pátek 18. září 2020

O geometrii kolem nás a fotografických chybách

Opakovaně tudy procházíme a často si ani nevšímáme, co všechno zajímavého je na těch místech k vidění. A přitom většinou stačí jen se na malou chvilku zastavit a rozhlédnout se. V klidu a beze spěchu zvednout oči od cesty, po které se snažíme dostat co nejrychleji k tomu, za čím právě směřujeme, opustit aspoň na chvilku všechny naše aktuální soukromé i pracovní stresy a potenciální průšvihy a podívat se výš: na ty, kteří kolem nás procházejí se svými vlastními pozoruhodnými příběhy, vepsanými ve svých tvářích a v gestech, ale nejlépe ještě výš - na místa, která jsou nad námi, tak trochu mimo naše běžné zorné pole. Zkouším to tak dělat v ulicích, kterými procházím, a nad úrovní linie obchodních výkladů i v domněle důvěrně známých místech objevuji to, co by mě nikdy nenapadlo hledat. Dívám se nad sebe a občas žasnu nad tím, co tam vidím. Stejné to bylo tento týden na Smíchovském nádraží. Procházel jsem tudy už nesčíslněkrát - volně, když je dost času, i v běhu při dobíhání vlaku. Tentokrát bylo už pozdě v noci, nádražní vestibul byl skoro prázdný, v přilehlém stánku doprodávali poslední kousky pizzy a já měl neplánovaně 10 minut času, o které byl můj vlak do Dobřichovic opožděn.
 
Středem mého zájmu ale tentokrát nebyla fascinující obrovitá budovatelská freska ve stylu vrcholné sorely (taky mám na ten úžasný výjev do budoucna spadeno, ale freska je tak rozsáhlá, že slušně ji vyfotit není vůbec snadné, tak doufám, že nějakého aktivistu nenapadne ji do té doby odstranit), ale podíval jsem se přímo nad sebe, což už se mi v několika případech při focení vyplatilo. Ještě kousek poodstoupit, abych se dostal přímo pod veliké rozsvícené soustředné kružnice jednoho z místních lustrů a celý výjev trochu pootočit, aby linie struktury stropu fungovaly ve výsledném obrázku jako diagonály. Geometrie pro mě byla na škole spíš strašák, ale v téhle běžné praktické podobě se mi líbí.

Struktura stropu Smíchovského nádraží, Praha

No jo, ale... Kdo mě jako fotografa trochu zná, dobře ví, že u většiny svých fotek vidím dost chyb a ta dnešní fotografie není vůbec výjimkou. Čím přesnější jsou ve skutečnosti geometrické tvary, které se snažím zachytit na obrázku, tím přesnější musí být i moje provedení, jinak se kvůli šlendriánu fotografa ztrácí originální kouzlo zachyceného výseku reality. A i když vlastní lenost našeptává, že by nebylo špatné své kiksy při snímání okecat jako "originální tvůrčí přístup", vlastní kritické očko člověk ošálí jen stěží a když ano, bývá to jen zbytečné lhaní do kapsy. Že žádnou větší chybu na první pohled nevidíte? Nevadí, ukážu vám ji. Možná jen není v černobílém provedení tak do očí bijící (proto jsem ostatně taky převod do černobílé verze udělal :-)), tak sem přidám ještě barevnou variantu, na které je každá drobnost a každé vykolejení z rytmu linií fotografované struktury lépe vidět. 

Struktura stropu Smíchovského nádraží, Praha

Ne, v tomto případě mi vůbec nevadí středová kompozice, naopak ta u fotografií "geometrie kolem nás" bývá často mnohem příhodnější než sebelepší "třetinové dělení", které se někdy ve fotografických příručkách a odvozeně pak na diskusních fórech fotografů doporučuje až demagogicky. Hlavní chyba (ty drobnější si nechám zase na jindy) spočívá v něčem jiném a myslím, že je v barvách dostatečně zřejmá: Vidíte uvnitř menšího prosvíceného mezikruží ten různobarevný terč? Ano, je na něm takhle krásně poznat, že není přesně vycentrovaný, což znamená, že jsem neměl při focení dost trpělivosti najít to opravdu správné místo pro kýžený záběr (u takovéhoto typu fotek rozhodují opravdu i milimetry, mám to prakticky vyzkoušené) nebo jsem foťák při snímání kolmo vzhůru nedokázal udržet dostatečně rovně. 
 
