Dotazník z příjemného posezení V křesle

Pozn.: Dovolil jsem si tenhle článek zařadit do kdysi založené a už dost dlouho nevyužívané rubriky Hovory, kde jsem ve žhavém srpnu roku 2015 odpovídal celkem na pět tuctů zvídavých otázek mých blogových čtenářů. No a protože mě - pokud se někdo ptá, a ještě víc, pokud se ptá dobře - odpovídání baví, využívám tentokrát desítku zajímavých dotazů Marie Veroniky z blogu V křesle, díky za ně. Ovšem jako skoro vždycky - v mém blogovém nádraží má takový "řetězový vlak" konečnou stanici, protože ode mne koleje dál nevedou, aby všude kolem nás takových kolejí nebylo příliš :-).

1. Jak vznikla přezdívka, kterou na blogu používáš?

Vznikla dávno a úplně bez souvislosti s blogem. Když v rámci privatizace v 90. letech překotně vznikaly různé investiční fondy sloužící v řadě případů k loupežím za bílého dne, dělal jsem si legraci, že já bych svůj investiční fond férově pojmenoval Český Extrémně Rizikový Fond (ČERF), protože by si pak nikdo z okradených nemohl stěžovat, že jsem ho včas nevaroval, a zkratka ČERF navíc pěkně vypadá. No a to slůvko se mi zalíbilo, je docela úderné, má vtip, dobře se pamatuje a ještě zajímavě vystihuje "vrtací" část mé osobnosti. Zatímco investiční fond jsem nakonec kupodivu nikdy nezaložil, na blogu už tahle přezdívka dobře slouží skoro devět let.

2. Proč píšeš?

Spisovatel Pavel Bošek na tuhle otázku kdysi odpovídal slovy: "A co bych čet?" :-) Jsem původem chemik a možná proto mě baví skládat dohromady slova a věty tak, aby se tyhle na pohled netečné ingredience reakcí s očima, hlavou a srdcem čtenáře proměnily v něco jiného a ve vzácných případech možná i nového a překvapivého. Baví mě hrát si s jazykem a hledat možnosti i limity jeho vyjádření, zkoušet "v laboratoři" měnit napohled skoro neznatelné drobnosti, třeba různá synonyma nebo slovosled, a pozorovat, jak se mění a skoro neznatelně posouvá vyznění věty. No a nepopírám, že se k některým textům taky vracím, zvažuju, co bych dnes asi napsal jinak a co mi připadne i s odstupem dobré a něco mě dokonce při takové inventuře po létech mile překvapí. Prostě: Kdybych ty své články nenapsal, co bych vlastně čet? :-)

 

3. Co soudíš o moderním umění?

"Moderní" je takové měňavkovité slovo. Já třeba zůstal úplně paf, když jsem v Řecku viděl staré kykladské umění, které má tak 4-5 tisíc let a připadlo mi ve své formě mnohem modernější než kdejaká soudobá avantgardní výtvarná instalace. I proto se snažím nerozdělovat umění na moderní a klasické, ale nechávám jednomu i druhému stejně volnou cestu ke svým emocím. Někdy po těch vnitřních cestičkách umění dorazí a rozdrnčí příslušné strunky, jindy cestou zabloudí a nerozdrnčí nic. No a dohromady by to mělo vyloudit tóny, které jsou mi libé. Nemusí to být ani zdaleka melodické, ale libou dochuť by to mít mělo :-).

4. Co děláš úplně nejradši, když máš volno?

Úplně nejradši ze všeho žasnu. To se ostatně dá i když člověk zrovna volno nemá :-).

5. Při poslechu jaké hudby ti naskakuje husí kůže?

Takové je dost a hodně širokého záběru - od některých klasických kusů Bacha, Beethovena či Mozarta, přes výběr z "klasických modernistů" typu Prokofjeva nebo Stravinského, přes některé psychedelické rockové klasiky (jako třeba King Crimson) přes fascinující ozvěny opulentních vnitřních světů Michala Pavlíčka či Franka Zappy až k napohled decentním, ale o to bohatším jazzovým etudám Dana Bárty. Ale v soudobé muzice se skoro vůbec nevyznám, často něco hraje, já netuším, co to je, a přitom z husí kůže už skoro vyrážejí brka.

6. Co lze najít půvabného na listopadu?

Odhalují se některé křivky stromů, které pod listy dlouho nebyly vidět; vlastně jde o jakýsi stromový striptýz :-). Mně se hlavně líbí, že každý měsíc má svoje a dohromady je to tady u nás v mírném pásu moc pěkně pestré; tak mi to úplně vyhovuje.

7. O čem dokážeš zapáleně rozprávět hodiny a hodiny?

Nemůžu doporučit přede mnou otevírat třeba téma Japonsko, protože by se takový člověk už nemusel nikdy dostat ke slovu. Ale jinak mezi lidmi radši poslouchám než mluvím, snažím se reagovat na aktuální situaci a téma a občas přičiním nějakou tu glosu. Stand-up komik dlouhé minuty samotinký na pódiu a bavící publikum by ze mě rozhodně nebyl.

8. Co tě vždycky potěší?

Mě dokáže potěšit spousta nenápadných drobností, které jinak lidi často přecházejí bez povšimnutí: Obraz na kůře stromu, zajímavý slovní obrat, drobné situační absurditky, pousmání ve tváři, která si právě na něco příjemného vzpomněla, letmý závan krásné vůně... Třeba když někdo najde v mém článku nějakou skrytou souvislost, o které jsem se domníval, že ji nikdo cizí nemůže odhalit a i já ji pochopitelně časem zapomenu, takže bude pro svět definitivně ztracená. Když si můžu nerušeně představovat, co právě dělají lidi, které mám nejradši, nebo když se mi o nich zdá. No a když to, co jsem napsal, někoho přiměje k úsměvu, který by v tu chvíli možná jinak nepřišel, k blaženosti mi moc nechybí.

9. Jakou knihu jsi četl/četla nejvíckrát?

Mám pár pohotovostních knížek, které mi slouží pro okamžité zlepšení nálady, když se něco nedaří a do hlavy se poznenáhlu vkrádá splín. Můžu je otevřít kdekoli a zase kdekoli zavřít, je to jako pustit si písničku, kterou znám do poslední noty. Mezi takové knížky počítám třeba Jirotkova Saturnina, Vančurovo Rozmarné léto, Tři muže ve člunu Jeroma Klapky, korespondenci Voskovce a Wericha nebo Horníčkovy Dobře utajené housle. Není to klasické čtení knížky "od začátku do konce", ale kdyby se všechny přečtené úryvky nasčítaly, asi by tuhle soutěž vyhrála některá z nich.

10. Vyplňuješ rád/ráda na dotazníky o sobě? Proč?

Úřední dotazníky vyplňuji velmi nerad, ale v těch neúředních se na otázky skoro třesu. Proč? Těžko říct; je to vždycky dobrá motivace k přemýšlení a sebeuvědomění si některých věcí, které možná jinak povrchně vnímáme jako příliš obyčejné, banální, ale až nezbytnost naformulovat odpověď písemně nás přiměje se nad tím víc zamyslet a někdy z toho může vzejít i překvapivé sebepoznání. Škoda, říkám si někdy z legrace, že se mě lidé většinou na nic neptají, když přece můžu nabídnout tolik, tolik skvělých odpovědí! :-). Ale vážně - jsem moc rád, že tvé otázky byly zcela neúřední, děkuji ti za ně a tohle posezení V křesle můžu - aspoň pro sebe - zhodnotit jako velmi příjemné.