úterý 28. června 2022

Toulání broumovským krajem aneb Vzhůru na Hvězdu!

V první reportáži z mého krátkého dovolenkového pobytu v Broumově a okolí jsem vás zavedl do krásného broumovského kláštera. I dnes to bude mít s klášterem určitou spojitost, ale to není, myslím, nic divného, když klášter byl dlouhá staletí vlastníkem většiny zdejších pozemků a široko daleko od města se nemohlo šustnout nic, o čem by klášter nevěděl nebo to dokonce sám neinicioval. Když jsem se do Broumova chystal, chtěl jsem samozřejmě vidět klášter, ale chtěl jsem také navštívit jednoho svého známého filosofa v jeho svérázné "poustevně" a nakouknout i do Broumovských skal. Právě ony skály vypadaly nejméně pravděpodobně, protože opět dorazily tropické dny a přesouvat se do skal pěšky s fotovybavením v tom děsném vedru bylo jen těžko představitelné, navíc jsem musel ještě dopoledne urgentně vyřídit něco pracovního, takže jsem nemohl vyrazit už ve čtyři hodiny ráno, kdy jedině jsem si podobný výlet uměl vzhledem k až příliš příznivé povětrnosti představit.

 

Věděl jsem, že dopoledne musím být u počítače na pokoji, tak jsem aspoň hned po snídani vyběhl do klášterní zahrady, odkud jsem si zkusil vyfotit klášter v infračerveném režimu.

 
 
Dokud byly ještě aspoň zbytky ranního chladu (tedy ne víc než 25 stupňů), přesunul jsem se na návrší daleko za původní městské hradby, kde je teď městská nemocnice a kde můžete najít další unikátní místní stavbu, starý dřevěný hřbitovní kostel Panny Marie, kterému se taky někdy říká "U naší milé paní" nebo "U Panny Marie pod lipami". Kostel je původně z 13. století, v roce 1421 byl při obléhání města zničen husity, ale v roce 1449 byl benediktinskou vrchností obnoven a dnes je nejstarší dochovanou celodřevěnou stavbou ve střední Evropě.
 

 
V tu ranní dobu těsně po otevření jsem tu byl jediným návštěvníkem, takže jsem si mohl úžasný dřevěný interiér prohlédnout opravdu důkladně. Navíc jsem tu na hřbitově potkal dvě babičky, které mi vyprávěly své dávné vzpomínky na období, kdy v klášteře byly ve velmi těžkých podmínkách (tehdy hlásaná třídní nenávist to "proradným služebníkům Vatikánu" nejspíš dávala s velkou revoluční chutí "sežrat") internované řádové sestry, které se dokonce nesměly věnovat péči o nemocné, ale mohly pracovat pouze jako dělnice ve zdejší textilce.

 
 
Starý dřevěný lustr už není vybaven svíčkami ale modernějšími žárovkami. Jednak se pokrok úplně zastavit nedá, jednak si dovedu představit, že nakládání s jakýmkoli otevřeným ohněm by pro památku bylo extrémně nebezpečné.

 
 
Kostel je v normálním provozu, konají se tu mše a chrám plní všechny standardní role hřbitovního svatostánku. Hřbitov kolem kostela je taky úplně normální jako všude jinde, jen některé náhrobky v bezprostředním okolí kostela jsou starší než tomu na běžných hřbitůvcích bývá. Tenhle náhrobek přímo u dřevěné zdi je nejstarší a nese letopočet 1590.

