úterý 5. října 2021

O dvou batozích

Kdyby záleželo na mě, nejspíš bychom rozvinutou konzumní společnost nikdy nevybudovali. Věci používám většinou tak dlouho, dokud slouží, a často ještě notnou dobu poté. Mobil např. měním jen v případě, kdy si ho rozbiju o dlažbu, boty nosím do jejich fyzického rozpadnutí a u oděvů brání témuž přístupu jen skutečnost, že většinou stihnu dříve ztloustnout. A kdysi jsem i na těchto stránkách popisoval, že novou televizi jsem si pořídil až poté, co na té původní, letité, nenaskočil obraz ani po několika hodinách trpělivého čekání, které bylo jeden čas běžnou (byť naštěstí ne jedinou) náplní mých veskrze tichých večerů. Módní vlny mě obcházejí zdvořilým obloukem a vypravím-li se koupit nějaký nový výrobek, bývá to jasná známka, že ten starý se po dlouhé těžké nemoci definitivně odebral do věčných lovišť.

Když jsem v roce 2018 zahájil své skvělé verneovské dva roky prázdnin, jako jednu z prvních věcí jsem měl naplánovanou koupi nového batohu pro běžné nošení, protože ten starý už měl několik neustálým používáním prošoupaných děr a taky některá nefunkční zdrhovadla, takže z batohu občas nějaká drobnost samovolně vypadla a občas - schovaná v té správné kapse - se naopak stala prakticky nedobytnou. Ale pak se přede mnou objevilo tolik fascinujících možností, čemu věnovat svůj čas, že jsem koupi nového batohu opět odložil. Až teď, po dalších více než třech letech, nabyla díra ve dně batohu konečně takové velikosti, že jí hrozil vypadnout dokonce i fotoaparát s namontovaným teleobjektivem, takže mi nezbylo nic jiného než se poohlédnout po nějakém nástupci, který bude mít celistvější dno a půjde rozepnout (zapnout) i bez použití hrubé síly a zálesáckého nože.

Nahradit po odhadem asi 12 letech denního používání předmět, který je vám po většinu času blíž než nejbližší lidé kolem, který vás při cestách zcela nepokrytě objímá a který na vás je ochoten za všech okolností trpělivě a věrně počkat přesně na místě, kam jste ho odložili, není věc jednoduchá. Dlouho jsem se probíral nekonečnými nabídkami obchodů a zvažoval, jakému modelu dát přednost: Nabídne mi dostatek kapes a oddělený prostor pro notebook? Bude mít místo na láhev s vodou? Nepromokne za deště moc brzy? Bude mi na zádech dobře sedět a nebude tlačit? Ach jo, jak všechny ty dostupné informace zpracovat a vybrat si tak, aby člověk nelitoval a nakonec ještě nostalgicky nevzpomínal na vysloužilého odrbance?

A tu jsem mezi stovkami nejrůznějších barev, velikostí a modelových typů zachytil kousek, který mě zaujal. Když jsem si ho zvětšil, s údivem jsem zjistil, že je to úplně tentýž model, který po předlouhé službě právě vyhazuji, i když ten starý je ve srovnání s dosud nepoužitým junákem poněkud sešlý a shrbený: Vnitřní i vnější kapsy stejných velikostí na stejných místech, jak jsem byl doposud zvyklý, stejná kombinace barev, stejný systém pohodlných popruhů, solidní cena. Přiznávám, že mě zaskočilo, že takový produkt je po tak dlouhé době v naší extrémně inovativní společnosti vůbec ještě v nabídce.  

Moment, počkat! Nepřistihl jsem se právě při ukázkově šablonovitém myšlení? Nejsem konzervativní až příliš, když si po tak dlouhé době koupím zase úplně to samé? Neměl bych si přece jen pootevřít dveře k novinkám, k tomu co "frčí"? Neměl bych se pokusit prozkoumat oblasti dosud netušené a nevracet se jen do míst, kde mi sice bylo dobře, ale kde už to znám? Ale pak se mi podařilo červíčka pochybnosti zaplašit: Kdyby se dal můj starý batoh používat bez problémů dál, nic nového bych si přece nepořizoval, a přesně to se stane, když kliknu na lákavé tlačítko „KOUPIT“. A když budu chtít svůj usedlý život vyšperkovat za každou cenu novinkami, mohu se soustředit na něco podstatnějšího, než je příruční batoh.
 
