Stránky

čtvrtek 7. prosince 2023

Konečně jednou pořádně zasněžená Praha

Minulý pátek se to po dlouhé době všechno pěkně sešlo: 

1. Konečně se pořádně ochladilo, ať už se to stalo díky globálnímu oteplování nebo navzdory němu.
2. Celý den sněžilo, dokonce i v takových nadmořských výškách, ve kterých se nacházejí Dobřichovice a Praha.
3. Podle předpovědi mělo - sice méně intenzivně, ale přece - sněžit i celou noc. 
4. Právě jsem dobral naordinovaná antibiotika, kterými jsem se dostával z ne úplně příjemné angíny.
5. Měl jsem fotoabsťák, protože jsem byl víc než týden zavřený doma bez větší nálady provádět třeba takové fotoexperimenty jako kdysi za doby nejpřísnějších covidových pravidel
6. Druhý den byla sobota, tedy volný den.

Řekl jsem si, že taková konjunkce na fotografickém nebi rozhodně nenastává často: Když se rázem pořádně zasněží celá Praha (což se stává tak jednou za tři, čtyři roky), navíc se na ni má sypat sníh i v noci, takže mohou být v Praze ráno místa s téměř nedotčenou sněhovou peřinou, a já dokonce budu moct být u toho s fotoaparátem, protože nepůjdu do práce, to by se rozhodně mělo využít. 

Protože nemám auto ani byt v centru Prahy, mohu se do čerstvě zasypané Prahy dostat jedině vlakem, optimálně tím úplně prvním, který jede z Dobřichovic v sobotu kolem půl páté ráno. Rozhodl jsem se tedy vstát ve 3:30 a vyrazit s kompletní fotovýbavou včetně stativu; do centra města se dostanu lehce po páté, a budu mít tedy dost času procházet se liduprázdnými ulicemi a vybírat si ty nejlepší záběry. Protože venku byla docela kosa, připravil jsem si pro jistotu dvě čerstvě dobité baterky (není nic horšího, než když vám v okamžiku, kdy máte vyhlédnutý a připravený krásný záběr a chystáte se stisknout spoušť, dojde šťáva, a to se v mrazu stane mnohem rychleji než normálně) i pořádné oblečení, za které by se jistě nestyděl ani Ignácius Reilly z knihy Spolčení hlupců. I co, nejedu přece do Prahy na módní přehlídku ani na rande, že?

Nu, odvážné plány jsou jistě chvályhodné, jen ta realizace někdy trochu pokulhává: Můj organismus se vzepřel mé vůli, která trvala na budíčku v půl čtvrté, a proti plánu si skoro hodinu a půl přispal, nemohl jsem tudíž jet prvním sobotním vlakem, ale až třetím. I tak jsem dorazil do čerstvě zasněžené Prahy ještě bohatě za tmy, cestou jsem potkával jen pár jitřních chodců, ale musel jsem svou procházku oproti plánu výrazně zrychlit, protože se užuž chystal rozbřesk. Tak žádné postávání a "štelování" stativu, pěkně přidat do kroku; holt budou fotky technicky méně kvalitní, s tím se nic nenadělá. Sníh je momentálně důležitější (protože vzácnější).

Tak jste připraveni? Hlavně, prosím, neuklouzněte, však sníh se pořád ještě sype. Třeba to na některých fotkách bude taky trochu vidět. 

Stanice sdílených koloběžek a bicyklů na malostranském náměstí. Zajímavé, za celou dobu, co jsem se pohyboval okolo, tohle zvláštní sousoší nikdo nenarušil a nic z něj si nepůjčil.

 
 
Moje oblíbená Thunovská ulice. Tady jsem potkal jednoho milého místňáka, venčícího pejska. Těžko říct, kdo z nás tří měl z čerstvého sněhu větší radost :-).

