Jak si o dovolené uklidit byt...

Zjistil jsem hroznou věc: Já, odvěký nepořádník, jsem chvílemi zatoužil po úklidu. Samozřejmě především verbálně, protože spoléhám na svůj oblíbený nedostatek času, že mi dopřeje kýženou výmluvu, že bych opravdu velmi rád, ale z objektivních důvodů to jaksi nejde. Když jsem si ale na tento týden vzal dovolenou, aniž bych někam hodlal vycestovat, musel jsem připustit, že část z ní by mohla padnout i na uvedení domácnosti aspoň do takového stavu, abych mohl případnou návštěvu vzít do obýváku, aniž bych jí před vstupem musel uzavřít speciální úrazové připojištění. Aspoň pár hodin na setření těch nejsilnějších prachových vrstev, naházení věcí, které nezbytně nepotřebuji při ruce, do "odkládacího pokoje" (snad půjdou jeho dveře ještě zavřít, už je tam těch odložených věcí dost) a na závěr pak slavnostní vytření podlahy v obýváku, i když připouštím, že i prosté zametení by nejspíš splnilo páně Paretových 80 % z kýženého výsledku.  

V pondělí po obědě (a před odpolední velmi inspirativní schůzkou se svým známým, černošickým fotografem) jsem si ve slunečném odpoledni zopakoval to, o čem přemýšlím už několik měsíců, přesně od té doby, co jsem si potvrdil, že jaksi není v mých standardních možnostech pořídit si déledobě k bytu i cosi jako ateliér, kam bych mohl případně zatahovat zájemce o své fotky a přesvědčovat je na konkrétních příkladech, jak jsou moje obrazy nejen krásné, ale stojí za to si je za nemalé peníze pořídit domů. Ale když už nemůžu mít ateliér v Praze, co kdybych si podobný prostor zařídil přímo ve svém dobřichovickém bytě? Vždyť třeba takový už zmíněný "odkládací pokoj" by se možná dal k něčemu takovému využít. Jenže to by se musel celý vyklidit... Ne, do něčeho takového se mi dnes nechce, zkusil jsem se bláznivé myšlence ubránit, to až na to někdy budu mít dost času. Ale kdy vlastně můžu mít víc času, než mám o své dovolené, kdy neplánuji nikam cestovat?

Za dvě hodiny byl pokoj - původně nazděný nepotřebnými věcmi všeho druhu - prázdný a vysmýčený (no dobře, okna umytá nejsou, ale to už je úplně jiná kategorie úklidu, na kterou za normálních okolností není prostor ani o dovolené; když přece chci skrz okno vidět, mohu si ho otevřít, ne? :-)). Mezi pokoji jsem začal přesouvat různé části nábytku a v obýváku na podlaze vyvstal obrovitý pahorek z knih, sešitů, časopisů, starých počítačů, prasklých i neprasklých žárovek, stohů starých dokumentů, polorozpadlých starých batůžků, uschlých barevných růží a dalšího podobného harampádí. Všechny šuplíky bych měl provětrat a co půjde vyhodit bez ztráty kytičky, toho se zbavit. Pokud by mě teď v noci navštívil bytový zloděj, nejspíš by se tu přerazil a ještě bych mu musel platit za újmu na zdraví, protože tento způsob sebeobrany je podle změkčilého evropského práva jistě nepřípustný a zasahuje do jeho nezadatelného práva nabrat si u mne, co si zamane.

Ve vyklízeném pokoji jsem třeba našel (v zastlané podobě) kompletní různobarevný pozůstatek po skládání svých covidových koláží z jara 2020, které jsem shodou okolností právě před nedávnem poprvé kompletně vystavil na své výstavě v Berouně (odkaz na kompletní E-katalog berounské výstavy).

 

 

Ano, můj byt je i ve čtvrtek stále ještě vzhůru nohama a na vylepšení stavu mi zbývá už jen polovina dovolenkového týdne. Ale už jsem si koupil nové skobičky, takže část obrazů by se mohla přesunout na zeď, což u mě doposud nebylo moc zvykem, a vytvořit alespoň základní zárodečné zdání ateliéru. Už teď ovšem vím, že z toho, co jsem úvodním vyklizením odkládacího pokoje všechno odhalil (o některých kouscích bych skoro mohl přísahat, že jsem nikdy nic takového neměl), nevyhodím spoustu věcí, které by si to při racionálním postupu zasloužily, protože k nim mám nějaký - často druhým jen obtížně vysvětlitelný - citový vztah, nebo alespoň upomínají na něco, co bych nechtěl zapomenout.

Aktuální překážková dráha z hromádek vyklizených věcí v mém obýváku (balík bublinkové fólie milosrdně překrývá podstatnou část). Doufám, že mě asociace bytových zlodějů nedá k soudu.

 

Obávám se, že ani o týdenní dovolené si svůj byt neuklidím tak, jak by se slušelo a jak by si moje zřídkavé dobřichovické návštěvy zasloužily. Naopak, jsem si už teď jistý, že stav bude horší než na začátku týdenního volna. Zároveň jsem ale přesvědčený, že hlavní principiální překážky k vytvoření mého "ateliéru" již byly zbořeny a na vzniklé suti je možné vystavět něco lepšího než tu bylo doposud.

Třeba se to nepovede během týdenní dovolené, ale aspoň - jak říkal pan Pávek - do žní. Nebo do švestek. Nebo do Vánoc. Copak na tom záleží, kdy naše lepší příští přijde? Hlavně že je pořád na cestě k nám :-).