Na minulý - veskrze jarní - týden jsem měl velké plány, které nakonec ustoupily pracovním povinnostem a hlavně ne úplně optimálnímu zdravotnímu stavu, byť se nakonec virové jacísi (snad) spokojili s tím, že mi na pár dní zabránili v mluvení (protože účelové skřehotání po dočasné ztrátě hlasu za mluvení opravdu nepovažuji). Ale aspoň jsem měl příležitost o víkendu dohnat pár fotografických a čtenářských restů (tedy, asi tak 2 % z nich) a vybrat zdravici pro "Haikukai", pondělní setkání příznivců haiku v japonské restauraci Miyabi, kam jsem byl pozván, ale na které v zájmu zdraví účastníků raději osobně nedorazím, aby se náhodou všichni tvůrci haiku - podobně jako já - v dalších dnech nuceně neodmlčeli :-). Nedělní tradiční program se ale nemění, takže je mi potěšením přivítat všechny pravidelné, občasné i náhodné návštěvníky u dalšího, už 718. vydání Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu".
V období od posledního vydání Nedělních miniglos jsem publikoval dva nové články: Prvním byl již tradičně v této době vycházející zevrubný vhled do blogových komentářů z celého roku 2023 v článku Komentáře a komentátoři na mém blogu v roce 2023, kde se mohli najít i mnozí z vás. A protože celý týden měl opravdu poctivé jarní parametry, druhý článek Fíkový otec a syn pojednává o mém jednoduchém "indikátoru příchodu jara", který propojuje krásný řecký ostrov Lefkada s mým dobřichovickým obývákem. Z předchozího období mohu ještě jednou nabídnout vzpomínku O hrdosti a (ne)dobíhání vlaku, obsáhlý průřezový článek Patnácté blogové narozeniny nebo svůj nový překlad Morgensternovy básničky Koleno. No a když rtuť v teploměru právě atakuje rekordní teploty, třeba pro vás bude zajímavé si v archívním okénku připomenout, jak to vypadá, když celá Berounka zamrzne, jako tomu bylo právě v únoru před dvanácti lety.