úterý 31. května 2022

Kouzelná zahrada od azalky k azalce

Před 12 lety, přesně 6. června 2010 vyšel na tomto blogu můj první fotočlánek, který se jmenoval Kouzelná zahrada a poprvé jsem v něm představil tři záběry udělané na staňkovské zahradě záměrně rozpohybovaným foťákem (nebo lépe řečeno rozpohybovaným objektivem). Úplně první fotkou zveřejněnou na mém blogu byl obrázek "rozprsknutého" keře azalky. Dnes - o 12 let a 317 fotočlánků později - se shodou okolností mimo jiné i k zářivě žlutooranžovým květům azalky na téže zahradě vrátíme. I po dvanácti dlouhých letech totiž pokračuji při zřídkavých vhodných příležitostech ve focení stejnojmenného fotocyklu, který dnes už v mém počítači sestává z více než dvou stovek vybraných záběrů; spojuje je místo pořízení, použitá technika snímání (teprve nedávno jsem zjistil, že se jí říká ICM - Intentional Camera Movement) i stejný záměr zpodobnit netradiční krásu malého koutu země, ke kterému mám intenzivní osobní vztah. Tento cyklus se ovšem pořád vyvíjí: Některé fotky zastarávají nebo jsou vyřazovány povedenějšími záběry, jde tedy o stále živý "vnitřně soutěživý" organismus, jehož aktuálně asi nejzajímavější kousky můžete vidět v mé stálé webové fotogalerii Kouzelná zahrada, která čítá k dnešnímu dni 43 obrázků (z těch dnešních nejspíš 1-2 kousky na web v příštích dnech přidám).  

Okolnosti focení z minulého týdne opět jednou vyžadovaly rychlé rozhodování a rychlý prst na spoušti. Do Staňkova jsem totiž mohl přijet z Prahy až večerním vlakem po osmé hodině. Už cestou bylo jasné, že sluníčko bude těsně před západem v optimální formě, jen nebylo jisté, jestli stihnu na zahradě aspoň jeho zbytky. Sice jsem měl být ve Staňkově i následující večer, ale ten už měl být výrazně oblačnější, tak bylo otázkou, zda na focení vůbec dojde. Zpoždění jsme tentokrát naštěstí neměli a z nádraží jsem pádil na zahradu nejrychleji, jak jsem uměl, abych si aspoň pár minut na focení vybojoval, a povedlo se to: První pořízená fotka je z času 20:19, poslední z času 20:23 :-). 

V pátek pak byly opravdu mnohem horší podmínky. Prakticky celé odpoledne a večer pršelo, místy lilo. Až těsně před západem slunce se mraky jako zázrakem roztrhaly a já - číhající u okna na sebemenší příležitost - ještě mohl pár fotek přidělat, tentokrát se "okno" pro focení otevřelo mezi 20:18 a 20:21. Dohromady tedy za dva večery asi sedm minut velmi intenzivního focení s krásným přirozeným světlem. Dnes vám z těch sedmi minut ukážu pět fotek.

V nadpisu článku jsem slíbil, že dnes to bude od azalky k azalce. V jednom směru od azalky z roku 2010 k azalce zpřed pár dní - tedy napříč historií celého blogu, ve druhém směru od azalky čtvrteční k azalce páteční v rámci jednoho nového článku. Hned první dnešní azalku považuji za nejvydařenější záběr z celé nové kouzelnězahradní edice a dovolím si ji věnovat člověku, kvůli kterému jsem si při focení speciálně přál, aby se tahle fotka povedla, protože květiny k takovým krásným ženám prostě patří. 

 
Sluneční světlo a pohyb objektivu společnými silami doslova rozblýskaly i keř u zahradního jezírka, který už jsem v tomhle fotocyklu taky fotil nesčíslněkrát (kdysi hrál titulní roli např. na fotce připomínající vír a pojmenované proto Malström). 
 
 
 
Další fotka patří k těm, které na první pohled moc nepřipomínají ani květiny ani stromy, takže není zřetelné, že jde o zahradní výjev. Fotku jsem pootočil o 90 stupňů a takto mi trochu připomíná ubíhající barevnou silnici (nejspíš těsně před mikrospánkem :-)), tak jsem jí dal nakonec pracovní název Na barevné cestě. Druhý dnešní malý a lehce psychedelický osobní dárek.

