středa 14. září 2016

Trychtýře pana Morgensterna

Dnes bude příspěvek do rubriky V řeči mírně vázané trochu netradiční. Nepůjde totiž o vlastní básničku, ostatně - ať bych dělal cokoli, stejně by mi vyšla zase básnička o stejné ženě a pro stejnou ženu jako vždycky, protože jiné pořádné básničky vlastně ani neumím a ani nemám důvod psát. Dnes to bude jen pokus o drobný překlad, a aby to bylo dostatečně motivující a nesnadné, půjde o básničku, která už svůj vynikající překlad má (osobně ho považuji za tzv. definitivní, tedy že lépe to asi už nejde), zkouší ji přeložit skoro každý, kdo se setká s originálem a sám se snaží občas vyloudit nějaký ten vlastní verš, a navíc je původem psaná v jazyce, který ke své vlastní škodě ani trochu neovládám.

Mám už dlouho rád jednu básničku od Christiana Morgensterna. Je o trychtýřích, které se z neznámých důvodů poflakují za svitu měsíce v lese, ale Morgensternova nonsensová poezie pochopitelně žádné důvody nepotřebuje. Vlastně až donedávna jsem znal pouze úžasnou českou verzi od Josefa Hiršala a k jeho českému překladu jsem tak přilnul, že jsem ani nepátral po snadno dohledatelném německém originálu, zvlášť když němčinou nevládnu (byť jedna moje babička byla rodem Němka), takže jsem se domníval, že bych si zrovna na originální verzi moc nesmlsnul. Náhoda tomu ale chtěla a já jsem se kdesi na webu dostal k článku, který se zabýval právě různými českými překlady - od těch ještě téměř archaických a víceméně úsměvných až po úplně novodobé a často docela provokativní - Morgensternovy trychtýřovité lesní procházky. Ono to totiž není vůbec nic snadného vymyslet překlad něčeho, co má dost formálních omezení - především trychtýřovitý tvar výsledných veršů, pokud možno i rytmus původní básně a rovněž obsahově by měla do češtiny převedená verze do značné míry odpovídat, i když naprosto přesné přetlumočení pochopitelně není účelné, a proto se lehký obsahový posun snese.

Článek obsahoval i originální německou podobu básně, kterou zde přetiskuji:

DIE TRICHTER
(Christian Morgenstern)

Zwei Trichter wandeln durch die Nacht.
Durch ihres Rumpfs verengten Schacht
fließt weißes Mondlicht
still und heiter
auf ihren
Waldweg
u.s.
w.


Musím říct, že po seznámení s originálem moje už tak dost velká úcta k překladu Josefa Hiršala ještě vzrostla. To, jak se vypořádal s rytmem, obsahem i vizuálním tvarem básně, je skutečně obdivuhodné. Nejspíš básničku znáte, ale pro jistotu ji rovněž uvedu.


TRYCHTÝŘE
(překlad Josef Hiršal)

Dva trychtýře jdou noční tmou.
Těl jejich úzkou skulinou
proudí jas luny
klidně, stále
na cestu
lesem
a t.
d.


Hned, jakmile jsem viděl originál, mi bylo jasné, že mi básnička nedá spát a že si jednou zkusím udělat vlastní pokus o překlad. Zkusil jsem to skoro okamžitě, ale zjistil jsem, že zkoušet přeložit s řadou omezení něco tak drobného, co už je jednou přeloženo geniálně a mnohokrát výborně, není vůbec jednoduché. Aby totiž další verze překladu měla aspoň nějaký smysl, musí se, myslím, od jiného překladu zcela oprostit, jinak vyjde jen její polokopie, která nepřináší nic nového. Ale jak přeložit básničku jinak, když ten Hiršalův překlad vypadá skoro lépe než originál? Tím spíš, že moje dřívější překladatelské pokusy byly zcela výjimečné a nikdy nevzniklo nic, k čemu bych se s odstupem hlásil.

V první řadě jsem si řekl, že nesmím použít stejnou pointu se souslovím "a tak dále", protože tu ze všech pokusů o český překlad, které jsem na webu objevil (a je jich docela dost), používají skoro všechny s pouhými několika čestnými výjimkami, které sice považuji za zajímavé a originální, ale neladí mi tím, že se rytmicky i obsahově dost vzdalují od původní verze. Náhradit české "atd." za mezinárodní "etc." tedy "et cetera" mě napadla hned, zdála se mi přijatelná a přitom ne moc využitá, asi jako varianta šachového zahájení, které se hraje jen zřídka, protože není jasné, jestli nejde jen o samoúčelnou kuriozitu, ale může opravdu vést i k rozumné další hře. Tak jsem si řekl, že půjdu "odzadu" a celou podobu básničky přizpůsobím této zamýšlené pointě. Od ní se totiž odvinul zcela logicky příslušný verš se "šerem", což je naštěstí cosi, co není s nocí a tmou (ve které se děj básně odehrává) v nijak příkrém rozporu a lze ho snad do textu beztrestně zakomponovat :-).

Druhým problémem bylo nekopírovat úplný začátek básně a zvolit pokud možno jiné řešení než autoři ostatních překladů. Proto jsem se odchýlil od originálních prostých "dvou trychtýřů" k romantičtějšímu "páru", což jsou vlastně taky dva trychtýře, no a - mezi námi - co by asi dva trychtýře dělaly samy v nočním měsícem prozářeném lese, kdyby nešlo o pár, že? :-) Také jsem se pokusil trochu zcivilnit dost knižně pojatý druhý verš, což ovšem vedlo k nemilosrdnému "pádu do minulého času". Chvíli jsem se rozmýšlel, jestli to ještě je korektní vůči originálu, ale nenašel jsem žádné podstatné důvody, proč to nezkusit.

Co mi vyšlo, přikládám ke kouknutí; jsem celkem spokojený, že nejde o pouhé kopírování velkého básnického mistra, ale o opravdu vlastní, byť jen neumělý pokus:


TRYCHTÝŘE
(vlastní překlad)

Pár .trychtýřů ..dnes ..nocí .šel.
Štěrbinou z jejich štíhlých těl
jas. luny. stékal
v tichu šera
na lesní
cestu
et
c.


Tak mě - milí vystudovaní germanisté, učitelé literatury, kunsthistorici, milovníci Morgensterna, profesionální překladatelé, a kulturologové - za tuhle drobnou literární herezi, prosím, moc nekamenujte! :-)

3 komentáře:

  1. Taky moc pěkné. Věřím, že u tak krátké básně musí být těžké ten jiný pohled najít - a ten "pár" byl dobrý nápad :-)

    Jinak graficky v češtině vypadá lépe, než v originále :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.