Jsou tedy přede mnou dvě varianty, jak záběr opravit: Buď otevřít Photoshop a začít s retušemi okrajů centrálního terče, což nejspíš stejně nebude stačit, protože po opravě té hlavní se začnou více uplatňovat dosud upozaděné drobnější chyby, nebo se "na místo fotografického činu" vrátit, záběr si lépe připravit a pozorněji exponovat. Hádejte, které variantě dám při své tvrdohlavosti přednost, zvlášť když čas od času přes Smíchovské nádraží jezdím? Často se takhle opakovaně vracím na již dříve navštívená místa udělat svůj fotoreparát, takže si na svůj ne zrovna krátký seznam podobných restů přidám i tuhle "geometrii" stropu Smíchovského nádraží. Pokud tedy, ehmmm, na tento můj plán nebudou mít pomazaní pražští epidemiologové jiný, odbornější názor :-).
 
Jak říká můj oblíbený literární hrdina Ignácius Reilly z knihy Spolčení hlupců od Johna Kennedy Toolea, naše civilizace potřebuje "trochu teologie a geometrie, trochu vkusu a mravnosti". Tak - trochu geometrie bychom už díky stropu Smíchovského nádraží měli, najít (natožpak vyfotit) to ostatní bude, obávám se, o něco těžší úkol :-).


Pozn.: Příští veřejná komentovaná prohlídka výstavy mých fotografií s názvem Jedním obrazem, jednou větou (2018-2020) na zámku v Dobřichovicích se koná v neděli 20. září ve 14:00. Praktické podrobnosti a aktuální informace o výstavě průběžně udržuji na speciální informační stránce svého fotowebu

A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě glos politického a společenského dění, vycházejících pod názvem Nedělní miniglosy, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji a těším se zase brzy na shledanou.

30 komentářů:

  1. Takhle chodívám do Stýblovy pasáže pilovat zachycení linií. (už jsem u verze 8.2.1).
    A na Smíchovském nádraží najdeš spíš nemravnosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do Stýblovy pasáže jsem chodil poctivě skoro třičtvrtě roku, než jsem konečně udělal fotku podle svých představ (právě visí na dobřichovické výstavě). Ale stejně se kdykoli, když jdu kolem, nezapomenu podívat vzhůru, jestli by záběr nemohl být v tom okamžiku lepší. Nekonečný příběh :-).

      Vymazat
  2. Vyloupnout něco tak pěkného zrovna ze Smíchovského nádraží, to už chce nějaký kumšt :-) A nemáš tu trochu teologie splněnou minulým fotočlánkem s kazatelnou? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je-li ovšem vyfocená kazatelna prázdná, ještě by si to nějaký vztahovačný teolog mohl omylem vysvětlit jako nepatřičně ironický šleh :-).

      Vymazat
  3. Řeknu to takhle. Fákt čumím. V té nehezky zanedbané nádražní hale jsem pokaždé když jedu na chatu, nebo z chaty či od tebe z Dobřichovic, ale zvednout hlavu a podívat se nahoru mne nikdy nenapadlo. Takže až tam teď zas někdy budu, musím to udělat. A ještě jednu věc tam musím prozkoumat. Zkameněliny v mramorovém obložení... a že prý jich tam je velmi mnoho...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono výrazně napomohlo rozsvícení lustru; dost výsledků dlouholeté zanedbanosti tím trochu ustoupilo do pozadí.

      Vymazat
  4. V galeriích, kde bývá povoleno fotografovat bez blesku, dost často mají navíc zákaz využívat stativ, aby nešlo záběr přesně vyměřit. Sice si nedovedu představit návštěvníka, který by se tahal se stativem, ale i teoretickou možnost pořídit dobrý záběr je třeba vyloučit. Na nádraží bys ale se stativem mohl uspět :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono už neplatí jako za Švejka, že nádraží se fotit nesmí, i když je to "lehčí než co jinýho, protože se nehejbá a člověk mu nemusí říkat, aby se tvářilo příjemně"? :-)

      Vymazat
  5. I fotograf může měnit geometrii křídel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavní je, aby lustr přímo nad hlavou náhle neztratil vztlak :-).

