středa 19. října 2022

Na otočku do kaňonu Vydry

Jeden den ze své týdenní dovolené jsem si zajel na své oblíbené fotogenické místo - na nejkrásnější úsek šumavské Vydry. Vymyslel jsem si to báječně a na aktuální podmínky české - především železniční - dopravy to všechno až neuvěřitelně klaplo: Vstal jsem ve čtyři ráno, což byla asi hlavní překážka, protože přesvědčit organismus, že o dovolené se vstává o dost dřív než do práce, nebylo úplně jednoduché. Z Dobřichovic jsem jel osobákem do Berouna, tam jsem asi po pěti minutách přestoupil do rychlíku Berounka, kterým jsem dojel až do Klatov, tam jsem jen přeskočil na stejném nástupišti do čekajícího osobáku do Sušice. V Sušici jsem měl celé dlouhé tři minuty k přestupu na autobus směrem na Modravu, ze kterého jsem vystoupil na Antýglu, kde nejkrásnější úsek Vydry začíná. Bylo skoro deset hodin a já měl před sebou podle plánu pět a půl hodiny času na focení, což se mi zdálo být dostatečné. Jak naivní!

Původně jsem si myslel, že si vyšlápnu i nahoru ke svým už před lety vyhlédnutým místům na Hamerském potoce (ten se právě na Antýglu do Vydry vlévá), ale nakonec jsem byl rozumný a řekl jsem si, že Vydře tentokrát nebudu nevěrný a věnuji ji všechen vyčleněný čas. I tak se to nakonec ukázalo být zpropadeně málo. Krásných výhledů do koryta horské říčky a různých možných zajímavých kompozic proudící vody a statických omšelých kamenů je totiž  hned od začátku stezky prakticky nekonečně mnoho a člověk by nejradši stavěl stativ na každých dvaceti metrech. Ukázalo se, že na první kilometr po proudu jsem spotřeboval skoro hodinu a půl. Uvědomil jsem si, že svůj silný neutrální filtr, který umožňuje pracovat s extrémně dlouhou několikaminutovou expozicí a zviditelnit tak cesty vody, jsem doposud na Vydře nikdy nevyzkoušel, protože jsem si ho pořídil teprve před třemi roky a na Vydře jsem fotil naposledy v roce 2017. Letí to! I když jsem měl s sebou i jiné typy filtrů, rozhodl jsem se nakonec, že nebudu těkat a pořád "přezbrojovat" (docela stačilo, že jsem často měnil objektivy), takže můj netradičně silný neutrální filtr VFF ND 32000 bude mít sólo :-).

Dnes asi nebudu zbytečně komentovat individuálně všech deset fotek; bylo by z toho ono otřepané: "Kachny, kachny, kachny..." nebo přesněji řečeno: "kameny, kameny, kameny... vodní proudy, vodní proudy, vodní proudy s kameny..."



 
 
Převážná část lesů v kaňonu Vydry je jehličnatá, čas od času se ale na břehu objeví nějaký ten listnáč, takže je díky listí spadanému do říčního koryta aspoň poznat, že je právě podzim.

 
 
Spíš jen pro zajímavost jsem tentokrát vyzkoušel i černobílou variantu jedné z vyderských fotek. Ale není to ono a podzim se na mě kvůli tomu málem urazil, že pohrdám barvami, které tak pracně namíchal, aby docílil co nejlepšího efektu :-).

 
 
Trochu širší záběr ze stejné zákruty kaňonu - ale tentokrát v barvě.
 

 
 
Tři čtvrti hodiny z vyměřeného času nakonec padlo na oběd na Turnerově chatě: Guláš celkem obyčejný, ale hrachová polévka vynikající, takovou jsem snad ještě nejedl. Vzpomněl jsem si na to, jak jsem na téhle chatě v různých časech několikrát pár nocí pobýval a taky na to, jak jsem tu měl v srpnu 2002 strávit celé dva týdny, ale zrovna v pondělí, kdy měla dlouho vyhlížená dovolená dovolená začít, jsme byli evakuovaní kvůli povodním, takže z pobytu úplně sešlo. Škoda, to mohly být fotky rozbouřeného živlu!
 
