úterý 18. listopadu 2025

Probuzení

Neděje se to často, ale aktuálně mám v hlavě trochu přetlak možných blogových článků: Rád bych vás s sebou v novém příspěvku do rubriky Fotočlánky vzal do krásných prostor studovny uměleckoprůmyslového muzea, kde jsem měl to potěšení předvést návštěvníkům dvě svoje fotografie a povyprávět podrobněji o způsobu jejich pořízení. Rád bych vám v rubrice Reportáže ukázal fotky ze 17. listopadu, který jsem jako obvykle prožil přímo na pražské Národní třídě a v jejích bezprostředním sousedství. Rád bych vám představil jeden skvělý klavírní koncert a jeho francouzskou interpretku v rubrice Hudba. Taky zase po nějaké době dočítám knížku, u které se už teď těším, jak o ní napíšu v rubrice Knihy. Ale snad se na mě nebudete zlobit, když celou tuhle frontu nevychovaně předběhne jedna malá a celkem obyčejná básnička. Však jich tu za dlouhou dobu zpátky věru nebylo moc; poslední kdysi dávno na jaře, a od té doby (a taky dlouho předtím, celý dlouhý rok) se moje tradiční barevné propisky vzpíraly klouzat po papíře a zanechávat jakoukoli stopu v řeči aspoň maličko vázané. Ostatní rubriky si mohou bručet pod vousy i nahlas láteřit či osočovat mě z protekce. Však budou mít trochu pravdu, protože tohle má teď pro mě prostě přednost; však se nakonec, doufám, dostane na všechny a nikdo úplně neostrouhá...
 
Probuzení 
 
Světlo majáku
v zvuk budíku se mění,
oceán snu
v pevninu probuzení.
V motýly rozkvetou
rty dříve němé
i černé noční 
                    můry.
 
Noční pomyslné viny
převtělí se v ty denní,
vlny snů roztříští se
o skály zapomnění.
Zhmotněná přání
snad jednou dostaneme
na úvěr v srdci 
                    shůry. 

1 komentář:

  1. Básničky mají přece odjakživa povolení předbíhat. Od všech čtyř Múz básnictví.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.