Pozor, ať se vám něco nestane při cestování vlakem

První zářijový den, po prázdninách, kdy každé ráno jezdil náš přípražský vlak pěkně dlouhý, se šesti vagóny, tedy celkem pohodlně poloprázdný, přijel na dobřichovické nádraží, přecpané žáky a studenty, natěšenými na to, až jim bude opět konečně dovoleno zasednout do škamen, jen vláček poloviční délky. Pravda, vecpali jsme se nakonec všichni (tedy všichni z Dobřichovic, za Černošice nemohu ručit), ale hned nám bylo jasné, že dnes k sobě budeme mít o dost blíž, když už ne názorově, což, myslím, před volbami nehrozí, tak aspoň fyzicky. My, kteří jsme ukořistili jen lístek k stání, jsme temně mručeli svou okamžitou nepřízeň vůči našemu národnímu dopravci a navzájem jsme se častovali povzbudivými pohledy, že tu půlhodinku ve stoji na cizí noze přece bez problémů vydržíme. Po chvilce, když jsme zastavili na mezi, naše představy upřesnil pan strojvůdce, který nám oznámil, že budeme muset vydržet ještě asi o čtvrthodinku déle, neb na rekonstruovaném Smíchovském nádraží - právem silnějšího - staví jako první stavaři a pak teprve vlaky. "Dneska je tu k padnutí," ulevila si paní visící jako gibon na tyči kousek ode mne, natěsno mezi námi ostatními gibony. A taky že ano!

Najednou jako by začalo vlakem prostupovat a šířit se jakési vlnění. Nervozita? Jistě, nervózní už jsme byli všichni dost, to je pravda. Ne, byla to klasická tichá pošta. Cože? Na co se ptají? A proč? Aha... Prý lékař... Hledá se doktor. Je tu někde nějaký lékař? šla otázka od úst k ústům. Ti odvážnější do šepotu pošty promluvili nahlas: "Tak je tu nějaký doktor? Lékař, potřebujeme lékaře!" Ukázalo se, že ve vedlejším voze si kdosi ty báječné ranní podmínky "k padnutí" vzal k srdci a omdlel. Ano, doktor by se šiknul, ale hledejte v ranním příměstském vlaku doktora. Správný lékař musí přece dbát na svou dobrou pověst a společenskou prestiž a ta se, zdá se, rozhodně nezískává v narvaném "elefantu". Posledních pár zvolání, sice stoupající hlasitosti ale snižující se frekvence. Žádný doktor se nehlásí. Většina bude touhle dobou nejspíš ve svých automobilech a ti, co třeba náhodou jedou dnes s námi, se k tomu stydí přiznat.

Omdlelec se nakonec - když viděl, že se lékaře nedočká a pěkně efektně upadnout před zraky početných spolucestujících stejně není kam - rozmyslel a vrátil se poznenáhlu do vědomého stavu, obklopen nijak zvlášť odbornou péčí těch, kteří se lékaře nedovolali a nedošeptali. To je ale nápad, doktor ve vlaku! Tak ještě možná doktor filosofie nebo kulturní antropolog, ostatně kdoví, zda některé jejich myšlenky a výroky nemohou být natolik brizantní, že by se mohly účinkem rovnat páru facek či dokonce šňupečku čpavku. Ale ani filosofové se do služby k pacientovi nehlásili o překot, stejně jako doktoři věd politických či přírodních. Aspoň je vidět, kdo je osnovatelem ranních pražských dopravních zácp a kolapsů. Nejspíš jeden vedle druhého - samí doktoři; nejsou-li zde mezi námi, musí být právě tam. Nejspíš ráno nasednou do svých bavoráků, meďourů a volev a vyrazí ku Praze vlastními a nikoli hromadnými prostředky, pěkně po asfaltu a nikoli po kolejích. Jak to vypadá, pokud chcete být při kolapsu odborně zachráněni, lepší je sebou praštit o zem někde u dálnice nebo když čekáte na přechodu přes několikaproudovou silnici na zeleného panáčka. Ale v příměstském osobním vlaku se ani nesnažte. 

Vlak se rozjel a když jsme předjížděli dlouhou kolonu aut na Strakonické, vyhlížel jsem ven a snažil jsem se přes okno zaostřit na řidiče, jestli se moje podezření potvrdí a budou mít třeba fonendoskop kolem krku nebo něco podobně usvědčujícího, ale v odlescích svítání nebylo vidět ani do tváří, natožpak kolem krků. Nemohu ovšem říct, že jsem při tom předjíždění nepociťoval určité zadostiučinění. 

Giboni se na výhybkách před smíchovským staveništěm opět rozklátili jako dlouhé vrbové větve v silném větru a i když bylo pořád ještě k padnutí, každý z pasažérů ranního zkráceného vláčku při pomyšlení, co všechno by se nejspíš při takové indispozici neodehrálo, všechny ataky slabosti úspěšně zahnal, aby mohl vyrazit vstříc úspěšnému dnu, měsíci a - i když astronomické léto ještě formálně trvá - snad i novému ročnímu období.