Zdá se to být jen chvilka, ale ve skutečnosti je to už deset týdnů od okamžiku, kdy jsme oslavili "velké jubileum" v podobě speciálního výběrového vydání Nedělních miniglos č.700. Dnes tu máme jubileum maličké, které si nijak nepřipomínáme, protože to bychom pořád jen vzpomínali - a to by pro specifickou publicistiku typu Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už naše neděle doprovází déle než 14 let, nebylo dobré. Za těch pouhých deset týdnů se léto stihlo proměnit v celodenní mráz, den se zkrátil natolik, že to už o moc víc nejde, a za dveřmi adventu přešlapují Vánoce. No a já jsem snad konečně rozehnal vlezlou chorobu, takže se pustím zase do běžného denního potýkání se světem, už se na to těším. Vítám vás už u 710. vydání našeho tradičního nedělníku, který lehce,
ale opravdu jen lehce pokřiveným zrcadlem odráží to, co se nám v našem
světě děje.
Patnáct let života, víc než 2500 autorských článků a asi dvakrát tolik vlastních fotografií - to vše obsahuje můj žánrově velmi pestrý osobní blog. Jsem moc rád, že jste si sem přišli počíst, a věřím, že tu najdete něco, co vám udělá radost. Krásné dny přeje Petr/Čerf.
Stránky
▼
neděle 3. prosince 2023
Nedělní miniglosy č.710
V uplynulém týdnu jsem zde na blogu zveřejnil dva nové články: V
prvním jsem se vrátil k neobyčejnému dušičkovému zážitku, kterým pro mě byla svou atmosférou i obsahem pozoruhodná procházka po Břevnovském hřbitově (vím, pár reportážních fotek osobní zážitek s neobyčejnou atmosférou nenahradí, ale aspoň něco). Druhým textem byla zase po nějaké době japonská "tanka", tedy drobný poetický útvar, pětiverší s předepsanou slabičnou strukturou 5-7-5-7-7, tentokrát konkrétně Tanka vodohrátková, doprovozená i fotograficky. Z minulého týdne mohu ještě jednou zavzpomínat, jak se před mnoha lety stal Čerf stávkokazem, a z ještě hlubší minulosti na vůbec první článek nové rubriky Moji mistři fotografie, kterým bylo představení - bohužel letos v létě zesnulé - německé fotografky Ilony Heinrich.
Z hlubšího blogového archivu dnes povytáhnu sedm let starou básničku Adventní pohlednice, abychom si lépe přivodili adventní náladu, a z ještě hlubšího pak 11 let starý text O vlakovém snění.
Přeji
všem milým čtenářům Nedělních miniglos vlídný začátek adventního času a už teď
se
moc těším na další setkání na těchto stránkách. Na příští týden mám jeden možná celkem překvapivý knižní tip; ví se o mně, že si rád čítám u historii Osvobozeného divadla a o legendární dvojici V+W, a tentokrát na mě tato historie zaútočila z nečekané strany a v kvalitě dosud neviděné. No a možná vás s sebou vezmu i na ranní zasněženou procházku po Praze, protože Praha pod sněhem v posledních letech nebývá zrovna často, tak jsem neodolal a vypravil se tam podívat, jak vypadá pražské ráno po vášnivě prosněžené noci :-). Ať se vám v příštím týdnu daří vše, na
co sáhnete, i to,
na co byste si sáhnout přáli.