sobota 25. září 2021

O slevách a důstojnosti

Mám několik známých, kteří jsou ve většině ohledů úctyhodnými občany: Řádně odvádějí daně, vychovávají děti, jsou odborníky ve své profesi, vůči lidem kolem sebe jsou povětšinou slušní a empatičtí, občas publikují blahobytné selfíčko na sociálních sítích a dokonce občas kandidují ve volbách na vstřícně nevolitelném místě. Ideální lidé, myslel jsem si vždy, aspoň tedy do té doby, kdy jsem je poprvé viděl hrát divadlo kvůli pár korunám: Vymyšlené chyby zboží, aby mohli uplatnit jakousi marginální slevu, předstírané mdloby z (ne)kvality služeb a průběžné peskování jejich poskytovatelů, vždy jsou připraveni hádat se do krve o každý haléř. Když se jim povede vydobýt si nějakým úskokem sebemenší zvýhodnění, propadají v záchvaty euforie. "Jo!! Pumpnul jsem ty šejdíře! To mají za to, nemají na mně tak nehorázně vydělávat! Vidíš, nakonec jsem ty dlaždičky dostal o 10% levněji; sice byly úplně v pořádku, ale udělal jsem kolem nich takový dusno, že mi jejich vzorek připadne nestejnorodej, že mi sami nabídli slevu. Přece jim ty prachy nenechám, mně taky nikdo nic nedá!!!"

Přiznávám, nerozumím tomu. Podobné rituální tance a dětinská radost z napálení druhého mi připadnou docela obyčejně nedůstojné, jenže když něco takového nesměle namítnu, oni většinou té námitce nerozumějí, v lepším případě ji berou jako nepovedenou legraci pro obveselení společnosti. "I ty vtipálku," řeknou mi a pohrozí prstem: "Nehraj tu na nás Mirka Dušína, tohle tak přece dělají všichni!" A začnou vyprávět další veselou historku, jak novou televizi s velikou obrazovkou reklamovali tak dlouho a tak usilovně kvůli úplně normálním odstínům modré, až dostali zpátky třetinu peněz, jen aby už firma nemusela řešit jejich neustálé stesky. Oči jim při hovoru planou vášní, jako kdyby šlo o nejdůležitější událost desetiletí, zatímco já se marně snažím změnit téma, abychom se opět dostali do vzájemného souladu. 

Nedávno jsem dostal zprávu od svého mobilního operátora, že mi skončila smlouva, takže mě automaticky převádí na jiný tarif, který bude asi o dvě stovky dražší. Jasně, chápu, pomyslel jsem si, zajdu tam, zase něco podepíšu a vše se vrátí do původních kolejí a k původní ceně. Ale byl jsem naivní: Zástupce operátora mi vysvětlil možnosti, které má k dispozici, ale žádná nebyla taková, jak jsem si přál. Projevil jsem tedy určité rozladění, protože jsem považoval za podivné, že cosi do včerejška bez potíží šlo a dnes je to najednou vyloučeno. Reprezentant firmy projevil pro můj případ pochopení a vysvětlil mi, že takový návrat do původního režimu udělat jde, ale - ztišil hlas - nemůže mi ho nastavit on sám, musel bych projevit jistou formální nespokojenost a vše by pak mohl vyřešit k mé spokojenosti pověřený "manažer pro nespokojené klienty".

Nespokojený, když tak slyším, jak to funguje, to tedy jsem, připustil jsem. Jak mám ale svou nespokojenost formalizovat, aby všechno klaplo? Není to prý nic složitého, prý stačí, když oznámím firmě svůj záměr změnit operátora. No jo, ale jak to mám udělat, když operátora měnit nechci, jen chci mít stejné podmínky jako doposud. To bych přece musel lhát a to považuji za nedůstojné! Hmmm, už je to tu zase! Reprezentant firmy mi věnoval tak nechápavý pohled, až jsem se za svou nepřipravenost zalhat hned zastyděl. V následujících pěti minutách se pak rozvinul zcela absurdní rozhovor, kdy zástupce firmy mi radil, jak jeho firmu podvést, a já ho naopak přesvědčoval, že si jeho firma ode mne takový nevděčný přístup nezaslouží, když už jsem řadu let se službami celkem spokojený. Když chlapík viděl, že se mnou není kloudná řeč, rozhodl za mne: "Helejte, já to napíšu do systému, to vy přece nemůžete vědět, co jsem do té interní poznámky přesně napsal, a zavolá vám někdo z centrály. Mně bude stačit, když to na mě neřeknete a připustíte, že nazlobenej jste byl. Někdo by se měl ozvat nejpozději do týdne."

Ozvali se ani ne za deset minut, sotva jsem stihnul vyjít ze dveří obchoďáku. Prý se dozvěděli, že snad uvažuji o změně operátora, tak pro mne mají nabídku, jak věc v klidu a ke spokojenosti obou stran vyřešit. Nekonkrétně jsem připustil, že kdyby mi nebyli ochotni ponechat dřívější podmínky, musel bych se nejspíš doopravdy poohlédnout jinde, protože se domnívám, že platím dost na to, aby mi nějaký firemní automat jen tak ze dne na den zdražil tarif o dvě stovky a já se k původním parametrům spolupráce nemohl vrátit. Za pět minut hovor skončil a já měl sjednanou stejnou službu jako dřív a nikolik o dvě stovky dražší, ale o pět stovek levnější.