 
 
V tomto vyústění odbočky Zámeckých schodů do Thunovské ulice fotívám právě zasněžené obrázky moc rád. bohužel, poslední dobou přesně na tom klíčovém místě, odkud jsou, myslím, záběry nejlepší, parkuje auto jednoho z místních obyvatel. Tak jsem tentokrát nefotil zespodu, ale naopak dolů ze schodů. Schody byly úplně zapadané a ty jediné čerstvé stopy na nich byly moje, tak jsem si mohl připadat trochu jako Neil Armstrong.

 
 
Jdeme nahoru teď už po hlavním schodišti Zámeckých schodů směrem k Pražského hradu. Tudy už ráno, jak zkušený stopař pozná, sem tam někdo prošel. Za normálních okolností tudy proudí tisícihlavé davy, ale do takových "normálních okolností" přece jen ještě dost chybělo.

 
 
Pohled úžlabinou Zámeckých schodů v obráceném směru, tedy dolů. Úplně nahoře u rampy Pražského hradu právě začali pracovat odklízeči sněhu. V těchto místech je zatím ale ještě čerstvá sněhová nadílka porušená jen minimálně.
 
 
 
Pohled od Pražského hradu dolů ulicí Ke Hradu, která ústí do Nerudovky. I tady ještě šlo udělat záběr bez kolemjdoucích. A mimochodem, tipoval bych, že 80% lidských stop ve sněhu měli na svědomí fotografové, kterých jsem potkal - hlavně těsně po rozbřesku - opravdu dost. Asi nejsem jediný, kdo měl zmíněný fotoabsťák.

 
 
Jestli na předchozích fotkách nebylo živáčka, tady - v hlavní bráně Pražského hradu - jednoho živáčka bylo (a poctivě hlídal). Nakonec nicméně zůstal Pražský hrad kvůli přívalům sněhu celou sobotu uzavřený, živáček - neživáček.

 
 
Kdepak červené malostranské střechy! Tentokrát bylo všechno široko daleko čistě, tiše a měkce bílé.

 
 
Najatí hrablisté v mezidobí pokročili s odklízením sněhu na Zámeckých schodech. Ano, po odklizené části se jde jistě lépe, ale na fotce, přiznejme si, to už tak dobře jako čerstvě napadaný sníh ani zdaleka nevypadá.

 
 
A znovu Thunovská ulice, tentokrát asi ve svém nejužším místě sevřeném vysokými historickými domy (však taky žádné hluboké sněhové závěje tu zrovna nejsou). Je krátce po sedmé hodině a je patrné, že již nastal nový den. Těsně po cvaknutí téhle fotky zhasly krásné pouliční lampy a já tak definitivně přešel do černobílé, protože bez uličních lamp tu najednou byly velmi špatné světelné podmínky s extrémně zataženou oblohou, ze které se pořád ještě sypal sníh.

 
 
Na Karlově mostě to vypadalo trochu jako "dny prodejců stativů": Spousta pražských fotografů totiž využila příležitosti a vyrazila na Karlův most či do jeho bezprostředního okolí udělat si pár zasněžených fotek. Na této fotce je Čertovka v průhledu od Karlova mostu skrz čerstvě zasněžený strom.

 
 
Samozřejmě jsem neodolal a vyfotil jsem si z Karlova motu i zasněžený balkónek domu U obrázku Panny Marie, který bych měl mít příležitost navštívit i letos před Vánoci - tentokrát to bohužel tradičního dvaadvacátého prosince nejde, ale mám domluvený náhradní termín na osmnáctého. Osmnáctého v osmnáct, to si budu pamatovat :-).

 
 
Většina fotografů trpělivě čekala, až místní "sněhoborec" opustí záběr a konečně nechá vyniknout ladné křivky a linie malostranských a hradních věží. Já jsem naopak na snímku toto vozidlo chtěl mít - čím blíže, tím lépe :-). 
 
 
 
Jitřní sněhová mostní idyla, tentokrát ve směru ke staroměstskému břehu řeky. Karlovu mostu - jak se ukázalo - ta úvodní chybějící hodina a půl sebrala možnost ukázat se jako krásně osvětlený (bílými plynovými lampami) a hlavně - ještě neprotažený.