 

Po ranní procházce městem jsem se vrátil do hotelu, vyřídil jsem všechno, co jsem potřeboval udělat do práce, a pak jsem si rozložil mapu okolí a začal jsem uvažovat, jak se pokud možno s co nejmenším výdejem energie dostat do skal. Jako nejzajímavější cestu jsem si vytipoval výstup na tzv. Hvězdu, vyhlídkový bod v první linii pískovcových skal, na kterém stojí kaple Panny Marie Sněžné s půdorysem pěticípé hvězdy. Jen tak pro zajímavost jsem se podíval do jízdního řádu, jestli čirou náhodou nejezdí do obce Křinice pod vysoký vrch Hvězda nějaký autobus a zjistil jsem, že ano. Jede ovšem přesně za 15 minut a není úplně zřejmé, kam až, protože jeho poslední stanice nemá žádné konkrétní geografické určení a jmenuje se jen prostě: "Konečná". Za 15 minut se ovšem nestihnu dostat na zdejší nádraží, odkud autobus vyjíždí, všiml jsem si ale, že autobus staví na zastávce Broumov - nemocnice, což musí být nedaleko od dřevěného kostela, který jsem ráno fotil a je celkem nedaleko od mého hotelu. Pokud by se mi podařilo najít nějakou zkratku, možná by se to stihnout dalo. 

Vzpomněl jsem si na různé šťastné náhody, které lemovaly moji druhou japonskou cestu (podrobné reportáže jsou k dispozici v rubrice Japonsko na vlastní oči), popadl jsem batoh a stativ a pustil jsem se - jak jsem doufal - nejkratší cestou ke kostelíku. I když jsem tou cestou šel poprvé, ukázalo se, že to byla dobrá volba, protože opravdu vede k nemocnici, kde je autobusová zastávka. Na ni jsem doběhl právě včas, protože autobus (nebo spíš takový maličký autobusík velikosti dodávky) přijel asi za 30 vteřin. Neznaje místní reálie, poručil jsem si lístek až na konečnou a i to byla dobrá volba. Za necelou půlhodinku od okamžiku rozhodnutí na pokoji jsem tak stál na turistické cestě vedoucí napřed kolem výletní restaurace Amerika a pak lesem kamsi nahoru na vrch Hvězda. Když jsem až nahoře na hradbě skal zahlédl jakousi maličkou budovu, bylo mi jasné, že až tam bude zapotřebí vystoupat. Ukazatel sice tvrdil, že je to k cíli od kraje lesa jen jeden kilometr, ale je to opravdu poctivá vzdálenost, protože na posledním půlkilometru se nastoupá asi 250 metrů.

Prudké stoupání lesem začíná u malé mariánské kapličky vystavěné na začátku 18. stolení.


 
 
Samozřejmě jsem chtěl vědět, co se ukrývá uvnitř za festovní mříží. Až mě překvapilo, co všechno se do tak maličkého prostoru vejde.

 
Je vidět, že touhle trasou se na hvězdenské poutní místo vystupovalo a vystupuje často. Části prudkého stoupání jsou totiž zpevněné kamennými schody, vedle kterých se sem tam objeví i zábradlí. Je ale třeba říct, že cesta je to celkem náročná a notně jsem se opotil jak ve směru nahoru, tak pak i odpoledne cestou dolů. A nebyl jsem zdaleka sám: Když jsem se odpoledne vracel místy na obrázku, proti mně do kopce stoupala jakási třída teenagerů na výletě, a roztahané, funící a nadávající skupinky studentů mi připomínaly houfce těch, kteří se po několika letech vraceli z vyčerpávající a lítými boji s nevěřícími notně prokládané kruciáty. "Je to už jen kousek," říkal jsem jim povzbudivě. "Slyšíte? Zpoza toho věnce skal nad hlavami už je slyšet cinkot půllitrů ze zdejší občerstvovny." Nevěřili mi a mysleli si, že je to jen ďábelské mámení.

 
 
A to už je barokní kaple Panny Marie Sněžné, zvaná Hvězda. Vystavěna byla v letech 1732-33 podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Z druhé strany kaple se otevírá daleký rozhled po celém Broumovsku. U kaple je rozcestník turistických cest a doporučuji dobře uvážit, jak jste na tom s kondicí, protože některé trasy skrze skalní města jsou celkem obtížné, zvlášť pokud třeba prší a skály jsou mokré.
 