Moji známí, o kterých jsem se zmínil na začátku článku, by z takového vyjednávacího úspěchu, který uspoří měsíčně tolik peněz, měli jistě radost a šli by ušetřené peníze prolít hrdlem do společnosti, aby se mohli ostatním pochlubit. Ve mně, přiznávám, zůstala jen ošklivá pachuť, že jsem jako klient nucený použít takový postup, protože jsme se nebyli schopni dohodnout jinak. Firma přišla o nezanedbatelnou část výnosu, což původně vůbec nebylo cílem mého snažení (pro slevobijce zcela nepochopitelný přístup), a já jsem se dostal do pro mne zcela nekomfortní situace člověka, který naoko vyhrožuje něčím, co dobře ví, že neudělá, jen aby pro sebe získal výhodu. Tomu se, řekl bych, říká "lost -lost metoda".

Ano, těch ušetřených pět stovek jistě rád utratím za něco jiného než za mobil a internet, ale princip "kdo řve, je odměněn, kdo neřve, je obtížný hmyz" mi tedy opravdu radost nedělá, i když vím, že v praxi leckde funguje.

Zatím bych mohl nabízet své služby filmovým režisérům: Budou-li chtít vyloudit na tváři svých herců opravdu nekašírovaný nechápavý údiv, stačí si zavolat mě, abych na place spustil svou mantru o lhaní a o důstojnosti. Výsledek zaručen, tisíce děkovných dopisů! :-)

A jaké zkušenosti máte z podobných situací vy? Už jste někdy jako klienti hrozili odchodem ke konkurenci, který jste nemysleli vážně?  

P.S.: POZOR, jak už jsem avizoval, v neděli tentokrát nevyjdou kvůli dovolenkové přestávce Nedělní miniglosy, s miniglosovými štamgasty se opět těším na setkání první říjnovou neděli.

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může dále nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánkyPokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.  

21 komentářů:

  1. Jednou jsme měnili kabelovou firmu UPC za jinou, protože za TV a internet jsme dlouhodobě platili víc než 1000 Kč, nijak jsme o ceny totiž nezajímali, ale pak jsem si náhodou přečetl nabídku konkurenční firmy, která totéž zajišťovala za 555 Kč. Hned jsem v UPC dal výpověď, obratem volali, co bychom pro vás mohli udělat, máme zajímavou nabídku (byla podobná té konkurenční), ale poznání, že z nás dělali pitomce (dokonce každý rok poplatky zdražovali kvůli údajnému zkvalitnění služeb), mě naštvalo a přešli jsme jinam, přestože to znamenalo nutnost vrtat do zdi a dělat nový rozvod.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jsem to vždycky bral - jsem spokojený, zůstávám, když mají jinde něco vhodnějšího, seberu se a jdu tam. Ale zaskočilo mě, kolik lidí bere vyhrožování odchodem jako normální způsob, jak zatlačit na cenu. Systém cen se tomu trendu přizpůsobil a výsledek je ten, že takové slevy standardné dotují mlčenliví tupci, kterým ti přičinlivější zpovzdálí strouhají mrkvičku.

      Vymazat
    2. Čekal bych, že se kvůli internetu znovu rozvedeš.

      Vymazat
    3. Na to, abych se mohl rozvést, mi chybí splnit nejméně jednu podstatnou podmínku.

      Vymazat
  2. Triky neznam, nepouzivam a dokonce je ani nikdo nenabizi mne. Jednou jsem odchazela od Vodafone, zamestnavatel mi nabidl firemni tarif zdarma. Tak jsem se skoro az tesila, jaka bitka o me nastane, ale nestalo se vubec nic. Musela jsem dvakrat opakovat, ze odchazim a operatorka se rozloucila pouze chladnym "tak vam to rusim, nashledanou". U zbozi a sluzeb, se kterymi jsem spokojena nadmiru, se s poskytovatelem vetsinou podelim o kladnou recenzi, takze si dvere ke slevicce zaviram osobne:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem už jednou udělal úhybku s následným návratem a ani v jednom případě z obou přechodů o mě taky zrovna nebyla rvačka. Opravdu říkala nashledanou? To byl dost vstřícný operátor :-).

      Vymazat
  3. Já to též považuji za nemorální. Kdybych byl milionář, tak bych si na tyto špinavé praktiky najmul advokáta.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každou chvíli čekám, že mě někdo zatkne kvůli tomu, že se o svůj majetek nestarám s péčí řádného hospodáře.

      Vymazat
  4. Ja mam spis zkusenosti s tim, ze tihle skutecne maji tendenci pumpnout zakaznika a trnhnout na tom neco...Pri zmene operatora vyhrožovali vším moznym, i kdyz na to nemeli narok ..Ale ze nakonec ustoupili, zadnou radost jsem z toho nemel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenom by mě zajímalo, jestli jde ze strany zaměstnanců o skutečnou neloajalitu nebo naopak o přesné dodržení předepsaných firemních postupů :-).