A tak jsem na tlačítko kliknul a za dva dny mi dorazila obrovitá kartónová škatule, do které by se vešlo takových batohů nejmíň šest, a protože tím pádem nejspíš v krabici trochu vaklal, vystlali mi opatrní baliči zásilku takovým množstvím papíru a umělé hmoty v několika různých formách, že jsem tím zpola zaplnil nedaleké kontejnery na tříděný odpad.
 
 
Mám-li být upřímný, zatím si jen těžko zvykám na to, že mohu přenášené předměty do batohu umístit jakkoli, aniž bych riskoval jejich vypadnutí, na to, že samovolně nepovoluje levý popruh, i na to, že všechny zipy krásně jezdí v designérem vytýčené trase. Ale co, když propadnu stesku po komplikacích, stačí nechat nováčka projednou odpočinout doma a nahodit opět na záda stařičkého vejminkáře.
 
Přece ho po dvanácti letech poctivé služby jen tak nevyhodím, ne? :-)
 
 
Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může dále nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánkyPokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou. 

27 komentářů:

  1. quick

    Možná by si za léta poctivé služby zasloužil aspoň drobnou penzi. Akorát nevím, jakou by měla mít hmotnou podobu... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stačí mu přišít metál.
      To teď frčí. Jakož i retro je IN.

      Vymazat
    2. Penze je mandatorní výdaj. Řád nejenže většinou nic nestojí, ale ještě se pro jistotu jen propůjčuje, takže to je v tomto případě optimální hmotná podoba :-).

      Vymazat
  2. No ono na té písničce "Neopouštěj staré věci pro nové..." možná něco bude..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, jen se mi v komoře postupně kumulují "staří známí" :-).

      Vymazat
  3. Když mně můj maskáčový batoh před lety spadl ze zad v Praze Na Perštýně rovnou na dlažbu, popruhy mu byly znovu přišity, ale bylo jasné, že se musím po nějakém novém poohlédnout. Ty nitě vydržely řadu let a drží pořád, batoh už mám ale několik let nový, za věrnostní body při čerpání pohonných hmot. Tehdy to nebyl problém, každý víkend jsem jezdil červeným autíčkem fotit někam jinam. Nyní už mne však cestovatelské vášně opustily...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se mi dobře čte; už jsem si myslel, že sloveso "opravit" se pomalu stává nesrozumitelným :-).

      Vymazat
  4. To se ti tedy povedl skutečně husarský kousek! :-) Taky bych si často ráda koupila přesně tu stejnou věc, ale nikdy už na pultech obchodů není. Kupříkladu kdyby po sedmi letech, kdy jsem vyhazovala svůj první mobil (už nevolal, nepřijímal SMSky a nenabíjel), byl pořád k sehnání tentýž model, nezaváhala bych ani na vteřinu. Asi nás konzervativců na světě není dost, aby se to vyplatilo :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stejný model mě ani nenapadlo hledat, protože jsem si neuměl představit, že by byl ještě ke koupi. Byla to úplná náhoda, dokonce jsem si nějakou dobu ani neuvědomoval, že je to fakt úplně stejné :-). Marketing pro konzervativce by byl, myslím, úplně jiný obor než ten, který se dnes učí :-).

      Vymazat
  5. …až do roztrhání…,ale i tak se dá nahradit….ještě dřív, než by se dalo očekávat… Nic a nikdo není nenahraditelný. Ovšem nikdo už nezaručuje za jakou kvalitu😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měl bych dostat za to své nepřístojné chování nějakou "makroekonomickou důtku" :-).

      Vymazat
  6. Petře, naprosto ti rozumím. Také nejsem vyhazovací tip a než se některé věci dokážu zbavit, trvá mi to dlouho. Tlačítkový telefon jsem měla do jara 2019 a odolávala modernějšímu přístroji. Až pak, když definitivně přestal fungovat, jsem vzala na milost telefon, který měl nejprve zeť a pak nejstarší vnučka. Loni k narozeninám mi moji potomci koupili nový. Nicméně ten poděděný, který jsem měla dle pokynů vyhodit, mám v rezervě. Co kdyby.... U oblíbených bot jsem nechávala pravidelně opravovat podpatky. Dle slov mého muže bych ta ty peníze, které jsem dala ševci, měla troje nové.
    Je skvělé, že po 12ti letech jsi sehnal stejný batoh. To je skoro rarita.
    Tak ať dobře slouží. 👍👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za přání. Svůj předchozí mobilní telefon jsem asi půl roku nosil s rozbitým displejem, který občas fungoval jako dotykový a občas taky ne. Pak jsem ho ovšem upustil potřetí na dlažbu stejným rohem a to už nerozdýchal :-).

