Svátek, který doopravdy slavím

Nevím, jak jste na tom se slavením svátků/jmenin. Jestli jako já, česká květinářství i vinařství by možná zkrachovala (ještěže aspoň narozeniny většině lidí zůstaly, byť k těm svým mám taky dost chladný vztah). Ve svém dospělém životě jsem totiž nikdy svůj svátek cíleně neslavil a své ignorování institutu jmenin jsem vztahoval automaticky i na ostatní, takže jsem často vypadal (a většinou vypadám dosud) jako nezdvořák, který nedokáže k svátku poslat ani pozdravení, natožpak aby se - suchar jeden - připojil k oslavě.

Vybaven od rodičů jménem po svatém Petru, dostal jsem do vínku i méně tradiční sváteční den: Petrové totiž mohou slavit buď společně s Pavly na konci června, nebo - to platí především pro individualističtější nátury, což u mne docela dává smysl - samostatně 22. února. Kdybych si měl vybrat sám, určitě bych si taky vybral únorový termín. Jednak se přece nebudu o svůj svátek dělit s nějakým Pavlem, že? No a jednak, říkám si, když už se to tedy z nějakého důvodu po mně chce, jeví se mi rozhodně sympatičtější připomínat si svým svátkem nastolení svatého Petra na biskupský stolec (když už na stolec, tedy nastolení, to je jasné), než jeho - jakkoli slavnou - mučednickou smrt. Teď pomíjím, že kdysi býval v kalendáři ještě třetí Petr - ku připomenutí Petra z Alkantary, který měl svátek 19. října a tři roky před mým narozením mi ho podloudně vyfoukly Michaely, jimž ho přiřkly československé úřady, nejspíš vedeny jánošíkovským heslem bohatým na svátky (tedy Petrům) brát a chudým na svátky (tedy Michaelám) dávat, čemuž ostatně doba nepříliš rozvinutého socialismu podporovaného pseudovědeckým komunismem ideologicky dosti nahrávala.

Aby to bylo ještě trochu komplikovanější, moje sestřenice Petra mi v dětství prozradila, že ona slaví svůj svátek v červnu na Petra a Pavla, čemuž jsem tehdy moc nerozuměl, protože mi nedošlo, že jako Petra vlastní svátek nemá (v kalendáři se Petra objevila až v roce 1974 a - jak můžu zpětně soudit - přišlo to tak akorát včas). Ale zdálo se mi to tak nějak přirozeně spravedlivé, když já jako Petr na Petra svátek neslavím, tak místo mě může klidně slavit Petra. Dnes už po jánošíkovských zásazích úřadů má Petra svůj vlastní svátek 17. srpna, když podobně jako Michaely nahradily v kalendáři Petra z Alkantary, Petry vyšouply pro změnu Záviše, protože kdysi udatné šiky Závišů jsou stále prořídlejší, takže si jmenní pohrobci slavného Falkenštejna nedokázali proti houfcům Peter svůj svátek ubránit. 

Jak jsem už říkal, slavení vlastního svátku mi nic moc neříká, ale jak se ukázalo v posledních cca 15 letech, dokážu si celkem odpovědně připomínat svátek cizí. Nejen že na něj nezapomínám, naopak, dlouho dopředu se na něj těším a mám z něj upřímnou a neokázalou radost, protože si představuji nositele toho jména a to, co asi právě dělá, jak se mu daří a taky jestli na svůj svátek v zápalu života úplně nezapomněl, jako se to občas děje mně. Dalo by se říct, že jsem tenhle svátek přijal tak trochu za vlastní, což se - jak už jsem dokázal výše - občas mezi podobnými jmény dělá. Ostatně, když už slavím před Vánoci své volitelné narozeniny, není asi důvod podivovat se nad tím, že stejný blázen, který má místo června svátek v únoru, ve skutečnosti radostně slaví úplně cizí svátek v srpnu. Přece když mohou mít některé Petry svátek na Petra a všude se prosazuje genderová rovnost, proč by tomu nemohlo být i naopak?

Až dnes dost pozdě večer dorazím domů, rozhodně připiju nějakým zvlášť dobrým vínem na dálku všem nám, kteří se z nějakého důvodu rozhodli slavit svůj svátek právě dnes. Byť připouštím, že až zaregistruji snahu nějakých Esmerald, Cynthií nebo Kevinek (ostatně Esmeraldy prý rovněž doposud slaví svátek na Petra a Pavla, asi aby se nám tahle myšlenková smyčka pěkně efektně uzavřela) přivlastnit si můj starý dobrý původní únorový svátek, budu se aspoň naoko durdit, protože příklad dávných Michael varuje, ve skutečnosti je mi ve srovnání s tím dnešním srpnovým můj tradiční únorový svátek celkem lhostejný.

Tak ať už "ten svůj" skutečný nebo převzatý svátek slavíte na Petra, na Petru, na Esmeraldu, na "příchod věrozvěstů" či "vítězný únor", přeji vám všem hlavně co nejlepší zdraví a úžasné lidi kolem sebe. To ostatní se dá vždycky nějak sehnat nebo aspoň představit. Cink...