Předváděčku mučících nástrojů si protentokrát můžeme odpustit, protože se ke svému nehoráznému činu přiznám dobrovolně: Dávám na vánoční stromek skutečné svíčky, na kterých pak o večerech rozežínám skutečný oheň. Ještě celkem nedávno mi to přišlo jako docela normální, ale v posledních létech zjišťuji, že je to zřejmě něco tak starosvětsky výstředního, že ekvivalentem je snad jen valcha na místě automatické pračky nebo tapisérie s národními motivy místo počítače s internetem.
Mám asi deset stařičkých držáčků na útlé svíčky a stromek se každý rok snažím vybrat tak, aby umožňoval nějakým způsobem nainstalovat svíčky pokud možno ve vzpřímené poloze. Tedy, popravdě, mám ve skříni i jakási - doposud ani jednou nepoužitá - elektrická světýlka, která jsem asi před dvaceti lety dostal jako vánoční dárek od nějakého modernisty, přisuzujícímu mou preferenci "živého ohně" skutečnosti, že jsem učitelem (tehdy jsem jím opravdu byl) a mám hluboko do kapsy, takže kouzla přítele Edisona sice možná dokážu v hodinách fyziky teoreticky vysvětlit, ale na vánočním stromku si je nemohu dovolit.
I v dobřichovickém bytě, který má snad na elektriku úplně vše, takže když v prosinci vypnou proud, nezbývá než se odebrat na lože do speciálně zatepleného spacáku, zdobím tedy každé Vánoce skutečný dřevěný vánoční stromeček, na který halabala rozvěsím pár různorodých ozdob a na závěr je doplním svíčkami (kdyby skutečně vypli proud, můžu se na ten krásný desetkrát plápolající obraz aspoň z ledovcového spacího pytle koukat, když už jinak nejde dělat vůbec nic).
Možná ještě zvláštnější je, že to není žádná dlouholetá tradice předávaná v naší rodině z generace na generaci. Když jsem byl dítětem, měli jsme na stromcích jak u rodičů, tak i u babičky s dědou téměř výhradně elektrická světla, jejichž poruchovost sice pravidelně mému tátovi - elektromechanikovi - zdvihala krevní tlak, ale na Štědrý den (tedy přesněji na Štědré dny, protože jsem měli vždy dva po sobě) bylo vše připravené bez závad. Až když jsem se osamostatnil, začal jsem používat normální svíčky a seznal jsem, že je s nimi nesrovnatelně větší zábava.
Elektrické svíčky totiž jen tak snadno nepřesvědčíte, aby změkly natolik, že odkapou na koberec nebo dlažbu a vytvoří tam barevné voskové krápníky.
Elektrickými svíčkami jen těžko osmahnete nejkrásnější ozdůbku, kterou na stromku máte, roztomilého bílého andílka, který - i když zakročíte včas - pak celé Vánoce vypadá, jako když bratřím Lumiérům chytnul celuloidový film v promítačce. Stejně tak dřevěná sympatická labuť, která z neznámého popudu doplula přesně nad špičku jednoho plamínku, nedopadne v přítomnosti elektrické svíčky jako Mistr Jan.
Když elektrické svíčky zhasnete, málokdy vyprodukují tolik štiplavého kouře, že byste z toho - byvše alergiky - museli na pohotovost.
Elektrické svíčky můžete vypnout snadno vypínačem, takže si ušetříte sfoukávání plamínků a s ním i nepříjemný atak na vaše oko, ke kterému se snížila nenápadná a přesně směrem k vašemu foukajícímu obličeji natočená vypálená prskavka.
A ať je váš stromek - pokud s ním sdílíte obývací pokoj podobně jako já hned několik měsíců - jakkoli vyschlý, nikdy není vyschlý natolik, aby dokázal při posledním dojemně nostalgickém rozsvícení v sezóně chytnout od elektrické svíčky pořádným plamenem.
Bohužel, s mastodonty používajícími k výzdobě vánočního stromku obyčejné voskové svíčky už neviditelné ruce předvánočního trhu moc nepočítají, protože se mi - stejně jako loni - ne a nedaří svíčky správného rozměru sehnat. Ano, mají svíčky veliké, jejichž sláva hvězd se dotýká, ale pokud bych si k nim chtěl pořídit stromek ve správném měřítku, musel bych si ho jít upytlačit na Staroměstské náměstí. Anebo mají na skladě naopak jen maličké barevné dortové svíčky, které bych musel instalovat s pomocí pinzety a ve svých nepřizpůsobivých držáčcích by notně vaklaly.
Již loni se mi svíčky sehnat nepovedlo, ale to jsem přisuzoval faktu, že jsem se po nich začal shánět 23. prosince pozdě večer. Letos jsem začal o něco dříve, ale prozatím se stejným výsledkem. Doba zřejmě voskovým staromilcům nepřeje. Ani paní prodavačky se často nedokážou do mého přání správně vžít, což usuzuji z faktu, že mne dvakrát ochotně dovedly k velkému balení čajových svíček, zvolaly vítězoslavně "Voilà!! a pak se tvářily uraženě, když jsem si svíčky nekoupil.
Kdo mne však zná, dobře ví, že se jen tak snadno nevzdávám. Zkusím ještě své štěstí zítra na pražských trzích a nebudu-li úspěšný, pokusím se po vzoru kuřáků několik svíček "ubalit". Jen abych při tom nezbytném ubalovacím soustředění nakonec nezapomněl na stromek!
Ale co, možná ho pak budou mít po Vánocích ve slevě! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.