Uplynulý týden se u mne nesl v duchu ostrého přechodu z období klidu a nemocného polehávání do kulturně i fyzicky velmi rušného období, kdy prakticky každý den mám nějakou kulturní akci. Začalo to moc příjemným setkáním s přáteli z fotografického světa na vernisáži známého pražského Španěla Carlose Sarda Vidala, pokračovalo to koncertem jedné kolegyně z práce, ze které se vyklubala nesmírně schopná zpěvačka, v sobotu jsem byl na detailní prohlídce kláštera minoritů při kostele sv. Jakuba Většího a dnes jsem musel trochu posunout běžnou uzávěrku Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a po celou tu dlouhou dobu skoro každou neděli shrnuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti, protože odpoledne se na pražském letišti konala vernisáž velké fotografické výstavy ŽENA. Ostatně, i v následujícím týdnu pokračuji v podobném duchu, protože mě v týdnu čekají další tři vernisáže a v sobotu pak druhá cesta na výstavu Okem Kočičáka do Chrudimi.
Tentokrát jsem v týdnu publikoval dva nové články: Nejprve jsem představil, jak asi bude vypadat moje letošní berounská květnová fotografická výstava s názvem MINICYKLY. Ve čtvrtek jsem se pak vrátil k již dříve zveřejněnému, ale teď podstatně doplněnému příběhu tříleté holčičky, která má v pražské Truhlářské ulici pamětní desku, O Marušce, která šťastně vypadla do revoluční ulice. Z předchozího období ještě jednou připomenu, jak jsem na sklonku zimy odpadl do několikadenního chřipkového delíria, v článku Únorová "rýmička", a valentýnské vymrzle květinkové Předjarní haiku.
Dnes ještě jednou povytáhnu z archivu 10 let starou miniaturu Jeptiška a přidám 14 let starý text O privátním blanickém rytíři a o polovinu mladší jazykový článek O vteřinách, družinách a menšinách.
Příští týden budu - kromě již zmíněné cesty do Chrudimi, na kterou se speciálně těším - vybírat dalších osm obrazů pro svou výstavu v Berouně, protože marketingově zajímavý termín vernisáže: PÁTÉHO PÁTÝ V PĚT!! se opět o týden přiblížil a - ač se to zatím ještě nezdá, dva měsíce jsou zatraceně krátká doba, když ještě nemáte skoro nic připraveného.
Vám všem, kteří si sem chodíte číst pravidelně, občas, či jste sem nakoukli pouhou shodou náhod, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a do dalšího týdne vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.