pátek 8. října 2021

Černobílý Japan 2011

Už jsem tady i na sociálních sítích informoval, že jsem si na sebe vymyslel zvláštní projekt "oživování" 10 let starých fotek z mé první japonské cesty (moje průběžné reportáže z japonského putování najdete ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči). Každý večer jsem usedal k počítači a procházel jsem si podrobně všechny nepoužité a v archivu odložené fotky ze dne přesně před deseti lety. Nejen jsem si tak docela efektivně připomněl krok po kroku celou japonskou cestu, ale hlavně jsem sám pro sebe objevil pár fotek, které, myslím za resuscitaci celkem stojí nebo by je aspoň byla škoda nikdy nikomu neukázat. Abych podpořil dokumentární stránku celé série, rozhodl jsem se použít jednotící černobílé podání, tedy něco, s čím jinak tolik nepracuji, abych si zase vyzkoušel trochu jiný přístup a způsob uvažování o fotkách.  

Podobně jako i před 10 lety nakonec dlouhé putování po krásné japonské zemi skončilo, končí po necelém měsíci i tento "ad hoc" fotografický projekt a já už mám vybrané fotky do výsledné kolekce. To, co tady na blogu dnes ukážu, není zdaleka totéž, první tři fotky z dnešního článku se např. do finálního výběru vůbec nedostaly. Je ale, myslím, dobré ukázat, že konečná podoba cyklu "Černobílý Japan" je opravdu jen výběrem z o dost širšího základu. Během těch skoro 30 večerů jsem totiž celkem prošel asi 2500 archivních fotek, z nich jsem vybral cca 250 adeptů, které jsem starostlivě zpracoval tak nejlíp, jak aktuálně umím. Bylo to, musím říct, opravdové dobrodružství; přece jen - mnohé se za těch 10 let změnilo, v roce 2011 jsem např. ještě vůbec nefotil do RAWu, ale jen do JPG formátu, což si už teď vůbec neumím představit, nepoužíval jsem "full-frame" a hlavně - v tom japonském cestovatelském kvapíku jsem vlastně vůbec neměl čas na opravdu poctivé pomalé snímání, kterému dávám přednost; byl to tehdy naopak dost frmol a na kvalitě pořízených fotografií se to nemohlo neprojevit. O to víc času a péče jsem těm 250 vybraným obrázkům musel věnovat teď. V mnoha případech to k ničemu zajímavému nevedlo, ale samozřejmě, ukážu vám především ty snímky, o kterých se domnívám, že to mělo aspoň nějaký smysl. Fotky nejsou technicky nijak exkluzivní, ale o to tentokrát nešlo, zatím se nechystám z nich dělat velkoformátové zvětšeniny.

Na konci dnešního článku vás tedy čeká odkaz do speciální "E-xpozice č.6" na mém fotowebu, kde najdete celkem 36 obrázků (tedy čtyři obrazovky po devíti). U fotek je tentokrát jen minimum informací a proti mým dosavadním zvyklostem tam nejsou dokonce ani žádné názvy, protože to nejsou fotky artové ale většinou opravdu dokumentární, kterým snad není třeba dodávat žádný další rozměr. Je možné, že si časem pro nějaké účely pár obrázků z téhle japonské kolekce vytáhnu a názvy jim vytvořím, ale zatím jsem to nepovažoval za nezbytné.   

Obrázek č.1: Struktura lávových vyvřelin na vrcholu sopky Aso na ostrově Kyushu. Tuhle fotku sice v konečném výběru nenajdete, ale co já mohu vědět; třeba je mezi vámi nějaký specialista na černobílou geologii :-).

 
 
Když mluvím o sopce Aso, možnost ji spatřit na vlastní oči a stanout až na okraji hlavního kráteru pro mě byla v Japonsku úžasným zážitkem. Jste-li v místě, o kterém víte, že se může během chvilky změnit na doslova pekelnou zónu, a máte tu kliku, že mocné přírodní síly právě klimbají a pustí vás nakouknout do jejich příbytku, je to úžasná zkušenost. Takhle vypadá sopka z dálky. Ani tenhle obrázek nakonec ve finální kolekci není, ale toto úžasné místo je tam zastoupeno jinými snímky, tak - přijdete-li se na celý cyklus podívat - budete mít aspoň srovnání.

