Pražská okna

Nevím, čím to je, protože vždycky jsem měl úctu k soukromí a snažil jsem se nenakukovat tam, kam se to tzv. nepatřilo. V poslední době ale čím dál častěji nakukuji při svých procházkách Prahou do oken. Jednou v nich vidím zajímavý odraz domu odnaproti, jindy pozoruhodnou výzdobu, někdy dokonce vykloněné obyvatele s ležérní cigaretkou v koutku úst. Jsem dokonce tak indiskrétní, že nejenže nakukuji, ale dokonce při tom fotím, takže občas probouzím svým dlouhým objektivem nevyřčené otázky zvědavých kolemjdoucích: Bydlí tu snad někdo důležitý, že tu slídí ten tlustý paparazzi? Nepobývá za tímto oknem "na tajňačku" někdo z britské královské rodiny, globální rocková hvězda nebo snad dokonce sama Paris Hilton? Nevím, možná někde uvnitř takoví lidé jsou, ale - i když vůči nim nechci být neuctivý - mě zas až tolik nezajímají. Před dědičkou hotelového impéria, za jejíž obrázek by bulvár jistě pustil chutný chlup, dávám trapně přednost oknu samotnému, jehož sebelepší obrázek zvláštní vydání nevyprodá.

Počet různorodých oken v materiálu, který si přináším z pražských procházek, začal podezřele a zcela samovolně narůstat (ostatně i zde na blogu už se pár takových oken objevilo, třeba úplně nedávno v článku o slečně Kotvické z Kotvic), až jsem si řekl, že by to přece vůbec nemuselo být špatné téma pro projekt, kterému se člověk může věnovat dlouhodobě, aniž by se musel obávat, že mu dojde zásoba námětů. V Praze jsou statisíce, možná milióny oken, každé se stovkami tváří podle denní doby, osvětlení, ročního období, úhlu záběru... A přitom od oken jako fotografové zatím ještě pořád nepotřebujete podepsaný "model release", bez kterého vás dotčeným oknem najatí právníci oškubou na kost. Pojďme tedy dnes na první malou společnou procházku, která nakukování do pražských oken povýšila na své hlavní téma. Fotky ovšem nejsou pořízeny během jediného výletu, ale jsou z pěti různých dnů.

Nejradši mám, když nastane slunečné pozdní odpoledne, barevné světlo změkne a v oknech se odráží Praha, kterou v téhle podobě zatím neznáme (ulice Elišky Krásnohorské na Starém Městě poblíž Španělské synagogy).

Je-li naopak právě zataženo olověnými mraky, je možné barvu zcela vynechat a zajímat se pouze o koexistenci tvarů (Haštalské nám. na Starém Městě, moderní interiér se prolíná s odrazem gotického kostela sv. Haštala).

"Okna v okně" jsou vždycky lákavé téma. Snad mě kvůli tomu nebude Bill Gates žalovat (Rybná ulice, Staré Město).

Někdy se podmínky sejdou tak příhodné, že "okno v okně" nevzniká odrazem, ale prosvítáním (kostel sv. Salvátora v areálu Anežského kláštera, Staré Město).

Movitější okna nepotřebují podloudně do svých zrcadel chytat cizí barvy, ale mají dost svých vlastních (Národní třída, Nové Město).

Tuhle fotku ode mne řada z vás dostala jako letošní "péefko" s bohatým textem. Takhle vypadá původní nepopsaná fotka. Jen světlo, tma a zdobná mříž (průjezd mezi Templovou a Rybnou ulicí, Staré Město).

Některá okna vypadají od pohledu nebezpečně a nemusí to být dáno zdaleka jen tím, že jsou umístěna příliš vysoko. Z tohoto okna musí být přece docela riziko se vyklánět, protože supi po obou stranách číhají na vhodnou příležitost klovnout neopatrníka přátelsky do zátylku :-) (Štupartská ulice, Staré Město).

Je tedy pravděpodobné, že se i v některých dalších článcích - ať už půjde o fotočlánky, jako je ten dnešní, nebo třeba o oblíbené Pražské drobnůstky, budeme k pražským oknům vracet, abychom mohli společně obdivovat, co odrážejí, co vyzařují a kdoví - aby si zase Paris Hilton nepřipadala v úplném bezpečí - třeba i to, co skrývají :-).