 
Na dokvétající rododendron dopadaly úplně poslední sluneční paprsky čtvrtečního večera. Kompozičně vzato - podobných fotek už série obsahuje dost, není to nic moc nového a objevného, ale dávám ji sem především kvůli barvám, kterých je právě teď na Kouzelné zahradě asi nejvíc z celého roku. Automobilisté, pozor na semaforu: Oči přecházejí :-).

 
Ale ano, máte úplnou pravdu, v titulku je dáno, že dnes jdeme od azalky k azalce, takže azalkou bychom měli i skončit. Počkejte, nebo že by to byla spíš fotka od nějakého večerního zahradního ohníčku, kde jsme si opékali buřty? To by aspoň jinak spíš éterická fotosérie docílila přece jen jakéhosi hmotného ukotvení :-). Buřtožravce teď ovšem zklamu: Zase jen azalka a její sluncem nasvícené a foťákem rozpohybované nízkokalorické květy.


Mám rád pozvolna se tvořící a pomalu dozrávající fotografické série s otevřeným koncem, do kterých je možné přidávat nové přírůstky dlouhé roky. Kouzelná zahrada je prvním takovým fotocyklem, do kterého jsem se kdysi pustil a už mi to zůstalo. Snad se mi podaří do Staňkova zase někdy začátkem léta zajet a snad mi aktuální podmínky dovolí aspoň podobných sedm minut hektického cvakání, jako tomu bylo tentokrát. Nových kandidátů na zařazení do výběru z této kolekce sice nikdy nebude moc, ale fotečka k fotečce... :-)

22 komentářů:

  1. Úžasné výsledky hektického "cvakání".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cvakalo to jako někde na módní přehlídce, jen jsem nepotřeboval žádný blesk :-).

      Vymazat
  2. Atalky a rododendrony jsou každopádně vdecnym objektem pro focení

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak. Mimochodem, nebyl to tentokrát stejný azalkový keř jako před dvanácti lety, protože ten je na druhé straně zahradní skalky a během zmíněných pár minut focení byl už ve stínu.

      Vymazat
  3. Krása! Takové jasné barvy přímo vlévají energii do žil :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tentokrát jako kdyby si slunce samo vybíralo, jaké záběry by si přálo udělat, a nasvěcovalo návodně jen pár míst :-).

      Vymazat
  4. Lezarts

    Krásná barevná spektra! Co všechno dokáže fotograf vykouzlit z přírody, téměř další Mendel🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je tak, když není čas nic vymýšlet. Příště se budu muset po Mendelově vzoru zaměřit na nasvícený hrách :-).

      Vymazat
  5. Tak to je velka parada. Ta druha vypada jako fragment obrazu od Moneta.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Staňkov je malé české Giverny :-). Pravda, je tam o dost méně leknínů, ale přinejmenším v kráse azalek si obě místa nezadají :-).

      Vymazat
  6. Ach, ten rododendron, ten mi tedy pohladil oči i duši!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle je přesně barva, na které se můj fotomonitor, mobil a obrazovka notebooku ne a ne shodnout :-).

      Vymazat
    2. Tak jsem si ze zvědavosti otevřela článek i v mobilu a taky se neshodne s monitorem notebooku. Což nic nemění na tom, že fotky v mobilu jsou ještě krásnější!

      Vymazat
  7. Odpovědi
    1. Snažím se držet inflaci obrázků na uzdě a fotky pouštět do oběhu postupně a v malých dávkách :-).

      Vymazat
  8. Dcera usoudila, že na třetí fotce se prolínají záblesky polární záře. Přistihla mě u té fotky na fejsbuku, tak jsem z ní začala tahat rozumy, co si myslí, že by to jako mohlo být. A ona to zatím psychedelická cesta kdovíkam. :-) Rododendron je ovšem bomba, nebo přímo exploze hustých barev.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, soukromá polární záře! A to byl konec května; představ si, jak tahle záře bude zářit v září :-).

      Vymazat
  9. První azalka je nádherná! Skvělý dárek to je. A rododendronový výbuch je taky parádní....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snažil jsem se; dárek je dárek :-). Mám ještě tři velmi podobné obrázky a tentokrát jsem je dokonce ani nevyhodil :-).

      Vymazat
  10. Dokážu si představit, že hned ta první fotka se stane jakousi tváří celé série. Moc krásné, květiny zbožňuju a v tvém podání jsou zase úplně jiné. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.