Předvánoční procházka a vánoční přání

Jak místní štamgasti vědí, 21. prosince slavím něco, čemu pracovně říkám volitelné narozeniny, tedy den kdy se můj život - pro ostatní nejspíš zcela nenápadně, ale pro mě naprosto zásadně - změnil a obohatil, se vším dobrým i špatným, co k takové podstatné změně - je-li míněna poctivě - patří. Dlouho to vypadalo, že si své letošní - už patnácté - volitelné narozeniny nebudu moct připomenout tak, jak jsem zvyklý, tedy noční fotografickou procházkou po předvánoční Malé Straně, ale nakonec se věci vyvinuly tak, že to s určitými limity (především při pohybu po schodech oběma směry :-)) a s odpočinkovým mezipřistáním v kavárně na Malostranském náměstí podniknout šlo. A protože se jedná o narozeniny patnácté, vybral jsem pro dnešní článek patnáct obrázků, které mají sice občas do technické dokonalosti daleko, ale asi nejlépe ilustrují atmosféru toho pro mě osobně důležitého večera a všechno to, co mi v danou chvíli letělo hlavou.  

Poprvé jsem si svůj fotografický stativ postavil před zavřeným vchodem do kostela Panny Marie pod řetězem při komendě johanitského řádu. Před vstupem do nádvoří maltézského areálu se vždy před Vánoci rozlévá výborný "charitativní punč", na který tradičně chodím a který v chladném večeru vždycky příjemně zahřeje. 

 

 

 

Keře na nádvoří opevněného kostela byly zlatě nasvícené tak, že mě na chvilku svedly na scestí k abstrakci :-). Vy dobře víte, že si takovou zacházku občas dopřeju, tak proč dělat v předvánočním večeru výjimku?  

 

 

Na nádvoří panoval čilý ruch, dobrovolníci, kteří zajišťovali prodej vánočního punče, měli v jedné z budov komendy zázemí, tak tudy občas procházeli, a samozřejmě i kolemjdoucí návštěvníci (zajímavé je, že většinou šlo o Čechy a jen výjimečně o cizince, kterých je plná nedaleká Královská cesta s Karlovým mostem) občas propadli zvědavosti a nakoukli, co se tu děje. "Jééé, my vám asi lezeme do záběru, pardon..." Kdepak, v záběru vůbec nevadíte, aspoň se kamenně statický výjev při delší expozici trochu oživí :-). 

 

 

A tady je stánek s prodejem vánočního punče, který nikdy nevynechám. "Nebude vám vadit, když si vás vyfotím?" "No nevím, asi radši jenom z dálky!" No jo, ale dá se z dálky udělat fotka, která zachová atmosféru zdejší večerní předvánoční pospolitosti? Nakonec to šlo i zblízka s krátkým ohniskem a nikdo neprotestoval. "Chcete alkoholický nebo nealkoholický? A s ovocem nebo bez?" Co myslíte, že jsem si vybral, když taková oslava volitelných narozenin je jen jednou do roka?

 

 

K mé tradiční předvánoční fotoprocházce patří už deset let i návštěva krásného místa - balkónku domu U obrázku Panny Marie na Kampě. Tentokrát poprvé jsem neměl vůbec žádné fotografické ambice, to, co jsem byl schopný vyfotit svými omezenými prostředky, jsem už vyfotil v předešlých letech (např. v loňském článku) , takže jsem si mohl jen užívat nádhernou atmosféru místa a nelámal jsem si hlavu kompozicí, které stísněný prostor balkónku klade záludné překážky.  

 

 

 

Třeba "poloprůhled" centrální lampičkou s krásným jménem "Petruška" nejspíš budu v příštích letech trochu pilovat, protože, domnívám se, má fotografický potenciál, leč tentokrát jsem ho neudělal dobře technicky, chce to mnohem větší clonu, aby Mostecké věže nebyly úplně rozmazané (a tedy delší čas a tedy stativ postavený přímo zvenku na balkóně, na očích turistických davů). Když to dobře dopadne, za rok zase přijdu s připraveným plánem, ale letos jsem měl úplně jiné než fotografické cíle. 

