středa 9. prosince 2020

Adventní brána

Zastávám názor, že báseň sama si většinou řekne o rytmus, kterým si přeje být vyprávěna. Má-li tu možnost, nepřizpůsobuje se našim záměrům, ale narodí se a roste podle vlastních pravidel, která bychom jako "autoři" měli ctít. Dnes jsem kupříkladu chtěl napsat úplně normální adventní básničku s nějakým tím klasickým jambem či trochejem, přinejhorším pak daktylem. Jenže... Ať jsem slova rouboval jedno na druhé, jak jsem chtěl, řadila se sama automaticky do veršů po pěti a sedmi slabikách, jako je tomu u košatých forem staré japonské poezie. Dobře víte, že tady na blogu občas popustím uzdu nějakému tomu malému haiku (které využívá klasickou slabičnou formu 5-7-5) a když se chci hodně rozepsat a odvázat, vyjde mi z toho občas i tanka (s verši 5-7-5-7-7). Jenže tentokrát kromě pevného slabičného uspořádání si básnička řekla i o rýmovanou podobu, což u klasické japonské poezie s jejími pevnými obsahovými i formálními pravidly rozhodně není zvykem.
 
Převaloval jsem tedy slabiky jednu přes druhou a ať jsem je rovnal jakkoli, vždycky se zaonačily podle svého, tak, aby vytvořily cosi jako o jeden verš rozšířenou tanku, což je forma, kterou jsem zatím neměl to potěšení vyzkoušet. V případě takového rozložení veršů se básnička okamžitě zatetelila spokojeností a jen tak mimochodem mi sama nabídla i několik možností rýmu. Ponořil jsem se tedy hluboko do google světa a v zaprášených encyklopediích jsem objevil speciální básnickou formu jménem sedóka (v některých zdrojích sédóka), přesně odpovídající slabičnému rytmu 5-7-7-5-7-7, který básnička nemilosrdně prosazovala. Mimo jiné jsem se dočetl, že od 8. století se tato japonská básnická forma používá jen zcela výjimečně, což - zdá se mi - je nejvyšší čas napravit :-).
 
Představil jsem si tedy, jak kdysi dávno výprava japonských věrozvěstů dorazila po létech putování do divoké země ve středu Evropy s trochu naivní nabídkou kvalitní poezie a byla odmítnuta zdejším kmenovým náčelníkem pod průhlednou záminkou, že doba není zralá na básničky, protože napřed je třeba pořádně opevnit Wogastisburg, a vůbec má slovanská analfabetická společnost spoustu mnohem lepších povyražení než nějaké nepochopitelné veršovánky v obrázkovém písmu. Jó, kdyby místo věrozvěstů a básníků dorazili z daleké země obchodníci s kvalitními meči, prodejci pálivého zeleného křenu a sušizvěsti, měli bychom možná o čem jednat, ale takhle... Nu, nedivme se; takhle to dopadá, když je v čele země drsný vojvoda a kupec, v jehož přítomnosti múzy - vedeny pudem sebezáchovy - povětšinou raději mlčí.

"Jedeme domů, v téhle podivné zemi máme se sédókou šanci nejdřív tak za čtrnáct století, dřív určitě ne!" zavelel vedoucí japonské výpravy, která na jeho povel zhrzeně opustila Českou kotlinu a uvolnila tak dočasně prostor svým byzantským kolegům. Ano, všechno má svůj čas a nyní se tedy dávná věštba konečně naplnila aspoň zde na blogu. 
 
Nakonec vzniklo šestiverší v rytmu starodávné japonské poezie, ovšem s využitím jednoduchých českých rýmů a navíc s výrazně křesťanským obsahem. Otázkou je, zda jsem se tím nedopustil trestného činu mísení kultur, což by mi některé zdejší politické síly mohly mít za zlé, ale budu spoléhat na to, že právě japonská kultura by u těchto sil mohla mít protekci :-)
.  

Adventní brána (aneb rýmovaná japonská sedóka na křesťanský způsob)

Adventní brána
 
k nejsvětějšímu tělu.
 
V předtuše vigilií
 
venku prý zrána
 
vzduch voní po andělu,
 
se kterým čerti šijí. 

P.S.: Omlouvám se všem historikům, milovníkům Japonska a těm, co mají pevnou (jakoukoli) víru a taky rádi suši, za drobné znevážení vybraných historických skutečností i mýtů, ale mezi námi -. co jiného byste ode mne  mohli čekat?! Tak snad vás to neodradí od dalších návštěv, na které se už teď moc těším :-).

