Po jednotýdenní přestávce, kterou jsem vyplnil cestou do Plzně, Staňkova a Chotěšova, během níž bych se jen obtížně dostával k soustředěnější práci, jsou tu poslední prázdninové Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých
dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu". Kdybych byl školákem nebo učitelem, říkal bych si jistě, jak rychle prázdniny utekly, ale protože jsem kompletně celý červenec a srpen absolvoval bez jediného dne dovolené (tu jsem probendil už v květnu třítýdenním pobytem na Lefkadě), spíš se na září a na pozdní léto těším, protože doufám, že pominou srpnová vedra. Každopádně srdečně vítám všechny
pravidelné, občasné i náhodné čtenáře u dnešního 697. čísla našeho
tradičního a zároveň (doufám) i trochu netradičního nedělníku.
Patnáct let života, víc než 2500 autorských článků a asi dvakrát tolik vlastních fotografií - to vše obsahuje můj žánrově velmi pestrý osobní blog. Jsem moc rád, že jste si sem přišli počíst, a věřím, že tu najdete něco, co vám udělá radost. Krásné dny přeje Petr/Čerf.
Stránky
▼
neděle 27. srpna 2023
Nedělní miniglosy č.697
Od
minulého vydání Nedělních miniglos na mém blogu vyšly čtyři nové články: Napřed jsem ukázal, jak mohou na fotkách vypadat Černobílá pražská oblaka. Pak jsem vás k příležitosti 55. výročí srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy pozval na návštěvu do obrovité budovy bývalého Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Čerstvým fotografickým úspěchem na prestižní soutěži jsem se pochlubil v článku Bronz pařížského B-týmu. No a nad rolí náhody ve fotografii jsem se trochu zamyslel na konkrétním příkladu v rubrice Fotolaboratoř - v článku O srdci ze zapadajícího sluníčka a divoké Šárce. Z předchozího období ještě připomenu malou rodinně-numismatickou vzpomínku na mého
strýčka Jirku, který po vzoru Jaromíra Hanzlíka z filmu Slavnosti
sněženek často měnil a obdivoval krásné věci - O krabici od bot a holubím domě a představení opravdu pozoruhodné knihy Ivana Klímy Láska a smetí. Z blogového archivu dnes připomenu povídečku z roku 2011 O padající hvězdě, abyste viděli, co se odehraje, když spatříte padat hvězdu a stihnete si ve
stanoveném časovém limitu - přesně podle obchodních podmínek - něco
přát, a pět let starou básničku Staroměstská noc.
Příští
týden mě možná čeká další jazzový večer a ve čtvrtek pak procházka staroměstskými nepříliš známými průchody a uličkami. Co se objeví na blogových stránkách, to zatím vůbec netuším a nechám se moc rád překvapit. Věřím ovšem, že se tu opět brzy potkáme a přeji všem
zdejším
návštěvníkům, ať se vám v příštím týdnu daří vše, na co sáhnete, i to, na
co byste si
sáhnout přáli.