 
 
Do třetice snímek, který v kolekci Černobílý Japan neuvidíte. On samozřejmě není nic moc, ale beru ho jako doklad, že i taková fascinující památka, jakou je pověstný chrám Fushimi Inari v Kyotu se občas musí poopravit, no a co k opravě použít jiného než typické japonské stroje, japonský fortel a japonské kužely :-).   

 
 
Všechny další dnešní fotky už součástí připravené kolekce jsou. Napřed se opět vrátíme ke kráteru sopky Aso. Na vrcholu totiž stojí několik rozpadlých betonových krytů, které byly kdysi postaveny proto, aby se měli turisté kde skrýt před padajícími balvany v případě nenadálé erupce. Tyhle původní kryty se ale ukázaly být postavené na nevhodném místě a při jedné ze silných erupcí byly zničeny. Nikdo už se pak do jejich opravy nepustil, nové kryty jsou postavené o kousek dál a ke zbytkům starých krytů se už dnes nesmí.

 
 
Legendární obrovitá "plovoucí brána torii" na ostrově Miyajima stojí za přílivu ve vodě, ale za odlivu se dá dojít celkem suchou nohou až k jejím mohutným dřevěným sloupům. Na bráně je dobře vidět, že až moře opět přiteče, budou v těchto místech víc než 3 metry vody. 

 
 
Když jsem psal o zamýšleném dokumentárním charakteru celé kolekce, neměly by v něm chybět ani záznamy některých zdánlivě obyčejných ale ve skutečnosti okouzlujících setkání. Toto přátelské a minimálně z jedné strany i náležitě nadšené setkání zprostředkoval opět ostrov Miyajima.

 
 
Kyoto nabízí neuvěřitelné množství historických památek, o čemž ovšem tahle lehce psychedelická fotka moc nevypovídá. Snímek ale vznikl na úžasném moderním kyotském hlavním nádraží, což je moje oblíbené místo, kde bych nejspíš dokázal fotit celý den a pořád by bylo co. 

 
 
K Japonsku patří déšť a deštníky. Tenhle déšť v Kanazawě u Japonského moře byl předzvěstí nastávajícího tajfunu, takže lilo nepřetržitě celý den, který jsem na tohle krásné město a především na jeho fascinující zahradu Kenroku-en měl vyčleněný. Kdyby šlo jen o přepršku, šlo by se schovat pod přístřešky chrámu, ale tenhle déšť trval několik dní, takže byste v dřevěné podlaze vystáli důlek. V případě nouze je ale možné nabídnout si aspoň jeden ze sdílených chrámových deštníků vpravo dole. 

 

Tak to byla dnešní blogová ochutnávka, která by v optimálním případě měla vést ke hlavnímu chodu - celému nově vzniklému fotografickému cyklu Černobílý Japan. Všechny vás tedy srdečně zvu na malý zrychlený průlet Japonskem, jak vypadalo přesně před deseti lety a věřím, že vás třeba některé z obrázků zaujmou: E-xpozice č.6: Černobílý Japan (2011). A jen malý praktický dovětek: Fotky nejsou většinou čtvercové, to se tak jen na základní obrazovce tváří, ale samozřejmě stačí rozkliknout a objeví se ve skutečném formátu a se stručným popisem.

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může dále nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.  

25 komentářů:

  1. Zajimave i v černobílém provedeni macsopka svoje kouzlo ..Zaujme i ona brana za odlivu s setkani se srnkou..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem si pořád říkal, že vyberu jen ty opravdu nejlepší, ale nakonec jsem do kolekce přidal i některé fotky podle místa, odkud jsou, aby byl cyklus aspoň trochu reprezentativní :-).

      Vymazat
  2. No krása! Ta fotka z nádraží mi připadá jak záběr z Hvězdných válek, města levitující ve vzduchu.... hodně podařené

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta fotka z kjótského nádraží byla hodně málo kontrastní a muselo se s ní trochu popracovat, aby hvězdné války vůbec vylezly :-).

