Na okraji pražského Nového Města

S projektem Pražské domy jsme se dostali už na samotný okraj Nového Města směrem ke Karlínu. Prošli jsme (zatím jednostranně, přesně jak stoupají čísla popisná) Klimentskou ulicí až k bývalému Denisovu nádraží (později nádraží Praha - Těšnov), které bylo odstřeleno v roce 1985. Zvláštní, tou dobou už jsem v Praze studoval, byl jsem v prváku na VŠCHT, ale k tomuhle nádraží jsem se nikdy nezašel podívat, aspoň si na to tedy nevzpomínám. Prvák byl docela náročný a moc prostoru na mimoškolní aktivity jsme neměli, ale stejně je to ve zpětném pohledu zarážející a mít dnes tu příležitost, určitě bych si ji nenechal ujít. Nádražní budovu jsem tedy na páté letošní vycházce vyfotit nemohl, ale stejně jsem si několik drobných témat našel. 

Jedna z tamějších dnešních moderních budov se mi líbila tím, jak pěkně minimalisticky vypadala mozaika její stěny směrem k magistrále: Tři oddělená patra oken se žaluziemi, z nichž jen pár tvořilo světlejší čtverce mezi čtverci tmavšími. Takovou symetrii - nesymetrii mám rád.  

 

 

 

V úplně nejzazším cípu Nového Města, u Vltavy kousek od budovy ministerstva zemědělství, odpočíval vleže na sluníčku jakýsi mladík - tak pěkně rozložený, že jsem (ač nestreetař) nedokázal tohle víkendové zátiší nevyfotit. Vzduch byl dost chladný (jako je ostatně doposud), ale květnové slunce už má přece jen jinou sílu než v únoru, tak to chvilku bylo na krátký rukáv, chvilku na větrovku s kapucí podle toho, jak jsme střídali slunce a stín. A slunce bylo na rozlehlém prostranství nad tzv. Husákovým tichem dostatek, stejně jako byl dostatek stínu pod vysokými zdmi obrovitých ministerských budov. Květnové skotské vzdušné střiky.

 

 

 

Na ochozu jedné z nejrozsáhlejších pražských budov - na bývalém ministerstvu železnic (později budova Ústředního výboru KSČ, dnes ministerstvo dopravy a sídlo Českých drah) stojí dvě sousoší od Josefa Mařatky, který se podílel na figurální výzdobě státní budovy. Sochy, které na naši asi dvacetihlavou skupinu shlížely z výšin mezi zemí a oblohou, jsem si trochu "přitáhl" teleobjektivem, ale ponechal jsem lehce diagonální kompozici, protože mi připadne dynamičtější.  Podrobněji jsem o tom obrovském baráku psal v reportáži Návštěva na Ústředním výboru KSČ, když jsem absolvoval jeho podrobnou prohlídku v rámci dne otevřených dveří k příležitosti 55. výročí srpnové okupace vojsky Varšavské smlouvy. Prý je tam přes 800 místností.

 

Moc už nám toho z Nového Města tedy nechybí. S touto neobyčejnou čtvrtí Pražské domy začaly v listopadu 2012 (začínalo se Novoměstskou radnicí č.p.1 po více než devíti letech chození po Starém Městě), to jsem ještě o tomto pozoruhodném projektu nic netušil. Poprvé jsem se přidal na podzim roku 2015 a postupně jsem se stal štamgastem, který vynechá jen málokdy, a mezi dalšími pravidelnými návštěvníky jsem si našel řadu přátel. 

 

Kéž bych si v hlavě za tu dobu uchoval tolik zajímavých historických a architektonických informací z vycházek, jako z nich mám v archívu fotek :-).