 
 
Velmi pěkně vypadaly po celonočním sněžení hlavně stromy. I proto jsem opět zašel na své oblíbené a pro mě osobně sympaticky zázračné místo v Nostické zahradě. Mimochodem, lavičky jsou postavené přímo u cesty, jen to přes čerstvý sníh jaksi tohle ráno nebylo poznat. 


 

Z parku na Kampě už jsem se ale rychle přesunul do jedné z brzy otevírajících malostranských kaváren, kde jsem asi hodinku rozmrzal u (zpočátku) horké čokolády.

Jsem zvědav, kdy opět nastane podobná konjunkce příznivých okolností, že bude v Praze sněžit celou noc a já si budu moct hned ráno prohlédnout sympatické výsledky. Jestli to přijde, budu samozřejmě vstávat už ve 3:30, to si pište. Samozřejmě, pokud do toho můj organismus zase mé přepevné vůli nehodí vidle :-).

34 komentářů:

  1. No mimoradna snehova nadilka, skvely darek k Mikulasi pro fotografa!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byl jsem moc rád, i když ještě víc by se mi líbilo mít někde v centru zapadlý ateliérek a vyrážet odtud přesně podle aktuální situace :-).

      Vymazat
  2. Takových mimořádných sněhových nadílek by mělo být více a nejen pro fotografa. Hlavně pro děcka na sankování. Když člověk sleduje tu drobotinu jak se v tom sněhů plácá a už ani sánkovat neumí, nevím jestli je to k smíchu a nebo k pláči. Přeju hezký Advent.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Petřín jsem se nedostal, ale je pravda, že když jsem asi v devět ráno z Malé Strany odjížděl, už se pod Petřínem houfovali odhodlaní sáňkaři a bobisté :-).

      Vymazat
    2. Nohavica by to měl zhudebnit, u Muzea určitě bylo víc!

      Vymazat
  3. Lezarts
    Tak si tu áchám nad tou nádherou, zasněžené historické Prahy.
    Měla jsem to štěstí, že jsem takto, ba i více zasněženou Prahu, viděla za mého mládí.
    Ovšem nikdy před 7:00h. Ještě, že jsou nadšenci jako Vy a tu krásu nám naservírují k ranní kávě, pěkně do tepla!👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Znám pražské fotografy, pro které je období mezi 4:00 a 6:00 standardní dobou pro ranní focení. Já bych takový denní chleba nestrávil; pro mě je tak udělat jednu pořádnou extrémní výpravu a pak na ni tři roky v klidu vzpomínat :-).

      Vymazat
    2. Hmm, tak to si budu muset na focení kvetoucího merunkového sadu při zakuřování proti mrazu pozvat jiného fotografa... To byl nějvětší frmol od 3:00 do 8:00 hod. Když se dá dlouhá expozice ten dým se krásně rozvleče. Ale nevím jestli se do takového dobrodružství ještě někdy pustím.

      Vymazat
    3. To je jednoduché: Vy to ve tři zakouříte a já to přijdu v jedenáct vyfotit :-).

      Vymazat
  4. Nestrašte, Prahu raději bez sněhu. Nic proti romantice, ale kdo v tom má chodit, když se chodníky neuklízejí...
    Jinak ač nejsem příznivcem moderních čb fotografií, nejvíc se mi líbí černobílé Zámecké schody. Genialita snímku je v tom, že jste ho mohl pořídit ve 20. letech minulého století jako ve 20. letech století tohoto (tedy minulý pátek), a to díky patině, která v něm je přítomná. A díky reáliím, samozřejmě, které se příliš nezměnily.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však ona tahle sněhová peřina už dlouho nevydrží. Máte pravdu, rozdíly mezi staletími jsou nepatrné. Snad jen graffiti je nepříjemně usvědčující, ale v černobílém podání naštěstí není tak křiklavé.