 
 
Některé skalní útvary jsou už od pohledu velmi sympatické, třeba Želva, Ležící mnich, rozložitá Poštovní schránka s otvorem uprostřed nebo Kočka, kterou mám zachycenou na obrázku.

 
Moc času na prolézání skal jsem neměl, protože vpodvečer jsem měl sraz na osvěžující pivo a dobrou večeři s již zmíněným přítelem - poustevníkem, o kterém jsem se v jedné diplomové práci dočetl báječnou charakteristiku: "Živí se jako bohém a milovník antického Řecka". Tak to je jasné, že takovou příležitost pohovořit si zase jednou na úrovni o knížkách, filmech, filosofii a starém (ale i novém) Řecku, nemůžu pominout. Aspoň jsem si udělal jeden obrázek Skalního divadla, aby mě večer všechna ta kultura nepřepadla úplně bez aklimatizace :-).
 
Pozn.: Světelné podmínky ve skalách byly ve vrcholícím odpoledni mimořádně mizerné: Na skály pražilo ostré slunce, normální fotografie sestávala z mozaiky přepálených světel a temných stínů, které se barvami skoro nedaly odlišit, tak jsem obrázek zkusil udělat infračerveně, aby kontrasty mezi stromy a skalami byly lépe patrné.


Cestu ozlomkrk dolů jsem nakonec zvládl bez kolizí a katastrof, takže jsem stihl sraz v šest večer na broumovském náměstí pod morovým mariánským sloupem.


Domů jsem se dostal až po desáté a musel jsem uznat, že tenhle den byl na události i zážitky opravdu bohatý, byť jsem ho nakonec pro potřeby blogového článku zkrátil na pouhý tucet obrázků. Víc jsem jich ani nestačil probrat a upravit, protože jsem kolem jedenácté nad obrazovkou počítače zcela neomaleně usnul a jedinou aktivitou, ke které jsem se ještě odhodlal, byl přesun do postele.

Však se nic nemá přehánět. Ani dovolená! :-)


 

27 komentářů:

  1. O Broumově jsem tak akorát věděla, kde leží, díky za zajímavé info a krásné fotky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Velmi rádo se stalo. Já si ani tou polohou Broumova nebyl moc jistý. Ale spolehl jsem se na to, že vlak nezabloudí :-).

      Vymazat
  2. Tomu tedy říkám aktivní dovolená! :-) A živit se jako profesionální milovník antického Řecka zní vyloženě jako kariéra snů :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě ta formulace z diplomky pobavila, na druhou stranu je v ní mnoho pravdy. Stoicismus v praxi :-).

      Vymazat
  3. Reportáž včetně fotgrafií je nejen zajímavá, ale krásně podaná. Rozmluva s jeptiškqami mi připomněla rok 1956 kde jsem byla v nemocnici v Olomouci na plícním oddělení- stíny pod klíční kostí ve fázi vápenatění. Negativní nález, ale byly tam i případy positivní. Kdo myslíte, že tam byl jako sestry? Jeptišky. Právě proto, že se nebály nákazy zřejmě, bylo jim dovoleno pracovat v nemocnici. Podotýkám, že byly opravdu bezvadné, příjemné, ochotné . Nechaly nám svítit, abychom si mohly číst bylo nás šest na pokoji. Povídaly si s námi, sdělovaly své příběhy. Ta nejstarší nám prozradila, že do kláštera šla kvůli chlapci, který si ji nesměl vzít. Vidíte, co v člověku vvvolá vzpomínek pár slov. Ta kaplička malá je podobná obřadnímu místu na hřbitově v Buzici u Košic. Měli tam pohřeb oba rodiče a bratr manžela.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prý bylo tehdy v klášteře "uskladněno" 700 řeholnic, které měly k dispozici jednu koupelnu. Jsem moc rád, že se podařilo tyhle vzpomínky vyvolat.

      Vymazat
  4. Toz verim ze "vyslap"stal zato...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobré bylo to, že výšlap vedl lesem, tedy ve stínu.

