Další popsaný zápisník formátu A6 s tvrdými deskami (2/2)

Minulý týden jsem zveřejnil první část výpisků, poznámek, citátů, nápadů a přípodotků ze svého dalšího čerstvě zaplněného zápisníku formátu A6 s tvrdými deskami, který byl "v provozu" od srpna 2022 do března 2025. Dnes připojuji druhou část obsahující vybrané záznamy z druhé poloviny zápisníku, většinou tedy z roku 2024.

----------------------------------------- 

Na úspěchu je nejlepší vědomí, že nepotrvá dlouho (Liv Ullmannová, Proměny)

Když píšu cokoli, mám na mysli všecko, ale moje všecko prostě není všecko a nikdy být nemůže. Je to jen malá částečka z malé částečky všeho. (William Saroyan)

Smích musí být probuzen jemně a nenásilně jako spící dítě. Probuzen. V každém z nás spí, je přítomen. Pozoruji někdy diváka, který se nesměje. Jeho smích spí i nadále. Nu, je nutno trpělivě čekat. (Miroslav Horníček, Poznámky o divadle) 

Kdy rostou stromy? V nocích, když se lidé milují nebo pláčou, když se opíjejí radostí a rozkoší nebo se trýzní opuštěností. Tehdy stromy, poslušné svého poslání, volají do kořenů o sílu a dospívají, mohutní, stárnou. (František Kožík, Na křídlech větrného mlýna). 

Jsem mu vděčný jako byl abbé Scarron Mazarinovi, když mu vzal penzi: Děkuji, řekl, že si Vaše Eminence ráčila na mě vzpomenout. (František Kožík cituje Eduarda Konráda, Neklidné babí léto).

Ve fotografii člověk snadno podlehne dojmu, že je pro tento obor disponován lépe než ti druzí, protože má se svými obrázky spojenou emoci a zná okolnosti jejího pořízení. To u cizích fotek nemá, tak mu často připadají obyčejnější než ty jeho.

Je nutné přečíst přemnohé, abychom našli svoje málo. (Miroslav Horníček, Chvalozpěvy)

Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe. Proto lidé zůstávají sami. Z čiré poctivosti. Začali od sebe a dál se nedostali. (Petra Hůlová, Macocha).

Major supí, profesorka ruštiny roztažené nohy... Minuta, dvě... zkrátka ještě než musí Čiháková odejít, ještě než na ni dolehne pracovní povinnost, mají chvilku na rozhovor, asi tak, jako když se po dvaasedmdesátiletém životě v Jilemnici v Podkrkonoší najde maličká chvilka pro smrt. (Petr Motýl, Spratek a krásná Danuše)

Co od nich můžeš chtít. V televizi jim řekli, že jedna a jedna jsou dvě, a teď to budou jako ovce furt opakovat. (Miroslav Kemel)

Domácí život je dnes paralyzován politováníhodnou představou, že musíme mít nábytek. Tato představa musí být vymýcena. To, co moderní člověk chce, je klášterní cela, dobře osvětlená a vytopená, s koutkem, odkud se dá dívat na hvězdy. (Le Corbusier)

Ptala se tě mladá dívka: Co je poézie?

chtěl jsi jí říci: Také to, že jsi, ach ano, to, že jsi,

a že ve strachu a úžasu,

které jsou svědectvím zázraku,

bolestně žárlím na plnost tvé krásy,

a že tě nesmím líbat a že s tebou nesmím spát

a že nic nemám, a že ten, kdo nemá, co by daroval,

musí zpívat...

Ale neřekl jsi jí to, mlčel jsi

a ona ten zpěv neslyšela.  (Vladimír Holan, Své ženě)

 

I beg your pardon, omluvila se nakonec a představila se jako Evelyn Nowak, jejíž tatínek se odstěhoval do Ameriky roku 1906. Byl profesorem filosofie a rozuměl všemu kromě obchodu, proto se, chudáček, musel zastřelit. Zato maminka neuměla nic, než pekla skvěle štrůdl, a tak jsme zbohatli. (Jindřiška Smetanová, Ustláno na růžích a pod nebesy) 

 

Laciný humor vyvolává laciný smích. (Miroslav Horníček)

 

Sám o sobě říká, že je pokračovatelem Marxe. Přitom tady v ghettu každý dobře ví, že starý rabín Marx byl pěkný darebák. (Petr Stančík, Mlýn na mumie) 

 

Návraty maminko,

hole jsou zlomené

návraty maminko

jsou stromy raněné. (Vladimíra Čerepková) 

 

Vzácná vloha v oblasti poesie vyvolává někdy posměch lidu, neboť poesie je umění slovesné, a i lidé nejhrubší užívají slov a domnívají se, že mají na tento předmět nějaké právo a v takovém užívání nějakou zkušenost. (G. Duhamel, Hudba utěšitelka) 

 

Jestli vám moje kleště nejsou dost dobré, můžete na lavičce před kovárnou čekat na novověk. (kreslený vtip)

 

Jako kdyby kdysi, na počátku svého dospělého života, měla před sebou několik možných životů, mezi nimiž si nakonec vybrala ten, který ji zavedl do Francie. A jako kdyby ty ostatní životy, odmítnuté a opuštěné, pro ni pořád zůstávaly připraveny a z úkrytu na ni žárlivě číhaly. (Milan Kundera, Nevědění)

 

Pod stromečkem leží šek,

přinesl ho Ježíšek.

Zajistí nám klid.

Tedy - je-li kryt. (Dušan Kučera, Trumfové eso)  

 

Nikdy se nehádej s někým, kdo má větší televizi než knihovnu. (E. Clarke) 

 

Ještě chvilku mohu o tomhle všem psát a mluvit. Přijde však den, kdy moje ruka bude daleko ode mne, a když ji vyzvu, aby psala, bude psát slova, jež nemám na mysli. (Rainer Maria Rilke, Zápisky M.L.Briggse)

 

----------------------------------------- 

 

Nu, možná jsem zopakoval i něco z předchozích výběrů, za což se - pokud to nastalo - omlouvám, výběr jsem dělat podle citu a momentální nálady. Teď už je v provozu nový zápisník, ten starý ukládám ad acta, k jeho šesti předchůdcům. Show must go on...