Nebojte se, ani v nejmenším nebylo mé letošní léto prosto barev (povšimněte si prosím, že o létě už hovořím v minulém čase, byť astronomicky je ještě v plném proudu), ať už je hodnotím podle zážitků či podle pořízených fotografií. Leč oproti jiným obdobím se přece jen objevilo více fotek, u kterých u mne nakonec černobílé podání zvítězilo, protože si myslím, že fotce sluší víc než podání barevné. No a dnes jsem si řekl, že bych mohl ku příležitosti skončení prázdnin (mimochodem, přeji všem žákům/yním, studentům/kám a pedagogům/žkám mezi mými čtenáři/kami krásný školní rok, kdy blízká setkání všech druhů budou převažovat nad setkáními distančními), udělat takový malý průlet svým černobílým létem na obrázcích. Ti, kdo sledují můj facebook a instagram, už mohli většinu dnes uveřejněných fotek vidět, ale domnívám, se, že nemůže škodit, když z nich pro potřeby tohoto článku udělám souvislou kolekci.
č.1: Teď vážně: Kdo z vás přijel na té koloběžce? (kostel sv. Josefa na pražském Náměstí Republiky).
č.2: I když se třeba občas vracím městem až po setmění, kolem je pořád spousta námětů k novým fotkám. Třeba výlohy obchodů jsou dobrými objekty pro focení, zvlášť když v nich narazíte na nečekané kontrasty (Železná ulice poblíž Staroměstského náměstí) .
č.3: V létě jsem absolvoval i několik tematických procházek po Praze a jednou z nich byla procházka po bubenečských vilách. Těšil jsem se, jaké krásné fotky honosných vil pořídím, ale nakonec jsem jako nejlepší z toho dne vybral paradoxně černobílou stínohru v obyčejném podchodu metra na Hradčanské, odkud jsem za honosnými bubenečskými vilami vyrážel.
č.4: Kdo mě trochu zná, dobře ví, že fotit na veřejnosti lidi mě dlouhodobě láká, ale není to pro mě při mé nechuti zasahovat jakkoli lidem do jejich soukromí (sám to nemám rád) vůbec snadné. Když ale člověk právě před chvílí ubránil svůj foťák před agresivním nenechavcem (viz článek O staroměstském Aljošovi), zdrženlivost na chvíli ustoupí do pozadí a výsledkem krátké euforie může být třeba následující fotka přímo ze Staroměstského náměstí, které jsem dal název "Dveřníci".
č.5: To architektura se mi fotí nepoměrně lépe, protože přede mnou neutíká ani na mne kvůli focení nehrozí pěstí. Třeba strop pasáže Bolzano na Starém Městě měl navíc tak pěkné prosvětlené linie, že se k finálnímu černobílému zpracování vysloveně hodil.
č.6: Čas od času na ulici nasadím u foťáku "streetové držení" těsně nad zemí s objektivem směřujícím šikmo vzhůru, protože jednak takové focení není tak nápadné a jednak dokáže poskytnout zajímavou perspektivu. Na druhou stranu se musíte smířit s tím, že nemáte nic pod kontrolou, správný záběr pouze odhadujete a napjatě čekáte, jak bude výsledek vypadat. (Staroměstské náměstí s Týnským chrámem za letního deště)
č.7: Již skoro rok chodím v různých ročních obdobích občas fotit domeček jedněch známých na okraji Prahy, aby na něj jednou měli pěknou a netradiční památku. Kromě běžných realistických záběrů se občas snažím udělat i takové, které by si asi člověk sám mobilem nepořídil, jako např. následující snímek v infračervené části spektra převedené do černobílé škály. Samozřejmě, dlouhá expozice je při tom (pokud nemáte speciálně upravený foťák) nezbytností.
č.8: Někdy se v ulicích dostanete k zajímavému příběhu úplnou náhodou. Na nádvoří domu U Řečických ve Vodičkově ulici jsem původně šel fotit tamní zajímavé pavlačové uspořádání. Jako zajímavější se však nakonec ukázala být "komunikace" mezi jedním hostem místní restaurace a kráskou z plakátu, který se projevil ve finálním názvu fotky: Ahoj, objednáš mi taky drink? Jo, mimochodem, aby to zafungovalo, tak tu otázku musíte vyslovit fakt vilně :-).
č.9: Černobíle se nemusí fotit jenom město, ale jde to i při tak obzvláště barevných příležitostech, jako jsou hudební koncerty. Osvětlovači do muziky většinou pustí rej proměnlivě barevných reflektorů. Takto vzniklou "barevnou hudbu" si ale já občas proměním v "černobílou hudbu", aniž bych tím jakkoli naznačoval nějakou souvislost s touto konkrétní kapelou, kterou je napůl romská a napůl gadžovská skupina Terne Čhave, která vystupovala i na letošních Dobřichovických vinařských slavnostech.
č.10: Kdybych byl přistižen, jak fotím následující momentku na schodech kina Edison naproti svatému Jindřichu (částečně se zrcadlí ve skle), těžko by mi někdo uvěřil, že nejsem jen úchylný stařík, který si na ulici tajně fotí mladé holky do soukromé sbírky. Snad mi výsledná fotografie trochu pomůže s obhajobou, ale jestli ne, taky to přežiju :-).