Chtěl jsem si udělat aspoň jednu "normální" podzimní fotku, na které budou různé podzimní barvy místního lesa, chata i kaňon. Jen jsem měl trochu práci s tím, aby nebyla vidět auta parkující u chaty. Byla to ale jen služební auta, hosté tu, myslím, žádní nebyli. Vůbec byla turistická magistrála, která kaňonem vede a v sezóně ji brázdí tisíce lidí, tentokrát skoro prázdná: Za celý den jsem tu potkal dohromady snad dvanáct lidí (a se všemi jsme se pak nevyhnutelně setkali na obědě ve stejné místnosti u plápolajícího krbu :-)). I když bylo zrovna pracovní úterý, skoro půlka října a místy pršelo, přesto mě ty úplně prázdné cesty kolem Vydry překvapily.   

 
 
Cesta pak pokračovala od Turnerovy chaty dolů na Čeňkovu pilu. Když vezmu v úvahu, že samotná cesta kaňonem zabere přibližně 2 hodiny, přidáme skoro hodinu na oběd, tak z na pohled dlouhého času na focení zbývá už jen dvě a půl hodiny. A to - uznejte - je na pomalého fotografa, jako jsem já, navíc fotícího na dlouhé několikaminutové expozice, docela švunk :-).


 
 
Poslední fotka je už míst, kde kaňon končí, jeho sevřené stěny se rozestupují a prudký spád říčky se vyrovnává; k soutoku s Křemelnou (a tedy ke zrození řeky Otavy) už odtud zbývá jen kousek. 

 

Na autobusovou zastávku na Čeňkově pile jsem dorazil 10 minut před příjezdem autobusu, který mě odvezl na sušické vlakové nádraží, odtud jsem jel do Horažďovic, pak brněnským rychlíkem do Nepomuku, kde jsme museli kvůli výluce přestoupit na náhradní autobus do Plzně. Ano, měl jsem s sebou pro jistotu klíče od plzeňského bytu, kdyby se do plánu vloudil nějaký šotek, ale nakonec to nebylo třeba. Dalším vlakem jsem popojel do Berouna a odtud pak "elefantem" do Dobřichovic. V devět večer jsem byl doma a ještě jsem stihl se hned podívat, jestli z fotek něco vyšlo.

Suma sumárum - 10 různých spojů, cca 16 hodin cesty, celkové náklady asi osm stovek a jako výsledek asi 20 fotek, z nichž se jich do opravdového výběru dostane jen pár a nejsou vlastně ničím mimořádné. Ale výlet to byl příjemný, nadýchal jsem se čerstvého vzduchu, odpočinul jsem si od pracovních projektů, provětral jsem fotovýbavu a připomněl jsem si místa, která dobře znám a rád se do nich vracím. Jak už jsem si několikrát potvrdil, jde to různými trasami i "na otočku". 

Tak teď jen doufám, že na další návštěvu nepřijedu zase až po pěti letech.

 

 

22 komentářů:

  1. Je zajímavé, že do Železné Rudy to jezdí primo, ale j Vydře je ti tak komplikované...Mne to připomnělo ze se chytám někdy do Drahanského údolí v Praze, kde voda byť podstatně slabší vytváří scenerie s kameny .Sumava to ovšem není...Jinak i ta černobílá fotka má své kouzlo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dřív jezdil o víkendech přímý spoj ze Smíchova, párkrát jsem ho využil. Pak, myslím, skončil a loni v sezóně jezdil na stejné trase na zkoušku čistě komerční (tedy bezdotační) spoj. Jestli jezdil i letos, to nevím, teď každopádně nejezdí.

      Vymazat
  2. Krasny. Voda v tvem podani vypada jako uplne jine skupenstvi, nalezejici na prvni pohled na jinou planetu:)

    OdpovědětVymazat
  3. To je tedy skutečně skoro jako vyjet si do Austrálie! Máš můj obdiv za tu trpělivost. Já vidět takové spojení, nejspíš rovnou měním plány.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba osobáčkem z Klatov do Sušice jsem snad v životě nejel, názvy stanic jsem vůbec neznal. Je to moc pěkný kousek světa; myslel jsem, že si budu cestou hlavně číst, ale mnohem lepší bylo nakonec dívat se kolem sebe :-).

