úterý 7. prosince 2021

Wilhelm Steinitz - první šachový mistr světa a rodák z Prahy

V Dubaji právě hrají ostře sledovaný zápas o titul mistra světa v šachu obhájce titulu Nor Magnus Carlsen a vyzyvatel Jan Nepomňaščij z Ruska. Zatím všechno nasvědčuje tomu, že už popáté za sebou získá titul mladý Nor, takže svých prozatímních 8 let na světovém trůnu nejspíš ještě prodlouží. Ale tušili byste někdo bez dopomoci strýčka Googla (a nadpisu dnešního článku), kdo se stal před 135 lety vůbec prvním obecně uznávaným šachovým mistrem světa a proč mě tahle otázka nedávno při focení napadla? Že ne? Trochu tedy napovím: Křestním jménem William. To vypadá na Američana, Brita, Australana nebo něco takového, že? Anebo že by to celé bylo ve skutečnosti trochu jinak?

Když jsem byl ještě teenager, šachy jsem docela dost hrával. Neříkám, že moc dobře, ale partie mě bavily a získal jsem i několik zajímavých zážitků, kdy jsem si např. vyzkoušel simultánky s uznávanými velmistry. Teď už pauzíruji bratru 35 let - když nepočítám dvě partie se synovcem, když byl ještě malý a učil se, jak jednotlivé figurky táhnou. Svou "šachovou kariéru" si každopádně dovolím považovat za uzavřenou. Nicméně dobře si pamatuji na šachové knížky, ve kterých se psalo právě hlavně o mistrech světa: Jedna úžasná osobnost vedle druhé, navrch s příběhy, které mou tehdejší dorosteneckou duši vysloveně fascinovaly: Po exotických dálkách vonící Capablanca, přísný Aljechin s železnou vůlí, neortodoxní Michail Tal, excentrický rebel Bobby Fischer, víc než čvrtstoletí neporazitelný Emanuel Lasker. Škoda, říkal jsem si tehdy, že se v téhle přehlídce největších šachových titánů všech dob neobjevuje taky nějaký Čech!
 

Je zvláštní, že ten úplně první mistr světa, zmíněný pan William, příjmením Steinitz, mi - kdovíproč - moc k srdci nepřirostl. Nějaký vousatý Američan, který - jak jsem se o něm dočetl - byl jedním z likvidátorů starého romantického vedení šachových partií, které byly většinou postavené na krásných a oslnivých kombinacích, zatímco Steinitz razil neokázalý ale efektivní poziční přístup získávání a udržování drobných strategických výhod. Co by na něm mohlo být pro mě tak zajímavé, abych ho povýšil na úroveň těch největších géniů šachové historie? Ale v tuhle chvíli šachisté, filosofové a historici mezi vámi už určitě vědí, protože pan William nebyl rodilým Američanem, nebyl původně dokonce ani Williamem, kteréžto jméno si zvolil až pro pozdnější americkou etapu svého života. Jednalo se totiž o "Rakušana", který se sice šachově proslavil v hlavním městě monarchie, ve Vídni, ale rodákem byl - považte - z Prahy, kde se narodil v květnu 1836 do rodiny židovského obchodníčka na území tehdejšího Židovského města a žil zde až do svých 22 let, kdy odjel do Vídně původně studovat matematiku, ale ve vídeňském kavárenském prostředí se rychle stal šachovou hvězdou a nejlepším rakouským a posléze i světovým šachistou. Steinitz byl za nejsilnějšího světového hráče považován již v letech 1866 až 1883, ale oficiálním prvním mistrem světa se stal až v roce 1886 a titul si udržel až do roku 1894, kdy prohrál se svým nástupcem, již zmíněným Emanuelem Laskerem. 

Když jsem se před pár týdny zúčastnil naučné vycházky po pražském Židovském městě, dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí, ale nakonec ta pro mě nejpřekvapivější informace během vycházky vůbec nezazněla, ale sama si mě našla. Poprvé na svých častých toulkách Prahou jsem si totiž všiml právě pamětní desky Wilhelma Steinitze na boku Filosofické fakulty směrem do Široké ulice. Tam stával dům židovského ghetta, kde pozdější slavný a celosvětově vážený mistr vyrůstal. O jeho pražském období, byť trvalo dlouhých 22 let, se neví skoro nic, většina dostupných informací (pomineme-li zápis o narození v matrice) začíná až jeho prvními šachovými úspěchy ve Vídni. Dopátral jsem se pouze základní informace, že malý Willy byl devátým dítětem z celkových třinácti v rodině malého prodejce železářského zboží a šachy se naučil hrát snad ve svých 12 letech.