      Vymazat
  3. Moc povedená série! Je do značné míry jiná než tvoje ostatní fotky, takže kdyby se některé obrázky povedlo dostat do výstavního formátu, byl by to, myslím, hodnotný přídavek. Nejlepší je ale stejně tvoje fotka v kimonu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvidíme, co se dá dělat. Fotkám jsem schválně nechal větší "filmové" zrno, což se bude s větším formátem trochu prát. Fotka v kimonu stojí mimo vlastní kolekci, protože už jsem ji používal na starém blogu :-).

      Vymazat
  4. Oživování se ti povedlo! Nakoukla jsem i na fotoweb, některé fotografie mě skutečně okouzlily - Oblast Aso, Jezero Ashi, Lanovka, nejvíc ale asi Počátek tajfunu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem rád, že se pár kousků podařilo najít. Některé obrázky mě nakonec opravdu mile překvapily a "Počátek tajfunu" mezi ně patří :-).

      Vymazat
  5. Petře, fotky jsou úžasné a po těch letech neztratily nic ze své krásy. 👍👍👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem rád, že se ti fotky líbí. Možná si někdy uděláme další "článek z fotolaboratoře", aby bylo vidět, jak jsem některé z fotek oživoval. Mimochodem - u snímku, který teď považuji za nejzdařilejší, nebylo na originálním souboru na první pohled rozeznat, co jsem vlastně fotil :-).

      Vymazat
  6. Místa jsou nádherná a sopka budí úzkost.
    A tvou fotografii červené brány na ostrově Miyajima mám ze všech nejradši a doma mně na ní často ulpí zrak.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem rád, že se ti plovoucí torii (toho času na suchu) líbí. Zrovna v jejím případě jsem se musel rozhodovat, jaké šedé podání zvolit, a dokonce jsem zvažoval, jak moc jsem v analogové době používal červený filtr :-).

      Vymazat
  7. Sdílené deštníky - paráda.
    /Ale mladí jdou dál. Chtějí sdílet už i auta a byty/.
    Nejvíc na mne zapůsobila sopka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokrok nezastavíš. Dřív stačívávalo sdílet ideje.

      Vymazat
  8. quick

    Sopky neoživovat, i když jsou úplně nejkrásnější.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, zrovna sopka Aso je živá sama až dost a třeba Fudži jen ať pěkně ještě pár století spinká, v jejím případě by oživení mohla být docela polízanice.

      Vymazat
  9. Je to pro mě jediná příležitost, jak se podívat "za humna". Do Země vycházejícího slunce už se nedostanu (ani toho zapadajícího). Takže díky Ti moc a moc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to s tím "díváním za humna" je teď malinko podivné celosvětově. Vždycky mám radost, když někomu moje japonské fotky a reportáže umožní nakouknout do míst, kam se čtenář nejspíš sám nevypraví; i proto byly kdysi focené a i proto byly dnes oživované. Děkuju.

      Vymazat
  10. Nádherný výběr fotek, hned první mě ohromila a ve stejném duchu to pokračovalo. Na FB jsem fotky nedocenila, přece jenom tam trošku zaniknul jejich zvláštní dokumentační půvab. Projít všech zhruba 2500 fotek, jak jsi psal, bylo určitě náročné, ale věřím, že i zajímavé a příjemné připomenutí krásného výletu do úplně jiného světa. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že hraje roli i to, že jsou ve webové galerii všechny fotky pohromadě, takže líp vyzní to, že jsou laděné do stejného stylu. Množství má vždycky svůj význam :-).

      Vymazat
  11. První fotkou myslím tu z E-expozice.

    OdpovědětVymazat
  12. Nádherně zprostředkovaný zážitek z návštěvy Japonska. Dívala jsem se na výběrové fotografie a víš, čeho jsem si všimla nejvíc - zajímavé nebe. Dotváří atmosféru fotografií. Děkuji za tyto fotografie, některé si možná zaslouží výstavu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebe je zrovna jedna z věcí, které na černobílé fotce umějí vypadat o dost lépe než v barvě, a čím lépe se podaří udělat kontrast mezi světly a stíny, tím je to lépe patrné.

      Vymazat
  13. Na Japonsku mě baví tradice svazování nohou. Lotosové květy. Nebo to bylo jinde?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tomto směru bohužel můj archiv nemůže sloužit ;-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.