      Vymazat
  7. 12 let, to jsi teda dobrej! Mně vydrží batoh tak max 5 let, jsem heavy user - a taky v něm asi někdy tahám víc heavy náklad, než by mi výrobce schválil. Měla jsem kamaráda, který si kupoval boty ve dvojím vyhotovení. Právě z důvodů, aby nebyl zklamán, až ty první úplně prošoupe a úplně stejnou obuv už nikde nesežene. Považovala jsem to za podivínství, ale postupně se mi tenhle systém zamlouvá čím dál víc:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To není vůbec špatný nápad. Že bych si taky rovnou koupil dva batohy? To budu mít do osmdesáti vystaráno :-).

      Vymazat
  8. Rozumím ti, přesto to mám trochu jinak. Když věc doslouží, koupím si novou a docela hledím na to, aby byla o něco lepší, než ta předešlá. Nemyslím si, že bych zbytečně kupovala nové věci, nerada si zvykám na něco nového. Ale když přijde na háčkování, změním se v démona...mám 1 šuplík barevných klubíček na obří šátky a 2 šuplíky nejrůznějších klubíček na hračky pro děti...
    PS a zakázala jsem si jen tak chodit do galanterky...:-) :-) :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidím, že tvoje návštěva v galanterii v něčem připomíná moje cesty po papírnictvích :-).

      Vymazat
  9. To mě pobavilo, že vyhlédnutý batoh je úplně stejný :).
    Já mám také jeden oblíbený batůžek, v němž převážím notebook na chalupu a zpět, a protože jsem do něj cpal i externí klávesnici, abych tu notebookovou šetřil, nahoře se začal párat. A problém je, že už nemáme šicí stroj, šlapací ani elektrický. Batůžek mám zakázáno nosit a místo něj využívat notebookovou brašnu, ale nevyhodil jsem ho :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. CO ale vyhazuju bez slitování, je stará elektronika - televize, mikrovlnka, lednička, pračka, i když ještě fungovaly. Vyhodil jsem i fotoaparát, ten ale na displeji hlásil nějakou chybu a v servisu mně řekli, že oprava by byla v ceně x tisíc, skončil proto také v popelnici.

      Vymazat
  10. To je vážně milý příběh s vtipnou pointou!
    U nás doma občas praktikujeme, že pokud se nám nějaká věc opravdu hodně líbí a dá se předpokládat, hlavně u oblečení, že se časem obnosí nebo se z ní vyroste, pořídí se rovnou dvakrát. Naposledy jsem takhle Matějovi kupovala boty, jedny na teď a jedny větší, aby mohl plynule přesedlat a neobrečet to :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Něco takového normálně nedělám a ani tady to původně nebyl úmysl, ale teď jsem vysmátý - mezi lidi nosím nový a do lesa a k řece ten starý :-).

      Vymazat
  11. S láskou a úsměvem jsem zavzpomínala na střídání vánočních stromků, střídání batohů mi ten milý článek připomnělo. Gratuluji k výborné koupi, nejsou-li tyto dva batohy přímo dvojčata, svůj blízký příbuzenský vztah rozhodně nezapřou. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nu, vánoční stromek z adventního článku je tu stále se mnou a taky jsem si na to střídání stráží v souvislosti s batohy vzpomněl :-).

      Vymazat
  12. Jéé, to jsi můj člověk. Já poté, kdy noťas dosloužil chtěla úplně ten stejný tip, i když technika za těch 10 let už byla jinde :-) Dobře sis vybral. Ať ti dlouho slouží a dělá radost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Ovšem - u notebooků a mobilů je možnost získání stejného typu ještě nepoměrně méně pravděpodobná než u batohů :-)

      Vymazat
  13. Vypadají identicky. Skoro bych přísahal, že ani jeden není užívaný!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.