      Vymazat
    2. Po starých zámeckých schodech, po schodech z kamene...

      Vymazat
  5. I svatý Václav na Václaváku měl na helmici pěknou sněhovou čepici.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tam jsem se nedostal, to zase až napadne příště :-).

      Vymazat
  6. Odpovědi
    1. Kdybych nezaspal, byly by lepší, ale i tak jsem rád :-).

      Vymazat
  7. Myslím že prozatím to asi bylo se sněhem poprvé a naposled. Ale procházka to byla parádní ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi ano. O to víc by mě štvalo, kdybych zůstal doma za pecí :-).

      Vymazat
  8. Diky za Ignatia, mou oblibenou literarni postavu! A chapu, ze to neni prakticke ani bezpecne, ale snih Praze slusi. Ach!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to by tě mohla zajímat i moje kratičká povídka (musela se tehdy podle pravidel jedné soutěže vejít do 1800 znaků) Vražda u krbu na téma Setkání s literární postavou, kdy jsem si pro setkání vybral právě Ignácia :-) : Vražda u krbu (https://petrvapenik.blogspot.com/2013/09/vrazda-u-krbu.html)

      Vymazat
  9. Nejpříjemnější zjištění na tom je, že ten třetí ranní vlak v těch podmínkách jel, a zdá se, že i včas.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznávám, že mě to docela překvapilo. Od té doby to jezdí všelijak, ale hned ráno po celonočním sněžení jel vlak na minutu přesně, jako kdyby Dobřichovice byly v Japonsku.

      Vymazat
  10. To se opravdu moc povedlo :-) A zcela neobjektivně, jako milovník a přívrženec černobílé fotografie říkám, že ty černobílé záběry jsou zkrátka super...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždycky se snažím dělat si barevnou i černobílou verzi a rozhoduji se, co je u aktuálního obrázku lepší.

      Vymazat
  11. Milý Petře, zcela při smyslech se příznám, že nevím, zda se mi více líbí skvělé sněhové fotky Prahy, pořízené v čase mezi nocí a ránem, nebo tvé povídání v článku, je vidět, že u obojího si dáváš záležet. A my se kocháme...
    Jednou jsem na Karlově mostě natrefila na střední sněhový pás odklizeného sněhu a na něm, na běžkách, pana arch.Vávru a drze jsem si ho ,,cvakla,,.
    Přeti tobě i nám - tvým fanynkám - hodně skvělých příležitostí k focení.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezké, pan architekt Vávra nejspíš ještě spal. Někde ve Sklepě :-).

      Vymazat
  12. No tak snad příště stihneš první vlak a budou výstavní fotky úplně hladké sněhové peřiny v Praze. Nebo se tam k někomu upíchni přes noc, i s výbavou, když situace bude vypadat na sníh. Pak nemusíš nikam jezdit, ráno se probudíš a hned můžeš fotit, co oko ráčí. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, upíchni... To se snadno řekne. Já jsem plachej :-).

      Vymazat
  13. Ze sněhu jsem nadšená prakticky vždycky, takže za mě nádhera! Byť tedy když jsem viděla těch 3:30, lehce mi zacukalo v oku. Ale ani tohle nakonec nebylo tak horké :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně ve 3:30 bohužel nic nezacukalo a spal jsem dál :-).

      Vymazat
  14. V sobotu nevstávám dříve než v 10, neprošlapané chodníky nemám šanci vidět. Sněhem obtížené větve stromů a všudypřítomná pokrývka chodníků střech i aut jsou pohádkově pěkné. Jen kdyby nebylo tak vlhko ve vzduchu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu, taky bych si pospal. Ale je mi líto všech věcí, které bych mohl stihnout udělat :-).

      Vymazat
  15. Děkuji Tvé obětavosti, moc hezké fotky i povídání k nim. Asi bych nevstala :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jde jednou, výjimečně. Víceméně jako potvrzení pravidla :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.