 

 

 

Všechny tři lampičky mají své jméno. Tohle je, myslím, lampička Evička. Tahle fotka bude mimochodem taky napřesrok nejspíš vypadat jinak, už vím, co na záběru změnit. Ale je už tak nějak vtištěno do celé historie mých předvánočních malostranských procházek, že centrální Petruška má zajištěnou mou hlavní pozornost a zájem, s tím Evička napravo ani Jiřinka nalevo, natožpak případné další lampičky mimo prostor balkónku, nic nenadělají :-).  

 

 

 

Na předvánoční malostranskou procházku si s sebou vždycky beru stativ, který umožňuje zachytit pohyb lodí na noční Vltavě. Spolu s osvětleným Karlovým mostem to pak dělá, myslím, docela zajímavé záběry, i když třeba velká skupina Japonců, kteří se jeden po druhém fotili s gotickým skvostem kousek ode mne, si o takovém přístupu nejspíš myslela svoje, zvlášť když jsem jim stál - domnívám se z jejich afektovaného rozhovoru, i když neumím japonsky - v jejich kýženém ideálním záběru dobrou půlhodinu. Jo, milí zlatí, svět je zlej...

 

 

 

Od Karlova mostu, který je turisty doslova narvaný (vliv nové knihy Dana Browna je docela zřejmý) a řeky, kterou taky dost turistů vyhledává jako fotografický cíl (což už se naučily využívat místní nutrie, ze kterých měli Japonci "vánoce" už tři dny před opravdovým Štědrým dnem), jsem se jako obvykle přesunul do míst turisty i v rušném předvánočním čase prakticky netknutými.

 

 

 

Ulička, kterou při připomínce svých "volitelných narozenin" nemůžu nikdy vynechat, se dá i dnes vyfotit tak, jak mohla vypadat třeba ještě v 19. století.

 

 

 

 

 

 

Ulice na předchozích obrázcích se zdá být slepá (kolik asi turistů se tady už napálilo a marně tu hledalo průchod nahoru na Pražský hrad?), ale přece jen někam vede. Konkrétně na nádvoří místního přeluxusního hotelu, který ale - ještěže tak - nijak zvlášť nenarušuje historický ráz místa. "Jééé, vy si fotíte stromeček, který jsem nedávno ozdobila, to je milý..."    

 

 

 

 

U řeky je možné číhat se stativem na proplouvající osvětlené lodě, v cípu Malostranského náměstí se dá zase čekat na tramvaje jedoucí do zatáčky směrem k Valdštejnské zahradě. Ještěže tu i v pozdním nedělním večeru tramvaje jezdí docela často, protože jsem potřeboval patnáct pokusů (jasně, symbolické, vždyť je mi právě patnáct!) na to, abych našel tu správnou kombinaci expozičního času a začátku záběru, aby tramvaj měla správný stupeň průhlednosti a vhodný "tornádový švunk" :-). 

 

 

Ano, pro mě Vánoce už šestnáctým rokem začínají právě o večeru 21. prosince na Malé Straně. Teď je už ale opravdový Štědrý den a já chci všem těm, kteří si chodí - pravidelně, občas nebo i jen zcela výjimečně - něco přečíst nebo prohlédnout na moje blogové stránky, popřát krásné a klidné Vánoce. Ať vám především slouží zdraví, protože to je základní předpoklad, aby měly podobné "oslavy volitelných narozenin" vůbec nějaký smysl, ať vás pokud možno nic nebolí a aspoň po sváteční dobu ani nic podstatného neštve. A když už to tedy nejde jinak a sem tam vás něco píchne nebo rozčílí, ať má aspoň po onu krátkou sváteční dobu radost nad všemi starostmi vrch. Vždyť kdy jindy než o Vánocích bychom už své naděje - ty otevřené světu i ty vnitřní, nejtajnější, dočasně zatlačené do nejhlubších zákoutí našich srdcí - měli pustit z opratí?

Přeji vám všem požehnané a radostné Vánoce.