Červánková řeka

Minulý pátek jsem pracoval z dobřichovického domova a protože se toho sešlo teď, před mou nedlouhou dovolenou, víc, byl jsem zavalený prací až tak do půl šesté. Venku bylo celý den celkem hnusně, bylo zataženo oblačností tak nízkou, že se i okolní nevysoké kopce ztrácely v mracích, a do toho co chvíli hustě zapršelo. Když jsem ale vpodvečer zvedl hlavu od pracovního notebooku, zdálo se mi, že se hustý oblačný příkrov začíná trochu trhat. S takovými večery mám celkem dobré zkušenosti, protože když slunce vykoukne těsně před svým západem a může napřít své poslední barevné paprsky do potrhaných mraků, bývají z toho zajímavá oblačná červánková představení. Co když se takové představení chystá právě dnes?, pomyslel jsem si a i když se mi pro samou lenost ven k řece moc nechtělo, nakonec jsem se přesvědčil. Stejně jsem posedával celý den doma, tak mi malá procházka na mé oblíbené místo na levém břehu Berounky, kde už deset let fotím své různorodé "Říční variace", jedině prospěje.

 

Než jsem sám sebe přesvědčil, že na lenost mám ještě dost času, uplynula půlhodinka. Z domova to mám na zmíněné místo mezi Dobřichovicemi a Mokropsy asi další půl hodiny, cestu už mám za ty roky nacvičenou, že bych mohl jít poslepu. V půl sedmé jsem tedy mohl postavit na břehu řeky stativ, vše správně namontovat a začít snímat. Přesně tak jsem i učinil, jen to očekávané zajímavé světlo se jaksi nedostavilo. Fotil jsem tedy jako obyčejně na dlouhou expozici s různými filtry, člověk si může vypomoci slušnou kompozicí a netradičními postupy při snímání, ale mezi námi - bez pořádného světla to prostě nikdy není úplně ono. 

  

 

 

Nějakou dobu jsem čekal, ale hladina řeky se utápěla v čím dál větší tmě, tak jsem si povzdychl, že z této výpravy se tedy bohužel nic zajímavého neurodí, ale co, aspoň jsem se prošel. Všechno jsem tedy zase rozšrouboval, rozebral a uložil do batohu, scvakl stativ a vyrazil se vším tím nákladem k domovu. Když tu znenadání, po pouhých pár krocích, se začala obloha jakoby lehce prosvěcovat, prosvěcování bylo stále zřetelnější, no a mně bylo jasné, že se svým zatroubením k ústupu jsem se unáhlil. Těch pár kroků jsem se tedy zase vrátil, vše jsem v co největší rychlosti opět smontoval dohromady a stihl jsem akorát několikaminutové červánkové představení, kdy se od růžovočerveně nasvícené oblohy rozzářila i hladina řeky. Přesně to, kvůli čemu jsem sem přišel a s čím už jsem se v duchu rozloučil. 

 

Napřed celek těch "mých" pár metrů čtverečních řeky s malým rozčeřením, kde vznikly všechny Říční variace. Dnes tedy snad přibude i variace červánková.  

 

 

 

 

Vzhledem k dynamicky se proměňujícím podmínkám jsem musel dost improvizovat. Nebylo myslitelné fotit na několikaminutovou expozici se silným filtrem, jak jsem zvyklý (to by byl výsledkem jeden podexponovaný obrázek a dost), tak jsem musel filtr úplně odložit, přejít na snímky několikasekundové a průběžně si dopočítávat všechny parametry, aby mi z toho nevzniklo slavných "pět černochů v tunelu". 

 

 

 

 

Kombinace říčních proudů s červánky odrážejícími se na hladině je, myslím, docela inspirující věc a není snadné se ukrotit a nepopustit uzdu vlastní obrazotvornosti a barevným možnostem fotosoftwaru příliš. 

 

 

 

 

Samozřejmě je možné experimentovat i s expozičním časem. Když třeba použijete jednu desetinu sekundy, jako je tomu na následujícím obrázku, docílíte to, čemu pracovně říkám "efekt malování pastelkou" :-). 

 

    

No a to bych nebyl já, kdybych si aspoň na chviličku neodskočil i do infračervené oblasti, která mě tentokrát zavedla k dosud nepoznané barevnosti fosforeskující růžové :-).

 

Myslím, že jedna červánková variace si rozhodně zaslouží místo v definitivní podobě 30 říčních variací tak, jak jsem si je kdysi před více než deseti lety jako fotografický projekt pro Berounku vymyslel a od té doby se tuhle "vizi" snažím postupně naplňovat. 

 

Tak teď ještě vybrat těch zbylých devětadvacet a bude hotovo :-).