Různé dny, diametrálně rozdílné počasí, odlišné záběry, a přesto stejné místo. Jednou foceno ve slunečném dni říjnového babího léta, podruhé v uplakaný den listopadového státního svátku; nepoměr v míře slunečního svitu je, myslím, patrný. V dynamicky proměnlivém zrcadle nabývají okolní domy takových tvarů, že kdyby žil Salvátor Dalí, myslím, že by - podobně jako já - chodil při sebemenší příležitosti pozorovat stále se měnící křivky zdejší surrealistické architektury. Jak zajímavě prolamovanými a plastickými se umějí zdát reflexe strohosti. Závan dekonstruktivismu pár kroků od Národní třídy. A projekční plátno se různými způsoby otáčí, jeho obrazové vrstvy se nápaditě prolínají v pozoruhodném krasohledu.
Ne, na tomto místě rozhodně nejsem s foťákem naposled, protože v této rozkouskované prosluněné ploše je kdesi, zdá se mi, ukrytá fotka s velkým EF. Jen to chce postřeh, štěstí a zároveň nekonečnou trpělivost, protože podobná Fotka je tvor tak plachý a přítemní, že se stydí i dokořán otevřených očí, natožpak namířeného objektivu. Trpělivé dlouhé soustředění rázem převtělené v ten správný maličký zlomek sekundy, jako když šermíř po dlouhém stínovém tanečku se svým soupeřem zkoncentruje všechny své sny i veškerý svůj um do jednoho jediného rozhodujícího výpadu. CVAK!! Tenhle snímek ještě optimální zdaleka není, ale už je snad patrné, jaké rysy bych si na jeho tváři přál.
Oslovuji vedle stojícího Mistra, který má svůj knír excentrický jako vždycky a rychle skicuje pastelem, aby nezapomněl.
"Po zdejším surrealismu bych se utloukl," odpovídá zvesela. "Kam se Figueres hrabe!" Protože mluví španělsky, nerozumím mu ani slovo.
Pošmourné podmínky naopak doprovázely vyfocení následujícího obrázku, což byl hlavní důvod pro stisknutí spouště. Dešťové kapky totiž spravedlivě zakryjí rysy reálné i surreálné a není tedy divu, že skutečný Lynx lynx uraženě odjíždí do Tater. To podoba čerfí je na obraze zachycena velmi věrně, až se bojím, aby mě moje nová bunda nedala k soudu, když nemám ke zveřejnění její písemný souhlas. Malý autoportét sice zcela postrádá slunce, ale zato tam místo něho máte mne, že? :-)
Velký Salvator Dalí, naštvaný, že už mi pár let z důvodu mého setrvale lepšího snového programu nemůže chodit nakukovat do snů, kde k jeho velké radosti hovořívám plynnou španělštinou, jen mávne rukou a zmizí ohleduplně ze záběru. Možná si ale jen skočil vedle nakoupit.
Lidé se potutelně zrcadlí z posledních svých sil a opršené linie se mlčky sbíhají.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.