      Vymazat
  5. Lustr z toho pohledu vypadá jako pavouk.

    OdpovědětVymazat
  6. Ten Broumov se nezdá, kolik je tam toho k vidění. Dřevěný kostel proti vcelku prostému zevnějšku má až nečekaně zdobný interiér.
    Na skály se také těším.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty skály by potřebovaly několik dní, ale čas byl bohužel omezený.

      Vymazat
  7. Díky za krásný virtuální výlet i povídání a ještě krásnější fotografie. Ty skály jsou neuvěřitelné a pokud bude někdy možnost, určitě tam zavítám, nedaleké Adršpašské skály mě už dlouho lákají :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na ty skály je fajn mít dobré boty a taky volné ruce, takže příště bych nechal stativ doma, protože víc překážel než pomáhal :-).

      Vymazat
  8. To je skvely, ze jsi zachytil i vypraveni pametnic, to jsou pro me jedny z top zazitku daneho mista. A souhlasim se zradnymi stezkami ve skalach - na jedne takove jsme uvizli v desti a s brzkym stmivanim na konci podzimu. O to prijemnejsi pak bylo nalezt vyhraty penzion:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jednak jsem zvyklý každého zdravit a navíc ještě někdy budím docela obyčejný zájem okolí tím, že nosím stativ, tak má docela dost zvědavých lidí chuť se mnou navázat hovor ("jééé, copak nám to tady fotíte?") a v drtivé většině situací to celé má nějaký pozitivní výsledek, což byl přesně tento případ :-).

      Vymazat
  9. Lezarts

    Dřevěný kostel - nádhera vůbec jsem netušila, že v té naší zemičce máme takový poklad!
    Děkuji za ukázky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem o tomhle unikátu nevěděl a asi bych ho ani sám bez upozornění (v klášterní pokladně) nehledal, protože stojí trochu stranou, dřív daleko za městem, dnes na jeho okraji.

      Vymazat
  10. Petře, byla jsem velmi zvědavá na tvé pojetí Broumova a skal u Hvězdy a nezklamal jsi mne. Byli jsme tam i v okolí vícekrát a pořád je to málo.Skvělý kraj na dovolené a to opakovaně. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Broumovské stěny by to chtělo mnohem víc času, ale je to moc pěkný (a Adršpachem trochu odstrčený :-)) kout přírody. Myslím, že jsem v této oblasti určitě nebyl naposledy.

      Vymazat
    2. Nevím, proč mě to jednou označilo za anonyma, když jsem postupoval úplně stejně jako při odpovídání na ostatní komentáře. Ale to jsou nejspíš nějaké administrátorské libůstky :-).

      Vymazat
  11. Petře,velmi působivé představení části Broumova,rozhovor s místními pamětníky, vždy vše obohatí. K tomu moc hezké fotografie a doprovodné slovo. Setkání pro vás určitě významné a navrch ještě "poustevník na" a posezení v hospůdce. Přeji pohodové dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za přání, které rád opětuji. Ano, byly to docela intenzivně prožité tři dny. Kdyby bylo ještě tak o 5-10 stupňů méně, bylo by to dokonalé :-).

      Vymazat
  12. Kostel jsem též navštívila a i schody na Hvězdu vystoupala. Ale už je to opět nějaký ten rok zpátky. Měl jsi tedy opravdu bohatý den na zážitky.
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za přání a taky přeji krásný den. Bylo to trochu v rychlosti, normálně bych se ze skal asi vrátil do města až pozdě večer, ostatně právě proto mám tohle období kolem slunovratu rád, že se toho v dlouhých dnech hodně stihne :-).

      Vymazat
  13. Na Hvězdu mám fajn vzpomínky - jednou jsem na palouku před restaurací stanoval, se dvěma kamarádkami, při přechodu Broumovských stěn a Adršpachu. Jó, to byly časy!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přechod té skalní oblasti musí být napínavý. Natožpak se dvěma kamarádkami.

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.