V sobotu jsem zase po delší době vyrazil k Berounce, abych zkusil udělat nějakou fotku do průběžně vytvářené kolekce s názvem Tváře Berounky, kam se snažím postupně přidávat různorodé obrazy této fotogenické řeky tak, jak se mi postupně připlétá do cesty.
Fotil jsem na jednom ze svých oblíbených míst asi dvě hodiny, což u mě znamená, jak zdejší štamgasti vědí, jen několik málo obrázků, ale popravdě řečeno, nebyl jsem z nich nijak nadšený; všechno, co jsem vyfotil, už tu bylo dřív a lépe. Na začátku focení bylo skoro jasno a vesele svítící slunce nebylo vůbec možné zakomponovat do záběru, natož u fotky s několikaminutovou expozicí. Pak se ale nebe začalo postupně lehce zatahovat a slunce prosvítalo skrze oblačný závoj čím dál méně. Zároveň se postupem času dostalo do takového místa, že se začalo zrcadlit na hladině řeky. Tak jsem si chvíli počkal, až bylo možné udělat záběr řeky i "s dvojitým sluncem", jako by šlo o obrázek z jiné planetární soustavy, která nemá jen jedno slunce jako ta naše, ale rovnou dvě. Dvě obrovité zářící hvězdy a zároveň - perspektivou našich očí - i dvě malá a u srdce krásně hřející sluníčka, která dokážou náš jinak celkem obyčejný svět prozářit víc, než jsme si dřív uměli představit.
Když jsem byl malý, doslova jsem miloval stařičké sci-fi knížky. Jedna, ke které jsem se s odstupem času dostal za velmi zajímavých okolností, které možná jednou popíšu v samostatném článku, se jmenovala Planeta tří sluncí (napsal ji Vladimír Babula) a odehrávala se na jedné z planet systému tří hvězd Alfa A, Alfa B a Proxima Centauri. A mě tehdy nesmírně vzrušovala představa, že možná existují planety, na jejichž nebi může defilovat víc sluncí, která dokážou zařídit velmi rozmanité a různobarevné konstelace tamějšího světa podle toho, která slunce právě svítí a v jaké jsou fázi. Tak na téhle fotce mám aspoň dvě :-).
Je něco po půlnoci a já si říkám, že když je za oknem právě úplná tma, asi si všechna sluníčka právě dávají šlofíka. Nevadí. Když je sluncí víc, je větší šance, že se nějaké z nich brzy probere a na nový den tak nebudeme muset čekat až do rána jako ti chudáci, co mají jen jediné slunce.
Hmmmm, myslím, že by zakladatelé praktické astronomie nad těmi mými představami jen kroutili hlavami. Jak trefně říkával už můj domažlický krajan Kozina: Koperníku, Koperníku, hyn se hukáže... :-)
Aktuální poznámka: Dnes, 7. listopadu, je nejen sté výročí Říjnové revoluce v Rusku, ale i poslední den, kdy je možné posílat hlasy do semifinálové části soutěže Bloger roku 2017, do které jsem se díky vám - po loňské finálové účasti - dostal i letos. Pokud mě chcete v této prestižní soutěži podpořit, můžete to udělat na následujícím odkazu:
Chcete-li v soutěži hlasovat pro některého z mých vážených kolegů, všechny nominované blogery najdete na odkazu pod následující ikonkou, takže si můžete vybrat z bohaté a různorodé nabídky:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.