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může dalšího nabídnout? Kromě týdeníku Nedělní miniglosy, reflektujícího už víc než 11 let svérázným způsobem politické a společenské dění, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se zase brzy na shledanou.

25 komentářů:

  1. pětky jsou srpy, sedmičky kosy.
    úroda bude dobrá.
    Čerti jsou výborní krejčí.

    OdpovědětVymazat
  2. Po přečtení obsáhlého úvodu báseň v mých očích prosazovala ještě jednu drobnou změnu, a to v posledním verši. Co bys říkal na takové "se kterým čerfi šijí"? :-) (Volbu případného velkého písmene by ovšem bylo ještě třeba zevrubně promyslet.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čerfi s velkým Č ovšem mají povahou velmi blízko k andělům, což by mohlo oslabit závěrečný kontrapunkt :-).

      Vymazat
  3. Po čerfovi bych chtěl, aby ušil pléd. Na cestu do Japonska.

    OdpovědětVymazat
  4. Adventní brána
    projít branou věčnosti
    život zachovat

    Čerti šijí pavučiny
    Anděl život zachová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proto jsou asi někdy ty pavučiny po čertech krásné :-).

      Vymazat
  5. Nu, čekala jsem rozhovor milenců, k čemuž byla Sedóka tedy milostná báseň volání a odpovědí určena, a ejhle... I tak dobrý. Ještě ti zbývá obsáhnout pár dalších forem tradiční japonské poezie a vyhlásí tě za Japonskou kulturní památku v Čechách :-) Ganbatte kudasai!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad jako Japonská kulturní památka nebudu muset taky všude nosit kovovou cedulku :-). To víš, jako "sedókač" teprve začínám, tak výsledku ještě leccos chybí. Ale věřím, že se vypracuju a jednou z toho bude opravdový rozhovor milenců, jak má být :-).

      Vymazat
  6. Dny se nám krátí
    Andělé už zpívají
    nastává advent

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už se moc těším, až se dny krátit přestanou, ale advent ještě chviličku zůstane :-).

      Vymazat
  7. To právě obdivuji - ono napasování básní do nějakého schématu.

    Mi chodí na mysl jen verše tak nějak divoce neuspořádaně :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prostě když básnička nechce, uspořádat se nenechá :-).

      Vymazat
  8. quick

    Nejen básnička se zatetelila. Já taky. Po přečtení. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podobná tetelení jsou mi vždycky sympatická! :-)

      Vymazat
  9. Ono to vypadá jednoduše... ale! opravdu se podařilo to krásně napasovat, a věřím také že to dá docela práci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se právě moc líbí, že když je dobrá konstelace a člověk moc úzkostlivě nelpí na tom, co si původně představoval, básnička udělá většinu práce za něj. Je to asi jako kdyby zedník přišel na stavbu, sedl si na židli, zeď se sama nahodila a on ji už jen uhladil :-).

      Vymazat
  10. Anděl, čert, advent... Mám chuť pustit si Anděla Páně, tam je všechno pěkně pohromadě :).

    OdpovědětVymazat
  11. Dlouhý úvod mě skoro odradil, ale obsah i konec mě přesvědčil o tvém jazykovém citu. Vždycky ho očekávám - a dnes se mi sám nabídl. Děkuji za poučení a gratuluji k tolika nápaditým komentářům ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem rád, že ses nenechala odradit. On ten úvod nebyl v plánu, ale jako obyčejně tak nějak vyplynul, protože mi bylo hloupé říct jen: "hele, vyšlo mi něco jako sedóka, asi jste to slovo sice zatím neslyšeli, ale já taky ne, tak si z toho nic nedělejte" :-) No a komentáře k článku mě tentokrát opravdu zvlášť potěšily.

      Vymazat
  12. To je úplná věda, by mě zajímalo, jestli ti první tvůrci také počítali slabiky, nebo jim to tak vycházelo v jim oblíbeném slovním rytmu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejenže počítali slabiky, ale na té malé ploše pár slov byla ještě spousta dalších formálních pravidel; vlastně každé slovo něco znamenalo a mělo specifický smysl. Z tohoto pohledu představuje i přísné počítání slabik skoro bezbřehou tvůrčí svobodu :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.