Říkám si, že když i pro mne - který mám Prahu docela prochozenou a určitý čas jsem se podrobně zajímal o historii a vývoj šachové hry a Steinitzovy partie z období jeho největší slávy jsem si nadšeně přehrával (jak jsem se zpětně ubezpečil, v tehdejší dostupné literatuře byla všude informace o Steinitzově pražském původu uváděna, ale nikde nebyla nijak zdůrazňována) - byla skutečnost, že legendární první šachový mistr světa pochází z Prahy, velkým překvapením, mohlo by to snad být zajímavé i pro některé ze zdejších čtenářů, a proto, myslím, si Wilhelm Steinitz malé připomenutí zaslouží, i když aktuálně není spojené s žádným kulatým výročím. 

Tak kdybyste náhodou o Steinitzově pobytu v Praze v letech 1836 až 1858 věděli něco bližšího nebo měli tip na nějaký zajímavý informační zdroj, nevolejte na číslo 158, ale napište mi to rovnou do komentářů nebo do mailu pvapenik@centrum.cz

Pozn.:  Jen pro zajímavost dodávám, že Steinitzovo jméno se uchovalo v šachové terminologii nejméně na dvou místech - jako Steinitzova varianta francouzské hry (1.e4 e6 2.d4 d5 3. e5 ...) a jako Steinitzova obrana ve hře španělské (1.e4 e5 2Jf3 Jc6 3.Sb5 d6 4.d4...). To jen abyste viděli, jakým světoobčanem se pražský Žid Willy po svém vídeňském, londýnském a zámořském angažmá nakonec stal.


13 komentářů:

  1. To jméno jsem určitě slyšela, stejně jako jména všech ostatních mistrů, které jmenuješ (včetně Carlsena - a před ním byl, myslím, Anand?). Ale že byl Steinitz z Prahy, to jsem netušila. A aby taky jo. Šachy mě nikdy nebavily a všechny informace o nich vím od táty, který je hraje celý život závodně. Svého času je hrával i brácha a to pak někdy konverzace u nedělního oběda vypadaly zhruba jako tvůj dovětek kurzívou :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Říkal jsem si, že tuhle pamětní desku budeš určitě dobře znát, když je vlastně tvoje domácí :-). Já jsem časem zjistil, že jsem na šachy intelektuálně líný a že se mi nechce všechno přesně domýšlet, takže během partie dávám přílišný prostor své oblíbené náhodě :-).

      Vymazat
    2. Ano, přesně. Mně to promýšlení dost hrozně nebavilo, takže jsem svých pět a půl partie odehrála opravdu hodně náhodně a zůstalo mi z toho akorát přirovnání, že je něco jako šachy. Co ti budu povídat, není to většinou žádná velká lichotka :-)

      Vymazat
  2. Zajimave je, ze Lasker, když se s překvapením dověděl, ze Steinnitz zije v podstatě v bide,zacalbokamzite konat a usporadal sbirku, bohužel už bylo pozdě...Mne právě vzdy prekvapovslo, ze v té době nebyl "za vodou"ani svetovy sampion"..A myslim ze neholdoval hazardu, nerkuli drogam...Jinak pokud jsem o nem cetl, vzdy byl predstavovan jako "pražský Němec".?.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aho, Steinitz dožil v bídě. Tehdy se dalo vydělávat spíš psaním šachových článků nebo ještě radši redigováním novinových šachových rubrik. To už dnes většinou mistři světa nedělají :-).

      Vymazat
  3. Vídeňské kavárny bývaly skvělým podhoubím pro všechny génie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Říkal jsem si, že by tě zmínka o kavárnách mohla zaujmout :-).

      Vymazat
  4. Z lineární algebry je známá Steinitzova věta o výměně, ale ta asi nebude o strategické výměně figurek, např. oběti dámy za střelce s cílem zaskočit soupeře nečekaným tahem :).

    OdpovědětVymazat
  5. Vidíš, že ta nakládačka, kterou Nepo dostává, tě zaujala. Neboť jsi hrál kdysi trošku šachy. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zpočátku to vypadalo celkem normálně a najednou je to nakládačka, čím dál nakládačkovitější...

      Vymazat
  6. Prostředí vídeňských kaváren by asi zlákalo i mě, nešachistu :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, možná bych u dobrého sachru zavpomínal, jak táhne jezdec :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.