      Vymazat
  6. Okamžitě mi vyvstala vzpomínka, jak sedím a dlouze na šmirglu ojíždím tuhu z kružítka. Prodlužuji tuto část takřka do bezvědomí, protože kružit a vyrábět úhly mi prostě vůbec nešlo, ba mne ani nebavilo.
    Potvrdil jsi, že kdo chce, vidí. Já bych i chtěla, nevidím.
    Přiznám se, že celý život spíš hledím před sebe nebo pod sebe, vzhlížím k nebi méně. Možná i důsledek výchovy, nemodlila jsem se :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím modlením je to u mě taky dost slabé; okamžiků, kdy jsem ho využil a upřímně provozoval nebylo zas tolik. Ale dá se říct, že tak asi v půlce případů to zaplaťpánbůh vyšlo :-).

      Vymazat
  7. Prvně jsi mě co do prózy mile překvapil s Toolem. Ten měl psaní opravdu rád.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K Ignáciovi jsem se musel pracně prokousat, teď už je to pro mě postava nádherná ve své odpudivosti :-).

      Vymazat
  8. Jo správne vycentrvsni. Najít zlatou střední cestu není snadné ani ve fotografii..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím. Zvlášť když ve fotografii střední cesta bývá málokdy zlatá...

      Vymazat
  9. Hezky jsi to napsal, ale co se mě týká, jen jsem si tak vzpomněla, jak jsem byla tupá na deskriptivní deometrii😥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Deskriptiva nebyl předmět pro mne. Přetrpěl jsem ho, ale dalo to práci :-).

      Vymazat
  10. Zajímavá kompozice a ztvárnění. Zkoušela jsem takhle nějak zachytit pohled na lustr zespodu nahoru a seshora dolů v hotelu Zvon.
    Přítel je nadšený fotograf a jeho fotky, ať již portréty, krajiny, graffiti či staré věci jsou také kvalitní. Teď jsem mu kupovala knihu od Zacka Ariase Fotografie: Praktické otázky. Praktické odpovědi. U tebe je vidět profesionalita a je vidět, že umíš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Zack Arias je celkem drsný praktik, umím si představit, že taková publikace je pro fotografa velmi užitečná.

      Vymazat
  11. Já se teda přiznám, že víc se mi líbí ta barevná fotografie :-) V té hale jsem se nikdy moc nezdržovala a už vůbec nehleděla nahoru - vida, co se tam dá objevit a jak si ukrátit čas čekání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně by se taky v tomto případě víc líbila barevná fotka. Jen je na ní hlavní chyba bohužel o moc líp vidět.

      Vymazat
  12. Smíchovské nádraží neznám, ale pokud bys měl někdy cestu do Brna, jsem zvědavá, jak bys zachytil naši věhlasně zanedbanou Zvonařku. Nahoru jsem tam nikdy neodvážila podívat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Zvonařce už jsem dlouho nebyl. Byla by to tedy výzva! :-)

      Vymazat
  13. Když fotím, často a ráda ryju nosem v hlíně, ale občas neuškodí podívat se i nahoru. Tvoje skvělá fotka je toho důkazem :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už několik lidí mi nezávisle na sobě řeklo, že když jeli po přečtení článku přes Smíchovské nádraží, podívali se nahoru na ten lustr a na strop. Co bych si mohl přát víc? :-)

      Vymazat
  14. Teda ty máš ale hodně všímavé oko....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jsem to chtěl při jedné návštěvě napravit, ale při focení z ruky rádobykolmo vzhůru to není úplně triviální správně vycentrovat. Snad příště.

      Vymazat
  15. Tak se budu těšit na ten reparát a jsem zvědavá, jestli nějaký rozdíl uvidím i já, mně se zdají pěkné obě fotky, jak černobílá tak barevná, ale věřím ti. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvidíme, jak se to podaří. Všechno má svůj správný čas a když ten se nenaplní, často je veškerá námaha marná :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.