č.11: Musel jsem asi půlhodinku počkat, aby byl stín sochy "tak akorát", jak jsem si ho představoval. Sousoší na kašně se jmenuje Čeští muzikanti, autorkou je Anna Chromy, a to vše dohromady stojí na Senovážném náměstí od doby, kdy byla dokončena revitalizace původního "gorkáče", tedy od roku 2002.
č.12: Tohle pítko, které víc než lidem slouží holubům, můžete vidět už na předchozí fotce (dokonce i se stejným holubím štamgastem). Následující obrázek je pořízený zblízka, takže se holoubek mohl pěkně přišmrncnout ve vodě, aby na detailním snímku vypadal elegantně. Jen kdyby to zrcadlo bylo lepší, v tomhle je houby vidět :-).
Neletní bonus: Protože jsem nedávno investoval do slušného softwaru, který napomáhá kvalitním černobílým výsledkům (jde o mezi fotografy dobře známý program Silver Efex Pro), vrátil jsem se v létě i k několika starším fotkám, které jsem původně představil jako barevné a podle mého odhadu by mohly v černobílé podobě vypadat dobře. Mezi ně patří např. následující tři roky stará fotografie zpod Karlova mostu (fotil jsem při své pravidelné fotoprocházce Kampou a Malou Stranou), tak si ji dovolím k dnešnímu "B&W" výčtu taky přifařit jako anachronický bonus.
Jak jste na tom vy jako fotografové? Děláte ještě i černobílé fotky nebo už jedete výhradně v barvě? A pokud černobílé fotky děláte, jak je "odbarvujete"? Nebo snad dokonce fotíte přímo v černobílém nastavení či na černobílý film? Každá metoda má své zastánce. Povídejte, přehánějte a napište mi do komentáře nějaký různobarevný příběh o černobílém focení :-).
Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může dále nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud
vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i
dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a
těším se s vámi zase brzy na shledanou.
Říkám to pořád, v každém článku má být holub.
OdpovědětVymazatRozhodně lepší holub než pavouk ;-).
VymazatLepší pavouk v síni než holub na střeše /pořekadlo z Podkocůří/
VymazatTady za cernobilost mavhodne do sebe..Hlavne ti Dvernici, Staromakns Tynem a domek na okraji Orahy, ale i ty ostatni..
OdpovědětVymazatJe to docela dobrodružné focení a člověk zapojí jiné "obvody" než při focení řeky nebo zahrady :-).
VymazatTyto černobílé fotky mají zvláštní kouzlo, působí dokumentárním dojmem a jakoby se na nich zastavil čas před mnoha desetiletími, třeba u těch "dveřníků".
OdpovědětVymazatDveřníky považuji za pohádkové bytosti, tak by mě tolik nepřekvapilo, kdyby zde už tito dva pár desítek let vysedávali :-).
VymazatUpřímně řečeno mi dlouho připadalo, že černobílé focení je hlavně na efekt, když fotograf chce, aby jeho snímek působil jó umělecky. Až ty jsi mě zvládnul přesvědčit, že to tak být nemusí :-) Dveřníci, Staromák i obě fotky ze Senovážného náměstí jsou toho ostatně velmi pěkným důkazem.
OdpovědětVymazatMám v tomhle výhodu, protože jsem bral vždycky černobílou fotku jako základní, něco, co šlo vyrobit od začátku do konce doma, zatímco barvu jsem dlouhá léta bral jako obtížně dosažitelný luxus :-)
VymazatJá mám někdy vyloženě náladu na to, jít fotit už s tím, že fotky budou čb. A někdy mám náladu černobílou úplně. Ponejvíc, protože vlastně fotím květy a přírodu, do čb převádím fotky odkvetlých pampelišek či jiného čmejří. Nebo do čb převádím staré středověké uličky našich, rakouských, polských či německých měst a městeček... I když jsou krásně barevné. Teď naposledy jsem nafotila uličky ve Weisenkirchenu a uvidím, jestli je nechám tak nebo je odbarvím. Jinak odbarvuju v editoru.
OdpovědětVymazatNo vidíš, mohla by sis pořídit Leicu Monochrom, ta vůbec barevně fotit neumí a vše má přizpůsobené jen černobílému procesu. A není drahá, čtvrtmiliónek by to spravil :-).
VymazatJá jsem původně dělal "odbarvení" standardně v Lightroomu, ale s fotkami jsem nebyl vůbec spokojený, protože až na naprosté výjimky úplně "zhasly". To se teď zásadně změnilo a nejspíš i proto mě začalo černobílé focení opět víc těšit.
Prozradím ti tajemství: fotky, na nichž figuruje domek a roční období, v černobílém provedení vypadají jak přes kopírák!
OdpovědětVymazatJe to jako u sochařského zpodobnění světců: Chce to vždycky vybrat ten správný atribut :-).
VymazatZa me plny pocet bodu cernobilemu koncertu! A ano, mezi priznivce cernobile fotografie rozhodne patrim - narozdil od cernobilemu filmu. Tam me to naopak nejakym zvlastnim zpusobem irituje.
OdpovědětVymazatDěkuji. To já můžu i černobílý film, když je natočený dobře. Ale takových už se teď moc netočí :-).
Vymazat