi" utekly, než jsem se s mobilem v ruce trochu zorientoval, mladý pár se z jediného společného stínu proměnil opět ve stíny dva a já si řekl, že nejlepší okamžik jsem sice prováhal, ale nemám čas čekat v ranní špičce bůhvíjak dlouho, než se dvojice opět uráčí políbit. A tak jsem scénu - až asi napotřetí, protože vždycky jen hádám, jaké tlačítko se má na mobilu použít a jestli se na ně má klepnout, poklepat anebo se dokonce musí někam přetáhnout - nakonec zmáčknul. Asi tři vteřiny poté na nástupiště vpadl zpožděný expres, který mocným střihem přerušil dodávku slunečních paprsků a stínový výjev vmžiku zapadl do jednolité stínové plochy. Pak se během chvilky celé zaplněné nástupiště vecpalo do vlaku, slibujícího pokračovat do schönbrunnovsko-prátrovských dálav, a já mohl klidně pokračovat ve své nepoměrně kratší cestě do práce.

Až doma jsem přišel na to, že jsem stínové divadlo zastavil v okamžiku, který je možná zajímavější než "obyčejný" polibek (slovo obyčejný dávám do uvozovek, protože - domnívám se - každý upřímný polibek je zpropadeně neobyčejný). Teď se mi každopádně z odstupu zdá děj zachycený na stěně podchodu bohatší a nejednoznačnější, než byl ten, který jsem prošvihl. A hlavně, děvče z onoho páru mi na snímku docela živě připomíná anděla (byť - jak jsem mohl chvíli pozorovat - nejspíš s pěkným čertem v těle). A tak si každý z vás může zabydlet stínový výjev na obrázku jinými postavami, jinými emocemi, jinými souvislostmi, jinou představou, co předcházelo a co asi následovalo. Běžný rozhovor s andělem, který ti šťastnější z nás čas od času absolvují :-). 

I když focení mobilem jen stěží ještě někdy přijdu na chuť, říkám si, že bych býval byl nejspíš zklamaný, kdyby mi stín přijíždějícího vlaku stihl celou scénu vyzmizíkovat o pár sekund dříve a já o tuhle fotku s andělem přišel. Říkám si, že třeba takový anděl bloumá po ranním nádraží každý den a vytipovává si lidi, kteří to ráno vypadají obzvlášť nešťastně, unaveně, vzpurně či naopak odevzdaně, aby s nimi mohl zapříst povzbuzující rozhovor. Aby ti lidé ještě večer po svém návratu z práce mohli doma okouzleně vyprávět o svém interview s andělem, které - pochopitelně - dokáže prosvětlit i napohled beznadějně temný den. 

Osobně jsou mi stínoví andělé mnohem sympatičtější než třeba stínoví ministři. Ale ty zase na ranním prázdninovém hlavním nádraží, naštěstí, jen tak nepotkáte :-).

17 komentářů:

  1. Manuální režim focení mobilem jsem ještě nikdy nepoužila, na předchozím jsem se naučila kreslení světlem v okamžiku, kdy se mi za pár dní potom utopil v omáčce. Na novém používám klasický automat, nebo případně režim pro portrét nebo makro. A když si vzpomenu tak přepnu na 64 mpx. Už poněkolikáté se mi ale vyplatilo jím fotit, naposledy teď na dobříšském zámku tu iluzivní výmalbu na oranžerii. Záběr se podařil zajímavý, a možná opravdu tam ten anděl chodí. Já ho tedy ještě nepotkala, ale co není , může být. I když v minulosti se tam takový anděl pohyboval a má tam dva památníky. Sir Nicholas Winton.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem docela dlouho nevěděl ani to, kde se na mobilu vůbec foťák spouští. A teď si vem, že když fotím v centru Prahy, oslovujou mě turisti, abych je vyfotil jejich mobilem, vůbec mi nevěří, že to neumím, a pak kroutí nechápavě hlavu nad výsledkem :-).

      Vymazat
  2. Půvabná fotka! Dobře, že jsi to před tím rychlíkem stihl - a taky dobře, že jsi stihl právě tenhle moment. Sice nemám přímé srovnání, ale právě takhle se mi to moc líbí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta první verze by asi působila trochu prvoplánově; takhle mi to připadá lepší. Rozhodně to nabízí víc výkladů :-).

      Vymazat
  3. Je zajimave, že bez toho vysvetleni mi to přijde jako setkání dvou zenci
    u cesty..Ten eroticky podtin je tam ale ta je také

    OdpovědětVymazat
  4. Zajímavé. Myslím, že ten muž je Dlouhé Bidlo z Rychlých šípů. I ta čepice odpovídá.
    Anděl je z čeledi motýlokřídlých.

    OdpovědětVymazat
  5. Batoh na zádech a hned jsou z toho andělská křídla. A Václav Klaus přitom kdysi prohlásil, že batoh s plastikovou láhví je příznak levičáctví :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Andělé, řekl bych, budou povahy spíše levicové. Samozřejmě, jen pokud je přímo neřídí neviditelná ruka trhu :-).

      Vymazat
    2. quick
      Opeřenec, kterého stínový anděl drží, je ale zjevně viditelná ruka trhu.


      Vymazat
  6. Stiny připomínají setkání žencu s nůšemi mezi kterými to zajiskří

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je snadné: Stačí křísnout kosou o kámen a hned to mezi lidmi jiskří :-).

      Vymazat
  7. quick

    Některé fotky "mluví" samy, některé "rozmluví" titulek. Líbí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám "titulky" rád - právě pro jejich schopnost upřesnit či dodat jeden neobrazový rozměr navrch.

      Vymazat
  8. Lezarts

    Jen není vidět, zda ten anděl měl jizvu na rtu 😁
    Povedený snímek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hrabě Peyrac namítal, že podle jizvy se někdy člověk dá identifikovat :-).

      Vymazat
  9. Ta je krasna! Kez by se nejaky andelsky klon pohyboval i po prazskem rannim metru a rozjasnoval tvare nevyspalcu a rannich skarohlidu - to bych mela celkem slusnou sanci na osviceni:)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.