      Vymazat
  4. Tak na tyhle končiny nemám tak idylické nahlížení jako ty okem fotografa. Na Antýglu jsem dostala pokutu, že jsem neměla zapnutý bezpečnostní pás a na Čenkově pile jsem měnila kolo. Ještě že v Srní byl automechanik, když jsem tam dojela na tři válce. No to už je ale opravdu závan mé hluboké minulosti, až teď si nějak uvědomuju, jak jsem to vůbec dokázala...Ale krajina je nádherná to joooo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako správný nemotorista bych se měl zeptat: "A tři válce jsou málo nebo moc?" :-) To beru jako tu lepší stránku nemotoristického života: Nemusím počítat válce :-).

      Vymazat
  5. Podařilo se. Můj synek, který se hned tak nad něčím nerozplývá byl na Antýglu se školou na víkend a přijel nadmíru a na jeho povahu velmi velmi nadšen. Ani se mu nedivím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já taky přijíždím nadšený. Jen trochu ospalý :-).

      Vymazat
  6. Zviditelňovat vodu na otočku to chce odvahu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono by to šlo efektivněji u mlýnského kola na Kampě :-).

      Vymazat
    2. Lezarts

      Děkuji, že jste tu fotografickou pouť, na tento krásný “konec světa” vykonal za mě a přinesl krásné fotografie!

      Vymazat
    3. Bylo mi potěšením. Jen by to zase chtělo někdy vyrazit raději rovnou na pár dní. Těch pět a půl hodiny je při mém způsobu focení docela kalup :-).

      Vymazat
  7. Kombinace vody, kamenů, zeleného mechu a tvých šikovných rukou a očí je ve výsledku úžasná, těch osm stovek stálo za to! Mě na jejich rozfofrování stačí dvacet minut v papírnictví nebo galanterii, i když nemůžu říct, že bych si to neužívala :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Ale je pravda, že s tím papírnictvím to mám podobné jako ty :-).

      Vymazat
  8. Nazdárek, Petře, velice se mi líbí jak tvůj popis cesty, tak fotky a naprosto rozumím tomu hospodaření s časem na takovém výletu. My obvykle chodíváme od Čeňkovy Pily nahoru na Antýgl, pokud tedy nejsme v sedle kola, kdy je to do kopce horší a navíc na té trase zakázané.Jenže na rozdíl od tebe jsme tam obvykle na pár dní bydleli, buď na Modravě nebo u Zadova, nebo na horské Kvildě, tak jsme nemuseli tolik spěchat.Na Vydru nedám dopustit a je to pěkné i z Modravy proti toku, nebo na Březník.
    Už jsem tam delší dobu nebyla a teď se mi zastesklo.
    Jo, Šumava...
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dřív jsem jezdil do těchto míst pravidelně nejmíň na tři, čtyři dny, ale byl jsem tu jednou i dva týdny v kuse a myslím, že oblast znám docela dobře. Jen tu na mě poslední dobou bývá příliš turisticky husto, tak vyrážím právě až v říjnu, kdy je tu asi nejklidněji. Naposledy jsem pobýval týden v Srní, tentokrát nebylo tolik času, protože jsem chtěl stihnout ještě řadu dalších věcí, hlavně kolem fotek.

      Vymazat
    2. Petře, tak to máš Šumavu asi taky pěkně ochočenou. My jsme tam jezdívali se zaměstnavatelem ( dotováno ROHem ) nejméně třikrát ročně a to na 3-4 dny a pak s mužem i soukr. a tak mohu tvrdit, že na rozdíl od Krkonoš mám Šumavu docela prochozenou ( i Jeseníky ). A jsem moc ráda! Nebo Novohradské Hory, ty byly kolem r. 2003 skoro prázdné a kouzelné.
      Kam vyrážíš příště?
      Jiřina z N.

      Vymazat
    3. Mám tam řadu vybraných míst, kam se rád vracím, jen se mi to v posledních letech moc nedařilo. Teď nic neplánuji; uvidíme, kdy se zase co podaří.

      Vymazat
  9. Na těch fotografiích je zajímavé, jak i při dlouhé expozici nepohyblivé objekty (např. balvany v korytu řeky) jsou ostře zobrazené, že téměř každý atom je rozlišitelný. Ani otáčení zeměkoule na tom nic nezměnilo :).

    OdpovědětVymazat
  10. Tvé krásné fotky jsem obdivovala už na facebooku a hned, jak jsem je viděla, mě napadlo, jak při pomalé expozici vynikne pohyb a síla řeky, to už není jenom tekoucí voda ale doslova živý tvor s pružným a proměnlivým tělem.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.