Myslím, že cena za zoologický objev roku mne letos prostě nemůže minout. Po dlouhé době, kdy se svými objevy triumfovali specialisté na blechy, měňavky či chvostoskoky, se opět jednou může pozornost soustředit na populární velké savce, u nichž bylo již zdánlivě vše důležité v našich českých podmínkách popsáno a zdokumentováno. A proč jsem o tom přesvědčen?
Konečně se mi totiž potvrdilo moje podezření, že v řece Vydře nežijí zdaleka jen vydry ale také delfíni. Dokonce si soukromě myslím, že kdysi byli ve zdejších vodách delfíni mnohem četnější než vydry, takže se mezi dávnými obyvateli horského hvozdu řece plné obrovitých balvanů neříkalo Vydra (resp. Widra) ale Delfín (resp. Delphin). Za třicetileté války, když v českých krajích operovalo švédské vojsko, se ovšem ústní zmínky o delfínech tradované z generace na generaci zcela vytrácejí, nejspíš proto, že se většina národnostně vlažných delfínů v té době z pudu sebezáchovy nechala úředně prohlásit za delšvédy, což přestalo být mezi delfíny populární až po ustanovení autonomního Finského velkoknížectví.
Ze šumavských delfínů se postupně stalo mystérium ne nepodobné legendě jezera Loch Ness a několik staletí je nikdo nespatřil, což považuji za jasný důkaz jejich pronikavé inteligence. Do letošního září se zatím nikomu nepodařilo šumavského delfína ani jedinkrát vyfotit. O to větší ctí je pro mne navázat na dobré tradice specializovaného časopisu Svět zvířat z bohatýrské doby působení redaktora Jaroslava Haška a předvést vám historicky první průkaznou fotografii - podle pesimististů mezi zoology nikdy nežijícího a podle optimistů dávno vyhynulého šumavského delfína v jedné z peřejí Vydry. Škoda, že není fotografie i zvuková, protože byste v hukotu proudu vody rozeznali jasné přátelské zahvízdání s těžkým západočeským delfíním přízvukem, které mi Google Translator přeložil jako: "Kampa deš a copa tam budeš dělat?" Nevím ovšem, jestli mé amatérské odpovědi rozuměl: Česko-delfínský slovník totiž vůbec neobsahuje slovo dovolená a nepochodil jsem, ani když jsem hledal velmi příhodné sloveso zevlovati, které jsem chtěl s dovolenou v košatém souvětí uvést v příčinnou souvislost. O Čeňkově pile raději ani nemluvím, tu jsem musel v proslovu zcela nahradit méně výstižnou pilou motorovou, takže delfínovi ani moc nedivím, že byl z mé odpovědi poněkud zmatený.
Prosím ale, přátelé, psssst, tahle informace je opravdu jen pro návštěvníky tohoto blogu, musel jsem totiž milému šumavskému delfínovi slíbit, že se o jeho existenci nedozvědí případní šumavští žraloci, místní zapálení ochránci přírody, kteří by se k delfínům mohli chtít podle svého zvyku připoutat řetězem, ani pan Václav Chaloupek, který by jistě chtěl o životě vzácných delfínů natočit večerníčkový seriál, což by nejspíš vyvolalo nadměrný zájem turistů, který by delfíny zbytečně stresoval. Dost na tom, že vznikl večerníček o Vydrýskovi, který delfíni připlouvali tajně sledovat na odrazech televizní obrazovky v oknech Turnerovy chaty a kvůli kterému si delfíni z vyder v Povydří dodnes škodolibě utahují.
Věřím, že i vy budete mít při svých případných budoucích šumavských fotografických toulkách na vzácné šumavské delfíny štěstí a až je někdy uvidíte, zamávejte jim, prosím, i za mne. A pískněte jim na pozdrav, oni to při své inteligenci pochopí, i když nebudete mít úplně precizní výslovnost :-).
Myslím, že k dnešnímu trochu odlehčenému článku by se nehodilo příliš závažné téma pro tradiční "cestu do blogového pravěku". Proto jsem tentokrát vybral jen asi rok starý článek, který dokumentuje můj doposud jediný malý blogový pokus o překlad cizí básně. Abychom pokračovali v nonsensovém duchu, připomeneme si tedy Morgensternovy Trychtýře, které jsem na rozdíl od delfínů při svých toulkách šumavskými hvozdy nikde nepotkal. Což ovšem jistě neznamená, že neexistují! :-) Trychtýře pana Morgensterna
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.