Kostel plný varhanní hudby

V sobotu jsem se byl poprvé podívat v celkem nedávno veřejnosti zpřístupněném objektu kláštera minoritů při kostele svatého Jakuba Většího na pražském Starém Městě. K některým záběrům z interiéru kláštera se určitě ještě dostanu, dnes se ale zmíním o nádherném varhanním nástroji ze začátku 18. století, který je součástí svatojakubského kostela. Součástí prohlídky areálu byla totiž i návštěva kostela a naše průvodkyně se poctivě snažila nám vyprávět některé kapitoly z dějin chrámu stejně jako upozornit na zajímavosti interiéru. Zároveň ale začaly hrát svým mocným zvukem varhany, na kterých cvičila zdejší varhanice na pravidelnou nedělní varhanní produkci.

Musím se naší milé průvodkyni omluvit (znám ji už dlouhé roky, tak snad moji omluvu přijme), že když jsem se měl rozhodnout, jestli se snažit zachytit slova jejího výkladu nebo se nechat plně prostoupit úžasným zvukem nadpozemské hudby, dal jsem přednost varhanám, protože je to v tom prostředí úžasný a sváteční zážitek, který lze těžko nahradit tím, že si o něm něco přečtu nebo si pustím ukázku na mobilu. Předpokládám, že hrála přímo zdejší varhanice a ředitelka kůru baziliky sv. Jakuba, Irena Chřibková.

Nedělní miniglosy č.767

 

Uplynulý týden se u mne nesl v duchu ostrého přechodu z období klidu a nemocného polehávání do kulturně i fyzicky velmi rušného období, kdy prakticky každý den mám nějakou kulturní akci. Začalo to moc příjemným setkáním s přáteli z fotografického světa na vernisáži známého pražského Španěla Carlose Sarda Vidala, pokračovalo to koncertem jedné kolegyně z práce, ze které se vyklubala nesmírně schopná zpěvačka, v sobotu jsem byl na detailní prohlídce kláštera minoritů při kostele sv. Jakuba Většího a dnes jsem musel trochu posunout běžnou uzávěrku Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a po celou tu dlouhou dobu skoro každou neděli shrnuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti, protože odpoledne se na pražském letišti konala vernisáž velké fotografické výstavy ŽENA. Ostatně, i v následujícím týdnu pokračuji v podobném duchu, protože mě v týdnu čekají další tři vernisáže a v sobotu pak druhá cesta na výstavu Okem Kočičáka do Chrudimi.

Tentokrát jsem v týdnu publikoval dva nové články: Nejprve jsem představil, jak asi bude vypadat moje letošní berounská květnová fotografická výstava s názvem MINICYKLY. Ve čtvrtek jsem se pak vrátil k již dříve zveřejněnému, ale teď podstatně doplněnému příběhu tříleté holčičky, která má v pražské Truhlářské ulici pamětní desku, O Marušce, která šťastně vypadla do revoluční ulice. Z předchozího období ještě jednou připomenu, jak jsem na sklonku zimy odpadl do několikadenního chřipkového delíria, v článku  Únorová "rýmička", a valentýnské vymrzle květinkové Předjarní haiku.