pondělí 28. prosince 2020

Další čtyři variace

V pondělí za normálních okolností blogové články zveřejňuji jen zcela výjimečně, protože den před tím vycházejí pravidelně Nedělní miniglosy. Tentokrát ale měly Nedělní miniglosy vánoční přestávku, takže tradiční harmonogram nebylo třeba brát v potaz. Hlavní vánoční článek Setkání vánočních generací o dvou různě starých (i barevných) vánočních stromečcích jsem publikoval v úterý a večer téhož dne jsem na své obvyklé předvánoční procházce vyfotil pár nočních fotek na Malé Straně, které jsem pak zveřejnil v sobotu v článku Jubilejní malostranská předvánoční procházka. No a protože v těch článcích jste si mohli užít povídání i obrázky, řekl jsem si, že by se zase po nějaké době (poslední podobný článek vyšel v dubnu v době nejtvrdší domácí karantény) slušelo doplnit i trochu hudby. Tím spíš, že jsem období před Vánoci a pak i několikadenní vánoční zklidnění využil k domácímu nahrání dalších čtyř Bachových klavírních Golbergových variací, kterými jsem doplnil postupně narůstající neveřejnou kolekci na svém webu. 
 
Do této "vlastní neumělou rukou" nahrané kolekce tak přibyly od posledního "upgradu" následující nahrávky: 
 
Variace č.10 - Fughetta: Tohle je mimochodem první kousek, který jsem si kdysi umanul nacvičit (ovšem tehdy jsem byl přesvědčený, že bude jediný!), protože se mi zdál být zajímavý a na poslech se mi nezdál ani tak těžký (tento první dojem jsem posléze dost přehodnotil).

Variace č.19: Další z variací napsaných ve tříčtvrťovém rytmu. U tohoto kusu se někdy uvádí určitá spřízněnost s tancem ländler, který se stal populárním v 18. století, ale v Bachových dobách ještě neexistoval. Inu - Johann Sebastian inspirující... :-)

Variace č.21 - Kánon v septimě: První z mollových variací, ke které jsem se zatím dostal. Různí interpreti tuhle variaci hrají velmi různě rychle, někdo práskne do koní, jako by chtěl být co nejrychleji doma, jiný naopak táhne skladbu jako žvejkačku. I když by to v tomto případě - jako jednom z mála - prsty zvládaly i o dost rychleji, neviděl jsem pro to žádný důvod.
 
Variace č.30 - Quodlibet: Úplně poslední z řady třiceti variací, která je v původním rozvrhu díla následována už jen opakovaným tématem, jež zaznělo hned na začátku. Nevím proč, ale tenhle kousek mi připadl ze všech třiceti variací "nejvánočnější", tak jsem si řekl, že nahrávat ho jindy než o Vánocích by byla škoda :-).
 
"Goldbergovská doplňovačka", která se vám otevře po kliknutí na následující obrázek, tak aktuálně obsahuje 11 variací + téma (Arii), další dva kousky mám rozpracované, takže na ně snad dojde za pár dalších měsíců; uvidím, jak na tom budu s časem. Však - doufejme - není kam spěchat.
 
J.S.Bach: Goldbergova variace - výběr

 
Přeji všem co nejlepší mezidobí mezi Vánoci a Novým rokem a pokud to bude možné, potkávejte jen takové mikroorganismy, které jsou vám nakloněny.

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může dalšího nabídnout? Kromě týdeníku Nedělní miniglosy, reflektujícího už víc než 11 let svérázným způsobem politické a společenské dění, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se zase brzy na shledanou.

22 komentářů:

  1. Přiznám se, že bych si moc přála vlastnit tvou neumělou ruku.
    Bohužel trpím hudebním hluchem, včera jsem s vnučkou po sociální síti zpívala hit Šly panenky silnicí, ona mne doprovázela na flétničku a moje dcera se z toho koncertu dusila smíchy.:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je písnička do kroku a ta se musí zpívat s vervou a naplno a ne jako v nějakém respiriu :-).

      Smazat
  2. Ta tříčtvrteční skutečně působí velmi tanečně :-) A u té poslední jsem si říkala, že je skoro škoda, že nemáš cemballo. To by tomu moc slušelo :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přehrál jsem si to aspoň na elektrickou nápodobu cemballa a zní to moc dobře. Jen to chce v některých místech jinak vázat a navíc to, potvora, neodpouští žádné přebrepty a nedobrepty :-).

      Smazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
  4. Bach by na tebe byl hrdý. Kontrapunktické myšlení tě provází na každém kroku!

    OdpovědětSmazat
  5. Prima! Spoustu svěží inspirace i do jednadvacítkového roku.

    OdpovědětSmazat
  6. Škoda, že mi Bacha znechutila moja učiteľka klavíru :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Když jsem chodil na hodiny klavíru, byl jsem po několik let statečným odbojářem proti všem dobře míněným snahám mě naučit dobře hrát. Ale když mě k hraní nic nenutí, rád si sednu i k jiné klávesnici než k té počítačové :-).

      Smazat
    2. Presne to. Keď človek nie je do ničoho nútený, je to úplne o niečom inom 🙂

      Smazat
  7. Bacha jsem moc nemívala ráda, protože byl jaksi povinný ve výuce na klavír. Přesto jsem se zaposlouchala. Na klavír už nehraju 35 let. Klavír zůstal u rodičů a tam se koncertovalo každé Vánoce, dokud jsme si s bratrem nepořídili vlastní rodiny. Už bych nedokázala hrát obouruč a přímo z not. Mou nejoblíbenější skladbou, kterou jsem hrála i několikrát na koncertech školy byla Beethovenova Eliška. Pro Elišku....jak ji slyším, jihnu, někde mám i noty, které mi darovala profesorka hudby, když jsem si je chtěla opsat. Tobě to hraní jde náramně. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. K Bachovi jsem se dostal velkými oklikami a po strašně dlouhé době, protože jsem vlastně po absolvování "lidušky" 30 let vůbec nehrál. Přímo z not bych hrát neuměl, každou skladbu se musím za pomoci not a dostupných nahrávek napřed naučit zpaměti. Ale pro mě je obrovsky motivující, že na cestě je vždycky úžasný moment, kdy to, co mi ještě včera zahrát nešlo, kdybych se rozkrájel, dneska najednou jde bez toho, abych nějak významně zvětšil svoje úsilí; nad tím vždycky stejně užasnu. Prostě zákon přechodu kvantity v kvalitu v praxi :-). Kvůli tomu ne úplně pochopitelnému okamžiku to za nějakou drobnou práci stojí.

      Smazat
    2. Presne rovnako som to mala aj ja. Na môj vkus tam mal príliš veľa zložitostí ako trioly, ozdoby a iné prkotinky :-) Ale niektoré skladby boli pekné, len ma do nich nesmel nikto nútiť.

      Smazat
    3. Ó jak tomu rozumím! :-)

      Smazat
  8. Poslechl jsem si všechny nové nahrávky a nejvíc se mně líbí variace č. 30, i když píšeš o ní jako nejvíc vánoční, zdá se mi na tu dobu dost živá :).
    Jinak ze skladatelů klavírní hudby se mně nejvíce líbí romantici a ještě před nimi Beethoven, Bach (až na notoricky známou Toccatu a fugu d moll) se mně vždy jevil trochu "etudovitý". Ale znám ho málo.
    Je ale úžasné, že dokážeš takové dílo nastudovat. Vzpomínám se, že bloger Pavel Kreperat měl tyto variace také ve velké oblibě.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Čím víc do těch variací pronikám - a ono to jinak nejde, když je chci hrát - teprve vidím, jak je to neuvěřitelně promyšlená a promakaná kompozice s několika úrovněmi vnitřních plánů, které vypadají skoro bezděčně, ale musely být autorem vymyšlené předem; asi jako když někdo udělá obsahově vymakanou křížovku a oddělovače slov jen tak mimochodem ještě utvoří obraz krásné květiny. Není divu, že badatelé nacházejí v Bachových dílech matematickou a hudební symboliku. Ale spousty těch věcí si při běžném poslechu člověk ani nemá šanci všimnout; až si říkám pro koho byly všechny ty souvislosti autorem připravené a proč.

      Tak já si samozřejmě vybírám jen kousky, u kterých mám nějakou šanci je aspoň s výhradami technicky zvládnout; ony postupně docházejí, ještě mám pár dalších tipů, uvidíme, kam až to půjde. A mám obrovskou úctu vůči všem, kteří tuhle "kládu" jsou schopni zahrát na jeden zátah a vynikajícím způsobem na koncertě.

      Smazat
  9. Občas mě zamrzí, že prvorozený nechal klavíru, tak si alespoň poslechnu tebe. Díky ti za to :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem ho taky nechal a po několika málo desítkách let jsem se k němu vrátil :-).

      Smazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.