      Vymazat
  5. Naprosto tvůj přístup chápu. Sice nemám ke slevám žádný principiální odpor, ale takhle se o ně handlovat, to se mi velmi příčí. Nemám na to ani náturu, ani žaludek. Máš můj obdiv za pevnou páteř - a hlavně nejezdi na dovolenou do zemí, kde se smlouvá :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, se smlouváním mám trochu problém, ale nakonec vždycky smlouvajícího přesvědčím, že si zaslouží víc, než o kolik si říká :-).

      Vymazat
  6. Když jsem kupoval můj první digitální fotoaparát, nebyl ve slevě, ale na druhý den jsem ho musel jet vyměnit za jiný model zástrčka pro připojení do pc nefungovala. Přivezl jsem si tedy jiný ještě o něco dražší... Bohužel myslím, že to bylo rozbalené zboží... Po letech používání jsem zjistil, že mě ještě ošulili, protože pamětová karta ve vyměněném fotoaparátu měla poloviční kapacitu, než kterou jsem kupoval. Nu co čekat od obchodnáku s elektronikou... Když jsem si kupoval amatérskou zrcadlovku o mnoho let později, obrátil jsem se na obchod specializovaný přímo na toto zboží s velkou reklamou všude na netu. O co nemilejší bylo mé překvapení při pořizování nočních snímků, když bylo a je možné fotit hvězdnou oblohu bez hvězd. Takzvaný počet hot pixelů byl zdrcující... Podle mého názoru ojeté zboží... Z prvu jsem se pustil do toho, že budu reklamovat, ale po krátké emailové komunikaci jsem usoudil, že na ně kašlu, že v noci moc nefotím, a at si ty moje tisícovky strčí někam... Tak věřím tomu, že třeba některý z těch ojetých fotáků měl podobný člověk o kterém se zde píše. Odfotil si dovolenou na Kanárech a pak přístroj vrátil zpět prodejci... A kdo ví , třeba bylo uživatelů mnohem víc...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to já měl na foťáky celkem kliku: Všechny, co jsem si kdy koupil, jsou ještě pořád schopné provozu, i když už jsou dávno na fotovejminku :-).

      Vymazat
    2. Provozem míním schopnost udělat slušnou výstavní fotku alespoň formátu 18x24cm. Samozřejmě na větší výstavní formát by ty starší přístroje nejspíš neměly, i když by samozřejmě záleželo, jak dobře bych vyvolal příslušné filmy ;-).

      Vymazat
    3. žádný s těch digitálů které mám full frame není tak bych při mých možnostech pro výstavní snímek sáhl po klasice na film. ;-)

      Vymazat
  7. První, co mně napadlo, byla věta z povídky Šimka a Grossmanna: "Nechci slevu zadarmo!" Už nevím ze které z mnoha povídek to bylo, ale občas tuto větu používá můj muž.
    Když jsem před devíti lety šla do důchodu, zvažovala jsem změnu banky. 217,- Kč za vedení účtu v České spořitelně mi přišlo docela dost. Našla jsem jiný peněžní ústav, který byl v podstatě jen přes ulici a s bojovnou náladou vkročila do spořitelny. A ejhle! Bankovní úřednice se podivovala, jaké platím poplatky. Ve finále mi poskytla okamžitou slevu na poplatky a já zůstala. A mně v ten moment došlo, že jsem možná měla vznést ten dotaz na poplatky dříve. Byla jsem jako ovce, tupá, mlčící (bečící), která se nechala pravidelně stříhat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že to byla povídka "Návštěva ZOO" :-). Ve spořitelně jsem řadu let pracoval, i když v jiné oblasti než na "osobních účtech". Pamatuji si, že tam kdysi byl docela "nadupaný" balíček služeb za podobnou cenu, ale jsem přesvědčený, že nabídka na změnu poplatků měla přijít od příslušného poradce už dávno, protože tobě se to nemohlo vyplatit.

      Vymazat
  8. Milý Petře, vůbec z toho nemusíš mít špatný pocit. Ber to tak, že všechny tarify u všech operátorů jsou opravdu hodně nadsazené, čímž vlastně znevýhodňují staré a věrné klienty. Přesně u tohodle je jasné, že za věrnost se platí, jenže zrovna tak nějak naruby. Vím to. :-) Sama jsem hledala nové klienty s nabídkou o pár stovek nižší, než měli ti stávající, dlouhodobí a věrní.
    Každopádně jsem ráda, že se Ti podařilo vyboxovat zpátky ty dvě stovky a pak ještě něco navíc. Spravedlnost občas zvítězí, pokud se nedáš.
    Ale jinak Tě naprosto chápu. Pokud něco chci a vyberu si to za tu a tu cenu, nereptám. Když to bude cena příliš vysoká, raději si nechám zajít chuť.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Beru to přesně tak: Když něco za inzerovanou cenu chci, pořídím si to a nesmlouvám. Když mi to přijde moc, prostě si to pořídím jinde nebo si to nepořídím; však nemusím mít všechno :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.